Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #15: Kolik váží Anděl?

Šejkr #15: Kolik váží Anděl?

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 16.04.2015

Tentokrát trochu jinak, hudbu nechme pro dnešek stranou. Léta se o Žánrových cenách Anděl nemluvilo tolik jako v minulých dnech, příznačně vůbec ne proto, kdo cenu získal nebo nezískal. Diskutovala se forma předávání, přehlídka vystupujících nebo účast Visacího zámku. Jen málo se mluvilo o tom, že jeden z vítězů, skupina Hanba, cenu odmítla. Ani ve sběru prý nemá solidní hodnotu. Kolik dnes váží Anděl?

Váha je relativní veličina. Něco úplně jiného znamená soška pro babičku, které ji Kittchen, loňský vítěz, věnoval, hodnota se rapidně mění v případě pořadatele akce, který ji neváhá použít ve prospěch svěřenců, neoddiskutovatelně méně měří Pavel Klusák, který svou glosu k letošnímu předávání otevřel větou: „Omlouváme se, že píšeme o cenách Anděl. Víme, že dnes už nikoho pořádně nezajímají.“ A zase trochu jinak tomu bude v případě Martina Tvrdého, který v textu na stránkách Radia Wave kritizuje způsob letošního předávání, ale rozhodně nezpochybňuje hodnotu a smysl žánrovek. Tedy pro nominované či hlasující.

Čtyři roky jsem působil v Žánrových Andělech jako garant sekce Alternativní hudba. Přes diskutabilní kredit, který již tehdy Andělé měli, mě nabídka potěšila. Ceny Anděl pro mě pořád něco znamenaly, respektive právě jejich žánrová část, která jako jediná v mých očích měla smysl. Často jsem s různými lidmi mluvil o tom, zda a jakou váhu ceny mají. Jestli – v podobě, v jaké se v posledních letech prezentuje – snese kritický pohled. Argumentoval jsem vždy stejně: Anděl význam má, byť jen proto, že se část veřejnosti dozví o kapelách jako Kalle nebo Hanba. A dosadit lze i jiné vítěze a nominované, přestože možnost „propagace“ plynula z jedné tiskové zprávy. Z holého výčtu, bez nutného kontextu.

Naivita? Snad, leč dojem mám potvrzený od několika oceněných, kteří dostali víc nabídek na koncertování, rostla pozornost i zájem o jejich tvorbu. Poslední dva roky jsem do práce na Žánrových cenách vstupoval s tím, že „letos je to naposledy“. Nestalo se, vřelé reakce vítězů potvrzovaly, že je potřeba pokračovat, i proto, aby se změnilo vnímání kategorie Alternativní hudba. Jako její garant jsem vybíral hlasující i alba, ze kterých následně volili. Snažil jsem zařazovat také díla na pomezí žánru – věřím, že je to důležité, přestože respektuji jiné názory. Letos ale moje působení v Žánrových cenách definitivně skončilo. Z vlastní vůle.

Zpět k naivitě. Nejde o to, že by hodnota ceny výrazně klesla. Mnoho let je zřejmé, že Žánrové ceny jsou pro pořadatele jen pojistkou relevance, nebo, lépe řečeno, alibi, které lze použít při pátrání po trendech či okrajových oblastech mimo muzikály a kabarety. Kdyby se začalo tvrdit, že cena nemá dostatečný kredit, kontext nebo přesah. Jak to, máme přece žánrové Anděly, víte? V tomto souhlasím s Pavlem Klusákem, který mluví o tom, že někteří ocenění mají vetší kredit než ceny samotné. Cituji: Anděl potřebuje Kalle, a ne naopak.

Nechci se pozastavovat nad tím, kdo na předávání vystupoval. Oficiální vyjádření hovoří jasně: ceny pořádáme a sponzorujeme, tudíž máme právo sestavovat program večera. Zastávám diametrálně odlišný názor, ale to nechme stranou. Důvod mého rozhodnutí nepokračovat v působení v Žánrových cenách Anděl je jeden jediný: stále věřím, že tato cena svou váhu a význam má a přístup pořadatelů vnímám jako tristní hazard s touto, jakkoliv relativní hodnotou. Nejen proto, že odsoudili vítěze, nominované, garanty, hlasující a fanoušky do role statistů v nešťastné estrádě, ale především proto, že Anděl u nich má ještě menší hodnotu než ve sběrných surovinách.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.