Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #46: Beba Fanta, Chupa Chups

Šejkr #46: Beba Fanta, Chupa Chups

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 27.08.2020

„…Vino tinto, jamoncito, calentita, pollo frito…“ Zajímalo by mě, co ještě tohle léto přinese. Zásek na aktuálním singlu The Limiñanas trvá už několik týdnů, a to zdaleka nejen proto, že pandemie zamezila tradiční dávce barcelonské atmosféry. Nebezpečně chytlavý rytmus, laciná, ale kouzelná melodie a španělské pochoutky v refrénech jednoduše fungovat musí. Celý tento rok je díky svému nezvyklému tempu a nepřehledné dynamice jako stvořený pro to poslouchat něco jiného, poslouchat to jinak a vnímat silněji věci, kolem kterých by člověk jen tak prošel. Samozřejmě se také jako bumerang vrací roztodivné záseky z minulosti. V následujícím Full Moonu vyjde text, díky kterému jsem se po hodně dlouhé době vrátil k Hüsker Dü, a u Grinderman mám zase pocit, že jsem je pořádně pochopil až letos. Tenhle Šejkr bude ale věnován třem novým nahrávkám, které zůstaly pevně v paměti. Známé klišé o nemožnosti cestovat fyzicky, ale pouze ve vědomí, dostává nový rozměr. Beba Fanta, Chupa Chups.

S Vicem Gallowayem jsme se před lety potkali v jednom panelu na MENTu, dlouholetý komentátor BBC Scotland už tehdy mluvil o vlastní kapele, ale ve festivalovém kolotání to nějak vyšumělo. Singl Dripn Angel od Check Masses točím už někdy od ledna, teprve po několika měsících mi ale docvaklo, o čí kapelu jde. Album Nightlife vyšlo na konci května, dostal jsem se k němu pořádně ale až ve chvíli, kdy ke mně po několikatýdenní anabázi doputoval vinyl. Kouzelně surreální směska psychedelie, blues a hip hopu musí uzrát. Z prvních poslechů vyčníval právě Dripn Angel nebo klipová Lost in the City, ale po několika aplikacích si všechny chutě, barvy a nálady náramně dobře sednou a nepustí. Soulově konejšivý projev Phillyho Collinse v sobě skrývá nečekané ostny, trojice se netají tím, že jde o svého typu vyznání lásky k pop music, ale vyznání tak upřímné a otevřené, až neodolatelné. A u toho, komu dodnes chybí The Beta Band, tak jako třeba právě mně, nemohou Check Masses neuspět.

Z Tchaj-wanu se stalo z nějakého obskurního důvodu velké téma české politiky a v posledních měsících se o něm mluví víc než za předchozích padesát let. Kdyby někdo ztratil pár slov také o dvojici Mong Tong, nezlobil bych se. Famózní singl Chakra byl dalším z velkých karanténních záseků (na který mimochodem Heartnoize stále naprosto nepochopitelně nezabrali), ale teprve kompletní album Mystery 秘神 ukazuje, co bratři Hom Yu a Jiun Chi všechno umí. Na straně jedné asijský folklór notně nakažený psychedelií, na druhé elektronický pop osmdesátých let. Všechno tohle zabaleno do úhledného, pečlivého odéru vintage syntezátorů, vykoupáno hluboko v dubu a vypuštěno nenápadně do povětří jako náramně pestrý balónek s nebezpečně vábivými světýlky uvnitř. Nakažlivou a kouzelně obskurní kolekci vydali pochopitelně Kikagaku Moyo na svém labelu Guruguru Brain. Sice to nejsou mantry, ale tohle by se mohlo líbit i Šivovi a Kálí. Zkusím jim to podsunout.

Další kontinent a další známé jméno. Desku J. Zunz mi podsunula kamarádka Lauren Barley z Rarely Unable, která dělá press pro divočáky typu Uniform nebo Dälek, ale zároveň také pro Annu von Hausswolff nebo Emmu Ruth Rundle, s tím, že jde o desku roku. Podobná vyjádření jsou vždy trochu sugestivní, ale Lauren s nimi obvykle šetří, i proto deska putovala okamžitě do iTunes. Minimalistický syntezátorový ambient s trochu strašidelnými texturami rozhodně není na první, ale po dvou třech setkáních se najednou vše zaostří a prolne, podobně nečekaně jako se vynoří ozvěny Nico, Grouper nebo experimentálnějších podob Sparklehorse. Další závislost a zdá se, že tahle ještě poroste. Zvlášť když člověk po mnoha týdnech zjistí, že pod nickem J. Zunz (pravda, nejdříve je třeba zjistit, že je to nick) se skrývá Lorena Quintanilla z dvojice Lorelle Meets the Obsolete z daleké Guadalajary. Jejich De Facto je jednou z utajených perel loňského roku, dosvědčí Hermína i jedna z recenzí na Bandcampu, která hovoří o spoustě peyotlu a konstatuje „Stereolab meets Amon Düül II“.

Na závěr jedno doporučení – nedívejte se, jak vypadá vinyl J. Zunz, nebo dopadnete jako já. Objednáno bylo asi za minutu a půl, bílému kotouči s prolnutou tyrkysovou se odolat nedá. Beba Fanta, Chupa Chups.

Info

foto © Sofia Ruesga

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kam na rajz s Tomášem Poštulkou (Jeden svět)

redakce 07.09.2020

Která z kulturních povyražení si ve zbytku roku 2020 nenechá ujít dramaturg lidskoprávního dokumentárního festivalu Jeden svět?

Milý Dušane Svíbo!

Ondřej Bezr 18.08.2020

Přečetl jsem si tvůj příspěvek o Martinu Věchetovi, potažmo nadcházejícím festivalu TrutnOFF BrnoON. Není to bohužel nic jiného než normální hejt...

Děti nebes, nebo smějící se (rudé) bestie?

Dušan Svíba 17.08.2020

Trutnovský „Woodstock“ byl vždycky známý svým hraním si na indiány a na underground. A taky na chudáky.

Loni (jsem nebyl) v Marienbadu

cyril kosak 06.08.2020

Ahoj, mami. Tak jsem vyrazil do Mariánských Lázní, na Moody Moon Noize.

Oplatky z kolonády aneb Moody Moon Noize v letmých ohlasech

redakce 04.08.2020

Víte, jak poznáte povedenou akci? Nikomu se nechce domů. Na kolonádě to bylo přesně takhle, někdo se zdržel o den déle, jiný o dva...

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?