Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #39: Chtěl bych tam být

Šejkr #39: Chtěl bych tam být

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 11.01.2019

Předsevzetí nebo náhoda? Od každého něco. Sváteční volno přineslo po téměř třech letech myšlenky na oživení sloupku, uvidíme, jak dlouho to vydrží a půjde, rozhodně nečekejte nic pravidelného. Někdy jenom o hudbě, jindy vůbec, občas pozvánky a sem tam reflexe nebo prostě imprese. Vlastně bych rád, aby Šejkr alespoň částečně navazoval na Frontstage v tištěném vydání, ale rozhodně to nebude ultimátní. Ani omezující. Začínáme disciplínou, která málem vymizela. Alespoň to tak vypadalo.

Proč se vlastně už netočí, respektive nevydávají koncertní alba? Polemika, kterou jsme nedávno vedli s přáteli, skončila rozpačitou remízou. Může to snad být díky tomu, že si dnes už téměř každý z nás natáčí koncerty sám na telefon a v reálném čase přenáší na vlastní sociální kanály? Záplava špatných videí s mizerným zvukem, pohnutky labelů, že v době, kdy se stejně neposlouchají ani celá studiová alba, těžko může mít smysl vydávat živáky. A playlisty z koncertních nahrávek? Ale no tak. Přemýšlím nad koncertními deskami z poslední doby – jistě, máme tu archivy Fugazi nebo Bruce Springsteena, na obojí existuje slušná závislost, nebo nedávná, ano, také archivní, vydání Songs for Judy pana Mladého nebo záznam Bowieho koncertu z Glastonbury 2000. Archivy ale přece nejsou všechno, něco novějšího by nebylo? Bylo, i když taky nejde o žádná nová jména. Začínáme kde jinde než na Broadwayi.

„It’s time to go back to my day job,“ nechal se začátkem prosince slyšet Bruce Springsteen, který po ukončení broadwayské rezidence chystá na letošek sólovou desku. Během necelých čtrnácti měsíců hostilo Walter Kerr Theatre na vyhlášené divadelní třídě těžko uvěřitelných 236 představení, Boss vystupoval pětkrát týdně. Zatraceně tvrdý chleba. Záznam, který na konci roku vyšel, se nepodobá ničemu, co si pod pojmem živé album dokážete představit. Nezůstalo jen u písniček, mnohem víc se povídalo a vzpomínalo, důkazem je nejen deska, ale i stejnojmenný filmový záznam na Netflixu. V podstatě jde o orální verzi memoárů Born to Run, představení měla jasný řád a kostru a pořadí písní se měnilo jen minimálně. Mistr jede model stand-up comedy, vtipkuje o sto šest, dává si pozor na dikci a barvu hlasu, v některých historkách hraje hned několik rolí a písničky fungují v podstatě pouze jako spojovací prvky. Ať už si o kapitánovi Amerika myslíte, cokoli chcete, tohle je zážitek jako hrom.

Podobně mimořádný je záznam příhodně nazvaný Night of a Thousand Voices. New Model Army si do londýnské Round Chapel loni v dubnu pozvali na dva koncerty fanoušky z nejvěrnějších, právě za účelem natočení unikátního živáku. Na koncertech NMA se zpívá pravidelně, hodně a nahlas, ale v tomhle případě zašla kapela ještě mnohem dál – dopředu bylo avizováno, že aranže písní i PA systém budou přizpůsobeny tomu, aby dostatečně vynikl sbor publika, a skutečně, povedlo se. Občas kapelu ani neslyšíme. „Mezi vámi jsou jistě skvělí zpěváci, někteří dost možná mnohem lepší než my. Jiní zase možná neumí zpívat vůbec. Ale o to nejde, dnes jsme v tom všichni dohromady,“ říká frontman Justin Adams v úvodním intru a přesně tak se stalo. Stejně blízko ke zpívání u táboráku a gregoriánským chorálům. To, s jakým přehledem publikum dává i poměrně složité skladby jako například Fate, Family Life nebo Bad Old World, je až nepochopitelné. A vůbec – celé je to vyloženě dojemné. New Model Army to táhnou skoro čtyři dekády, a stále se snaží hledat něco jiného a nového.

Americký jazzový bubeník Makaya McCraven se na disciplínu jménem koncertní záznam podíval na nahrávce Universal Beings ještě úplně jinak. Dvaadvacet tracků zachycuje čtyři různé koncerty ve čtyřech různých sestavách a ve čtyřech různých městech – Londýn, Chicago, Los Angeles a New York. Všechno kompletně a radikálně sestříhané a poslepované do zcela odlišné podoby. Podobným způsobem kdysi pracoval producent Teo Macero, takto vznikala albová podoba nekonečných studiových jamů Milese Davise a jeho crew. Výsledkem je fascinující mozaika, jejíž podoba u termínu jazz skutečně teprve začíná – tady jsme post všechno, neuvěřitelná sóla se čelně potkávají s hříšně bohatým kompilováním samplů à la Paul’s Boutique. Příliš technicistní? Možná, jenže když ta devadesátiminutová deska tak neuvěřitelně šlape! Jména jako Shabaka Hutchings, Nubya Garcia nebo Junius Paul jako záruka, i statisté.

Chtěl bych tam být, říkám si u každého poslechu této trojice nahrávek, málokdy se daří věrně zprostředkovat něco tak důvěrného a individuálního jako je zážitek z koncertu. Třikrát jinak, třikrát skvěle. Pak že se netočí, respektive nevydává.

Info

foto © Jochen Melchior

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hranolky s hořčicí aneb to nejlepší z Eurosonic Noorderslag 2020

redakce 19.01.2020

Letošní ročník byl obzvlášť bohatý na skvělé party z britských ostrovů, například na Black Country, New Road se shodne většina těch, kteří měli to štěstí je vidět.

Žebříčky Full Moonu: promotér/label roku 2019

redakce 19.01.2020

Profíci, srdcaři, vizionáři, vydavatelé i promotéři. Redaktoři Full Moonu naposledy rekapitulují hudební rok 2019.

Žebříčky Full Moonu: koncert/festival roku 2019

redakce 18.01.2020

Na které akce nezapomeneme ještě dlouho a na které nikdy? Redaktoři Full Moonu rekapitulují nejlepší koncerty a festivaly.

Žebříčky Full Moonu: objev roku 2019

redakce 17.01.2020

Kdo se prohnal po hudebním nebi jako kometa a koho určitě velká budoucnost teprve čeká? Objevy roku podle redakce Full Moonu.

Žebříčky Full Moonu: videoklip roku 2019

redakce 16.01.2020

Některá muzika je fajn, když prostě jen zavřete oči, a na některou se i dobře dívá. Nejlepší klipy podle redaktorů Full Moonu.

Žebříčky Full Moonu: song roku 2019

redakce 15.01.2020

Hraje vám v uších celý den, týden, dokonce, i když vám nehraje v uších nic. Redaktoři Full Moonu hledali zásadní songy roku.

Preview: Eurosonic 2020

David Čajčík 14.01.2020

Jsou festivaly pohodové, jsou festivaly stresující. Francouzský black, britský soul i post-punk. Nudit se nebudeme.

Žebříčky Full Moonu: album roku 2019

redakce 14.01.2020

Nečekané, očekávané, plné emocí, syrové i surové. Redaktoři Full Moonu i jejich blízké okolí rekapitulují hudební rok 2019.

Žebříčky Full Moonu: kapela roku 2019

redakce 13.01.2020

Redaktoři Full Moonu opět rekapitulují svoje hudební zážitky a v tradiční bilanční soutěži se můžete ohlédnout s nimi.

Desky roku 2019 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 10.01.2020

První příčky v žebříčku nejlepších lonských domácích a zahraničních alb podle redaktorů Full Moonu. Kdo stanul nejvýš?