Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #34: Černý vzadu

Šejkr #34: Černý vzadu

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 12.02.2016

Magazine, Visage, The Birthday Party, Nick Cave and The Bad Seeds, co jméno to pojem. Tam všude působil Barry Adamson, dnes se ale bavme hlavně o jeho výjimečné sólové tvorbě, ve které si od roku 1988 udržuje pozoruhodnou integritu. Dobře, titulek zřejmě není úplně korektní, ale on sám by se asi ani nezlobil. V písních s podobným tématem si často sám sebe dobírá, humor a nadhled se v jeho dílech objevuje od samého začátku. Neměl to vždy úplně snadné, jeho alba fungovala často jako svého druhu autoterapie, ale možná jsou o to výjimečnější.

Jak sám říká, neustále se pohybuje někde v trojúhelníku Alice Cooper, Motown a David Bowie. Nové album Know Where to Run vychází v pátek 19. února a podle dostupných ukázek nás zjevně znovu čeká to samé. Mohutný sound s ozvěnami filmové hudby, starého soulu a temného garážového rocku. Skvělou zprávou je, že se konečně chystají také samostatné koncerty, jeho vystoupení na festivalu Pohoda (ano, letos to bude devět let) už z mého top ten zřejmě nikdo nedostane.

Barry Adamson - Can’t Get Loose
As Above So Bellow, jedno z jeho nejpovedenějších alb vůbec, kromě úvodní hitovky určitě zkuste ještě What It Means nebo Jazz Devil. Na discogs.com se mluví o žánrech jako acid jazz nebo downtempo, hodně mimo terč.


Barry Adamson - Stand In
Video k poslední písni z alba I Will Set You Free si Barry Adamson režíroval sám, filmu se věnuje stejně vášnivě jako hudbě. Jak velké je to ufo, ať si rozmyslí každý sám, každopádně z celkem přímočaré balady končící album jsou ve filmu jsou použité jen velmi abstraktní části.


Magazine - Shot By Both Sides
Real Life, debut Magazine z roku 1978, je jednou z naprostých klasik postpunku a Shot by Both Sides určitě patří k jeho vrcholům. Málokterá kompilace postpunkových hitů se bez ní obejde.


Barry Adamson - The Man With The Golden Arm
První, něžně nazvané album Soul Murder a jeho vrchol. Fascinace filmovou hudbou a hlavně bondovskými tématy je naprosto zřejmá, dostalo se i na téma Alfred Hitchcock presents.


Wolfgang Press - Executioner (Barry Adamson remix)
Barry Adamson jako remixér, to je úplně samostatná kapitola, v posledních letech se této radosti věnuje minimálně, ale třeba jeho podoba Palaces of Montezuma od Grinderman je geniální. Na The Wolfgang Press už si moc lidí nepamatuje a to je škoda, nejlepší alba vydali na značce 4AD.


Barry Adamson - Texas Crash
Konečně novinka, první ochutnávka z alba Know Where to Run.


Barry Adamson & Anita Lane - These Boots Are Made for Walking
Na závěr jeden cover za všechny, Barry Adamson velmi rád nahrává oblíbené skladby jiných autorů, klasika Lee Hazlewooda nemohla zůstat stranou. V roli Nancy Sinatra exceluje Anita Lane, někdejší partnerka Nicka Cavea, klasice dubový kabát sluší. A vůbec je to celé hodně… nemocné.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #127: Jak je důležité nevyhrát

Michal Pařízek 05.04.2024

O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…

Hudba pre každého a každý pre hudbu (Žižkovská noc 2024)

Zuzana Valešová 30.03.2024

Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace