Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 26.03.2015
Berlínský koncert Sleater-Kinney stál opravdu za to. Holky to daly rovnou na komoru, jako by se hrálo v obýváku. Zažil jsem hodně koncertů Swans, ale málokdy jsem odcházel s takovým pískáním v uších. Jiné frekvence, samozřejmě, nešlo o takový nátlak jako v případě Giry a spol., ale možná i proto to bylo hůře stravitelné. S Corrie Tucker bych se opravdu hádat nechtěl, sousedova cirkulárka by zrezla závistí. Takhle nějak to vypadalo.
Drsnou hodinu a půl jsme vydýchávali v baru Roses v Kreuzbergu. Místo, které je i na Berlín až moc ‘berlínské’. Růžová plyš na zdech, od soumraku do úsvitu neustále narváno a roztomilá atmosféra. Jako soundtrack hity z osmdesátých let, kolikrát to byla docela fuška vzpomenout si. Řeč přišla i na Wolfgang Press, neprávem zapomenutou (a zoufale neúspěšnou) kapelu, jejíž desky se dnes v podstatě nedají sehnat. Minimálně Queer, Bird Wood Cage nebo Funky Little Demons by si měl poslechnout každý. Rád poskytnu alespoň digitálně.
V Berlíně se kromě jiného skvěle běhá. Už od loňska mě baví trasa z Muskauer na An der Schillingbrücke, pak po Mühlenstrasse okolo East Side Gallery, zpátky přes řeku na Oberbaumbrücke, po Schlessische strasse ke kanálům a pak podél nich až do ústí Kottbusserstrasse, po ní k metru a pak zase zpátky po Adalbertstrasse k hotelu na Muskauer. Parádní kolečko, tak nějak akorát na jednu desku. Minulý týden hrála hlavně Laura Marling nebo noví Lilacs & Champagne.
Record shopy klasika, člověk neví ani po těch letech, co koupit dřív. Ale Mercury od American Music Club byla trefa do černého, Mr. Dead & Mrs. Free, jak jinak.
Jinak zkuste určitě Fashion Killers nebo báječnou hrabárnu O-ton, hned za rohem od ní je pak Wowsville, což je ideální spojení knajpy s lokálním ležákem a record shopu, který je hodně zaměřený na garážovou scénu. Tady to nějak nepřekvapuje. Největší úlovek jednoznačně Water Babies od Milese Davise. Radost.
Minulý týden se potvrdila dobrá zpráva o obnovení kapely True Spirit, se kterou Hugo Race právě tady nahrál tunu skvělých desek. Nový singl Elevate My Love vyjde na Record Store Day a je skvělý, album čekejme na podzim. Podobné zprávy mě vždycky zastihnou zrovna v Berlíně, ani nechci přemýšlet, čím to je. Možná místní spirit…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?