Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #41: Tak vysoko, tak blízko

Šejkr #41: Tak vysoko, tak blízko

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 22.02.2019

Nemám rád výšky, vážně ne. Ale stejně si občas nemůžu pomoct. Nahoře na berlínské Siegessäule jsem byl dvakrát, nikdy to nebylo moc příjemné, ale nejasný oblažující pocit vždy převážil. Právě v té výšce mi poprvé došlo, jak velké tohle město je, jak je majestátní a působivé. Stačí rozhled na samotný park Tiergarten, uprostřed něhož stojí Vítězný sloup s andělem. Při první návštěvě jsem právě tam na cestě nazpátek parádně zabloudil, to přece musíš trefit, opakoval jsem si a bylo mokro, tma a zima. A The Carny ve sluchátkách bolelo dvojnásob.

V holandském Groningenu je několik krámů s deskami, nejzábavnější z nich je bezpochyby Klinkhamer. Je to antik, respektive spíše vetešnictví na rušné Folkingestraat – v přeplněném prostoru se, kromě starých lustrů, talířů, šperků, novin a tisíce dalších nezbytných věcí, nachází v jednom sevřeném zákoutí několik fochů s bazarovými LP, které poměrně nečekaně (v takovém prostoru) překvapují kvalitou výběru i svým stavem. V polovině ledna tu na mě vykoukl Simon Bonney z obalu své první sólovky Forever, kterou jsem na vinylu nikdy ani neviděl. Radost a veliká. Crime & the City Solution se před pár lety vrátili v nové sestavě s deskou American Twilight, ale nějak to asi celé nevyšlo podle jejich představ, vzhledem k tomu, že z plánovaného turné zbylo sotva pár koncertů. Ale naštěstí to nebylo tzv. navždy, Bonney začátkem května vydává kompilaci sólových nahrávek, včetně tracků z nikdy nevydaného alba Eyes of Blue. První ochutnávkou je cover Scotta Walkera. Všechno na svém místě.

K Nebi nad Berlínem patří Crime & the City Solution stejně jako Nick Cave, možná ještě víc, narozdíl od Cavea je mám totiž trochu zakonzervované v době, kdy snímek vznikl. Vyjma zmíněného návratu hráli pak už jen čtyři nebo pět let, jejich hudba patří k době i městu. Z velké části díky nim (a filmu) jsem trávil hodiny a hodiny touláním se v berlínských ulicích, byť je tohle město samozřejmě dávno jiné. Všechna ta prázdná prostranství, budovy, reklamní poutače nebo kluby ve více či méně opuštěných hotelích, kterých je ve filmu tolik, už jsou dávno k nepoznání, ale to nevadí. Při (každém) příjezdu se dostavuje podobně zjitřený pocit i nálada, na podzim a v zimě vyloženě „hmatatelné“, přestože podobné kabáty, co ve filmu oblékají Damiel a Cassiel, už dávno vyšly z módy. Bruno Ganz hrál anděla i Hitlera, píše se v českých nekrolozích, ale tak určitě, na Děti přírody nebo famózní ztvárnění německého policejního prezidenta Horsta Herolda ve snímku Baader Meinhof Complex, se už tolik nevzpomíná. Vlastně je to pochopitelné, vnímáme extrémy.

„Věci si běží po svém,“ říká se v Nebi nad Berlínem a přes veškerou snahu o jejich ovlivnění, uchopení nebo zobrazení (to zejména) to platí stále. Náraz v podobě dvou koncertů Algiers hned po sobě byl mohutný, právě u nich cítím tak trochu podobný pocit jako u Crime & the City Solution, potažmo Nicka Cavea, každé setkání je v lecčems jiné, nesrovnatelné. Kde byli lepší, ptali se možná všichni, nevím, odpovídám, bylo to prostě jiné. Očekávání jsou nebezpečná – někomu to přišlo unavené, jinému málo nahlas, nemám potřebu to rozebírat a po pražském koncertě mizím okamžitě domů. Nechce se mi bavit se, povídat ani srovnávat. Cestou mi hraje September 2017, ani na chvíli mě nenapadlo, že by toho mohlo být dost.

Za dva týdny si k Andělovi vylezu znovu. V Berlíně hraje tou dobou Orville Peck, první evropské turné, ještě před vydáním debutu Pony, který je fascinující, vtahující a upřímný jako málokterá deska letos. Staromódní? Možná. „Žijeme ve velmi dynamické době, mnoho lidí se usilovně snaží rozeznat, jak se pro ně bude budoucnost vyvíjet a zda v ní budou mít své místo či nikoli. A právě o tom je spousta těch písniček," říká Simon Bonney k vydání své nové desky. Jistě, o tom je spousta písniček, nejenom jeho. O tom je to možná celé, nebo ne?

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Polemika nad novými Idles

redakce 25.09.2020

Dnes vyšla nová deska Idles. Titulní téma nového Full Moonu doplňujeme poznámkou Johnnyho Násilníka a překladem textu Liase Saoudiho z Fat White Family.

Preview: Ostrava Kamera Oko

redakce 21.09.2020

Oko se letos odehraje ve dvou víkendových blocích, v podmínkách stísněných celospolečenskou situací, přesto garantuje, že se bude na co dívat.

Kam na rajz s Tomášem Poštulkou (Jeden svět)

redakce 07.09.2020

Která z kulturních povyražení si ve zbytku roku 2020 nenechá ujít dramaturg lidskoprávního dokumentárního festivalu Jeden svět?

Šejkr #46: Beba Fanta, Chupa Chups

Michal Pařízek 27.08.2020

V následujícím Full Moonu vyjde text, díky kterému jsem se po hodně dlouhé době vrátil k Hüsker Dü, a u Grinderman mám zase pocit, že jsem je pořádně pochopil až…

Milý Dušane Svíbo!

Ondřej Bezr 18.08.2020

Přečetl jsem si tvůj příspěvek o Martinu Věchetovi, potažmo nadcházejícím festivalu TrutnOFF BrnoON. Není to bohužel nic jiného než normální hejt...

Děti nebes, nebo smějící se (rudé) bestie?

Dušan Svíba 17.08.2020

Trutnovský „Woodstock“ byl vždycky známý svým hraním si na indiány a na underground. A taky na chudáky.

Loni (jsem nebyl) v Marienbadu

cyril kosak 06.08.2020

Ahoj, mami. Tak jsem vyrazil do Mariánských Lázní, na Moody Moon Noize.

Oplatky z kolonády aneb Moody Moon Noize v letmých ohlasech

redakce 04.08.2020

Víte, jak poznáte povedenou akci? Nikomu se nechce domů. Na kolonádě to bylo přesně takhle, někdo se zdržel o den déle, jiný o dva...

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.