Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #51: Na vnitřní vlně

Šejkr #51: Na vnitřní vlně

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 22.04.2021

„Počkej, ale já měl ještě víno, vodu a kávu.“ „Jasně, to je v ceně.“ Valencie opravdu není Barcelona – neomračuje, není tak opojná, extravagantní ani různorodá. A určitě ne tak drahá. Třetí největší město ve Španělsku je vyloženě příjemným místem, sympaticky obyčejným. Na pár dní jsem získal (díky, Davide) azyl ve čtvrti Montolivet, která trochu připomíná určité části Vinohrad, nedaleko se vine Jardi del Turia, úžasný park v bývalém korytu řeky Turia, který se táhne téměř kolem celého města. Úplně jsem zapomněl, co s člověkem udělá jiný vzduch, jiné nebe, jiné prostředí. Jaké to je jít se jen tak cournout, bez jasného cíle, nutnosti čehokoli. Zastavit se v jednom z mnoha parků a přečíst si pod pomerančovníkem kapitolu knihy, objednat si café solo do hrnku nebo třeba rovnou oběd. Zejména když vám v bistru La Masía k salátu s tuňákem a vydatné porci místních vyhlášených kalamár dají vše ostatní jen tak, a ještě se diví, že nechcete zákusek. Nebude se mi chtít domů.


Báječnou kompilaci La Ola Interior si užívám už nějaký ten týden, sondu do španělského undergroundového ambientu osmdesátých let mi poslali z labelu Bongo Joe, před pár lety jsem si u nich objednával podobně zkoumavý výběr španělského postpunku. Obskurní nahrávky jsou okouzlující, některé vyvolávají neodbytně cinematický efekt, jiné zas poněkud strašidelné obrazy. K analogovým synťákům se přidávají podivné perkuse i field recordings, deska evokuje náruživý pocit spiklenecké pospolitosti a tajemství, stejně jako slaně lepkavou vůni mořského vzduchu. A to zdaleka nejen proto, že na chytlavém coveru je neznámá osoba v rukodělné masce... kreveťáka. Kluci na Twitteru nedávno říkali, že jsou fanoušci už jen při pohledu na obal, nedivím se, měl jsem to podobně. A zjevně i mnozí další, na Bandcampu zbývá posledních 150 kusů z tisíce. Z druhého pressu. Nějakou z těchhle podivuhodných nahrávek jsem se do playlistů Šejkrů pokoušel napasovat už dávno, ale kdybych si těch pár dní ve Valencii pro sebe neukradl, tak k tomu možná ani nedošlo. Bylo třeba zklidnění, vydechnutí, posazení se na jinou vlnu. Vnitřní vlnu, la ola interior.


Obrázek na obalu kompilace kupodivu s tematikou desky nemá moc společného, nepatří do zmíněné doby a už vůbec ne světadílu. Pochází z krátkého snímku The Red and the Blue Gods amerického režiséra Bena Russella z roku 2005, stejně jako fotka, která tento Šejkr uvozuje, v podivných maskách se baví sám režisér a jeho přátelé. Nálada ale sedí náramně, podobně jako intenzivní blízkost moře i hravost, tajemství a jakési svádivé osamění. Odkud jsi, ptá se chlapík, co mi v jednom z mnoha barů parádní čtvrti Russafa nese malou sklenici místního piva Turia. Una pequeñita, jak tady říkají. Z Česka, odpovídám, soustrastně potřese hlavou s poznámkou, že ví, že na tom nejsme moc dobře. Tady to vypadalo loni na jaře ještě hůř, říká, a podívej dneska. Lidi jsou docela spokojení, semklo nás to. Tenhle pocit je z Valencie skutečně cítit, možná za tím stojí i ten podivný klid, který tu panuje. (Pořád jsme ve Španělsku, sakra – jak to, že se tady nikdo nehádá, netroubí, nediskutuje?) Roušky jsou povinné, ale do šesti si sednete na zahrádku i dovnitř, obchody jsou dokořán, lidi chodí do práce, parků i ke kadeřníkovi, jednoduše žijí. A zjevně dodržují, co mají. Asi to nebude tak růžové, jak to možná navenek vypadá, ale už jen pocit, že by snad mohlo, je příjemný.


Odjet na pár dní bylo jedno z nejlepších rozhodnutí za poslední dobu. Chtěl jsem si koupit nějaké věci, podívat se do galerií, ale nakonec mi stačí jen chodit po ulicích a pozorovat okolí. A pomalu se prokousávat fascinující mystifikací Laurenta Bineta Civilizace, vracet se k některým pasážím, bavit se. A díky úplně jinému naladění taky od základu překopat playlist dnešního Šejkru – kromě Vincentky nebo Sinead O’Brien budou nakonec i Sylvie Kreusch (dřív Warhaus), Djinn nebo Planety, na jejich Rýnské zlato jsem taky přišel pozdě. A pochopitelně ukázky z La Ola Interior, i proto, že na Bandcampu teď zbývá ještě o jeden vinyl méně. Nebude se mi chtít tuhle vnitřní vlnu opustit. Nebude se mi chtít domů.

Info

Šejkr 22. 4. 2021, tracklist

Sinead O’Brien – Kid Stuff
Graham Costello – Impetu
Sylvie Kreusch – Just a Touch Away
Moses Boyd – Dancing in the Dark (feat. Obongjayar)
The Notwist – Al Sur (feat. Juana Molina)
God and Eve – Death
Nun Gun – The Superman (feat. Mark Stewart)
QOQEQA – Puntea
Spelling – Little Deer
Victor Nubla – Chandernagor
Protomartyr – Worm in Heaven
Black Midi – John L
Black Midi – Despair
Kid Congo & The Pink Monkey Birds – Sean Delear
Sinks – Serotonin
Alan Vega – Samurai
Javier Segura – Malagueñas 2
Planety – Tři zavolání
Scorn – Talk Whiff (feat. Jason Williamson)
The Pearls – Groovy Beat
Nun Gun – Gold Mine (feat. ONO)
Djinn – Creator of Creation
St. Vincent – The Melting of the Sun
Galt MacDermot – The Flesh Failures (Let The Sunshine In)

foto © IFFR

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 04.01.2024

Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 03.01.2024

Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace