Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #48: Co je to vlastně to rádio?

Šejkr #48: Co je to vlastně to rádio?

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 10.03.2021

Obecně si toho pamatuju málo, jak mnozí vědí, ale když se člověk trochu snaží, tak alespoň částečné obrysy nakonec vylezou. Posledních pár týdnů se marně snažím vybavit si, co jsme poslouchali před Radiem 1. Něco tam asi být muselo, ale už nevím. Stanice ve stínu kozy je součástí mého života tak dlouho, že to předtím už… odnesl čas.


Jenže právě s Radiem 1 je těch zážitků možná až příliš, od dobrodružného ladění v prvních měsících, noční návštěvy ve studiu v Lodecké, soutěže – ano, byly doby, kdy se dokonce telefonovalo do vysílání, jednou jsem vyhrál vstupenky na koncert, ehm, Ozzyho Osbourna, kam jsem pak nešel –, časopisy jako Post nebo Point 91, 9 (sic!), pozdně noční telefonáty moderátorům z baru kvůli hudbě na přání (dneska bych si za to nafackoval), desítky kapel a tracků. Kdyby nebylo Radia 1, tak se možná nejen moje dráha, ale osudy spousty jiných odvíjí úplně jinak, vždycky to bylo nějak spojené s hudbou, ale tahle stanice byla něco jako kotva, jistota, trám, přestože už ji poměrně dlouho poslouchám vyloženě nárazově. Těžko říct proč, ale na mysl se dere dávno vyvanulá historka, kdy jsem začátkem devadesátek jel přes půl Prahy do tehdejšího centra kontrakultury, půjčovny CD Datart v Kongresovém centru, pro objednané CD Salt Lick od huňaté kapely Tad. Ano, flanelová móda ovládala i Prahu a o půjčovnách cédéček si řekneme zase příště, to byla svého času taky taková móda. V Datartu mi bylo řečeno, že Salt Lick zapomněla Hanka V. na směně v rádiu. A takhle jsem tam jezdil celý týden, než jsem se konečně dočkal. Nekecám. Sakra, jestli tohle má být ta nostalgie, tak podobné zážitky mi fakt nechybí.


Noční telefonáty moderátorům jsem si pak vybavil, když o podobných zkušenostech plamenně vyprávěla Apačka, která si díky svému unikátnímu tempu vybrala pro pořad Moonshine právě noční směnu. Kdy jindy taky pálit kořalku než při měsíčku? „Ty vole, to jsou TAKOVÝ dementi! Klidně ti zavolaj, že hraješ sračky a málo metal, co je jim do toho jako, si snad myslej, že hraju pro ně,“ nezadržitelně pičovala na zážitky z nočního studia a smála se u toho. Když jsem jí prozradil, že podobný věci jsem kdysi asi dělal taky (tedy až na stesky „málo metal“), tak se mnou udělala rychlý proces: „No tys byl taky dobrej vůl, teda.“ Ano. Moonshine před lety logicky skončilo, víme, Lukáš se pak na Janino vysílání ještě pokoušel navázat, ale v průběhu let se on air pouto mezi Full Moonem a Radiem 1 nějak přerušilo. Docela dlouho jsem přemýšlel o novém napojení, ale pořád bylo něco jiného, znáte to, navíc před pár lety přišla nabídka z vltavského Art Café, což bylo potěšující a stále je přínosné (pro mne) a zábavné, a tak myšlenky na měsíční skvrny na Jedničce ustoupily stranou. A vlastně se to vrátilo až nedávno. Když jsme před pár týdny postávali na balkoně redakce Full Moonu se Zdeňkem Lichnovským po zrovna skončeném rozhovoru a bavili se o věcech, tak to ze mě najednou vylétlo. „No jasně, budeme rádi, pošli Domácí divočinu,“ říkal. A je to tady. Dneska v deset večer.


Takže Šejkr na vlnách. Premiéra se vším všudy, strašnická divočina, včetně debutu s domácím nahrávadlem a mikrofonem (díky, Tome, za radu, je super) a, ehm, „mixování“. (To fakt berte s notnou rezervou.) Jinak ale vše při starém, půjde o tradiční ukázku nekonzistentního vkusu, což se bude léty už jenom horšit, zazní Tamara i La chica, viz videa tady, stejně jako Silent, Tiziano Popoli, DJINN a další závislosti posledních týdnů. Snad vás to bude bavit a užijete si alespoň to koktání v několika málo krátkých vstupech, klasicky se bude spíš hrát než mluvit, to se taky moc měnit nebude. Ale Zdeněk říkal, že prý dobrý, navíc jsem ho trochu naočkoval na sbírku reklam z pirátských londýnských rádií v devadesátkách, kterou nedávno vydal label s příznačným názvem Death Is Not the End. Ještě že ta koza pořád neposlouchá. Takže dneska v deset večer, laďte včas, protože znělku vyráběl Bou a je to krása. A kdyby se vám chtělo, klidně napište. Metal stejně nebude. Deja la magia ser.

Info

Šejkr 01 na Radio 1 si můžete poslechnout na Mixcloudu.

Tracklist:
DJ Muggs the Black Coat – The Chosen One
Bokani Dyer – Ke Nako
The Pop Group – Mad Truth
Nun Gun – Stealth Empire feat. Mark Stewart
Nun Gun – On Neurath's Boat (feat. Farbod Kokabi & Mourning [A] BLKstar)
Favorite Obsession – Green Eyes
Greentea Peng – Nah It Ain’t The Same
Squid – Narrator feat. Martha Skye Murphy
Death Is Not the End – Pirate Night Out
La Chica – La loba
Pauline Anna Strom – Marking Time
Silent – END
Tamara – Mraky
Damon Locks & Black Movement Ensemble – Now
Tiziano Popoli – Svelf
Purple Mountains – Margaritas At The Mall
Bill Callahan & Bonnie "Prince" Billy – The Wild Kindness feat. Cassie Berman
Death Is Not the End – 17 Rare Groove Champagne Party
True Fir – Change of Heart
DJINN – Love Divine
SPAZA – Sizwile
The Revolutionaires – Kinta Kunte Version One
Tindersticks – You'll Have to Scream Louder
Pregoblin – Gangsters

ilustrace © Eduardo Lara

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 04.01.2024

Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 03.01.2024

Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace