Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 04.06.2021
Nemám rád kytarová sóla. Fakt. Tedy většinou, samozřejmě existuje několik lidí, od kterých je snesu, ale není jich moc. Neil Young, Marc Ribot, J. Mascis, Carlos Alomar a asi bych přišel i na další, ale není to podstatné. Gaz Liddiard z Tropical Fuck Storm nebo The Drones mezi ně patří taky, vlastně na jedno z předních míst. Ale taky to nebylo jednoduché, co si budeme, dalo to práci, než jsem si na jeho rozmlžené noisové plochy zvykl. Občas je těch tónů prostě moc. Teď poslouchám novou desku Mdou Moctara a úplně mě rozčiluje, jak mě to kytarové porno baví. Jak říkal Anthony Bourdain: „Způsob, jakým děláš omeletu, odhaluje tvůj charakter.“
Své první setkání s The Drones jsem si nedávno zase připomněl, abych záhy zjistil, že už je to patnáct let. Skoro přesně. Bože. 27. 5. 2006 jsme s přáteli jeli do drážďanského Beatpolu na koncert tehdy čerstvě obnovených Dinosaur Jr., natěšení a hladoví. Na hranicích nás zdrželi skoro hodinu kvůli kamarádovi Američanovi, ale nakonec jsme všechno stihli. Vlezli jsme do narvaného klubu, ale místo šedivého Mascisova hára byla na pódiu nějaká divná kapela. Zpěvák měl sice na ruce kérku Neubauten, ale jinak to bylo naprosto příšerné, neposlouchatelné. Divné blues a přehnaná kytarová atletika, přišlo mi to strašně otravné. Samozřejmě zdržovali, předkapely to nemají lehké, uznávám, ale tak to je. Obvykle se na ně zapomene, ale tenhle zážitek ve mně zůstal. (Zajímavé je, že se mi Dino J tehdy hrozně líbili, ale nic si z toho koncertu nevybavuju.) Když mi o pár měsíců později Tomáš Turek poslal starší desku The Drones, tak mě sice pobavil název – Wait Long by the River and the Bodies of Your Enemies Will Float By –, ale vůbec se mi do toho nechtělo. Jak asi tušíte, nakonec k tomu došlo a po prvních tónech Shark Fin Blues bylo všechno jinak.
Gaze Liddiarda od té doby sleduji neustále, nedávná zpráva mě ale šokovala. Vypadalo to, že je náramně spokojený v dívčí společnosti v Tropical Fuck Storm, jiná dynamika mu šla k duhu. Ale skladba, kterou pustil nedávno ven s kapelou Springtime, to je neuvěřitelná nádhera. Springtime jsou Gaz, Jim White (Dirty Three nebo Xylouris White) a Chris Abrahams z mocných The Neck a písnička Penumbra je původně od The Drones. Už jen možnost tohohle spojení nastavuje úroveň očekávání do červeného pole, deska prý na podzim, těžko říct, zda se na nějakou letos těším víc. Nejošklivější kapela z Austrálie, píšu s nadsázkou (ne úplně velkou) kamarádům a mezitím v chaosu a pekle s dvojčíslem jedu Penumbra v nekonečné smyčce. Možná i proto mi tenhle díl Šejkru trval nekonečně dlouho, do vysílání posílám pozdě jako nikdy.
Míchám vajíčka na omeletu a zvyšuju tempo a obrátky podle Moctarových hadů a přebuzených frekvencí. Afrique Victime, píšou sedm minut, ale zdá se to jako hodina. Díky za všechny ohlasy na Šejkr, jsem rád, že baví. Markéta z Mariánek mi nedávno psala, že u toho ráda vaří, větší pochvala přijít nemohla. A když už tu máme ten nový dokument o Bourdanovi (což bude podle všeho taky velká jízda), tak přidávám v rychlosti pár řádek o omeletě, kterou jsem se naučil dělat právě podle Bourdaina. Dvě vejce, žádné mléko ani smetana, jen hodně másla. To rozpustíte na pánvi, mezitím pořádně promícháte vejce se solí a pepřem, v rychlosti vlejete na pánev a odstavíte z ohně. Je třeba ještě pořádně promíchat na pánvi, než vejce trochu ztuhnou a dostatečně pevně se propojí s rozpuštěným máslem. Poté pánví pořádně zatřeste, aby se vytvořil jednolitý povrch, a dáte znovu na oheň. Podle chuti přidáte hrášek, sušená rajčata a pár hrudek čerstvého sýra nebo klidně bryndzy. Chvilku zapečete, poté v polovině překlopíte a spojíte k sobě. Maličko zvýšíte plamen a opečete z obou stran. Hotovo.
Dneska v osm večer s Mdou Moctarem, Gazem, ale taky s Greentea Peng, BLK JKS, Sinks nebo Curtisem Hardingem. A zkuste k tomu třeba tenhle recept. Nevyhovuje náplň, počet vajec nebo způsob úpravy? Nevadí, udělejte jinak. Je to vaše omeleta!
Šejkr 4. 6. 2021, tracklist:
Nuha Ruby Ra – Sparky
Ana Frango Elétrico – Mulher Homem Bicho
Gruff Rhys – Mausoleum of My Former Self
Facs – Strawberry Cough
Sinks – Passing it By
Nene H – Lament
BLK JKS – Yoyo! — The Mandela Effect / Black Aurora Cusp Druids Ascending
BLK JKS – Mme Kelapile
Ibaaku – DEM (feat. Fehe,Elzo Jamdong & Charlie Alves)
The Make-Up – C‘mon, Let’s Spawn
Thesia – Parodos
Curtis Harding – Hopeful
Springtime – Penumbra
Miles Davis – Black Satin
Greentea Peng – Dingaling
Rodrigo Amarante – Maré
Kaleema – Sen (feat. Ivana Mer)
Mourning [A] BLKstar – Deluze
Khruangbin – Right
Mdou Moctar – Afrique Victime
Matt Sweeney & Bonnie 'Prince' Billy – You Can Regret What You Have Done
The Beta Band – Dry the Rain
foto © Libuše Jarcovjáková
Michal Pařízek 01.07.2022
„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se Jindřich Šídlo, smál jsem se dvacet minut.
prof. Neutrino 24.06.2022
Nabízí se aluze na slavné album Eskimo (1977) konceptualistů The Residents, kteří na něm zpracovali život inuitské vesnice. Expedice: Má láska aneb Le Pole Nord.
redakce 21.06.2022
Tohle bude svátek. Kdy naposledy se stalo, že se během dvou dnů v Česku objevili Crime & the City Solution a Nick Cave? Správná odpověď je... nikdy.
redakce 20.06.2022
Anglický novinář Richard Foster (The Quietus nebo Louder Than War) mluví o rotterdamské kapele Tramhaus jako o jednom z největších tajemství místní scény.
Michal Pařízek 17.06.2022
Deset dní na cestě, respektive na festivalu. Praha, Barcelona, Lublaň a zpátky. To je život, chtělo by se říct. A vlastně možná jo. Jenže ne vždycky je to tak růžové,…
redakce 13.06.2022
První střípky dojmů a emocí z letošního ročníku festivalu Ment ve slovinské metropoli. Podrobnější info, historky a drby čtěte v letním dvojčísle.
redakce 06.06.2022
Tradičně vybíráme to nejzajímavější z prvního víkendu, legendy i nová jména, obsáhlý report s historkami čekejte v letním dvojčísle magazínu Full Moon.
Samčo brat dážďoviek 05.06.2022
Ve Full Moonu #133 vyšel obsáhlý rozhovor se sloveským svérázem, který si říká Samčo, brat dážďoviek, nádavkem přinášíme ještě jeho aktuální povídku Žibafýř švrňblón, již vytáhl ze svého závratného klobouk…
Michal Pařízek 03.06.2022
Měl jsem moc rád Raye Liottu. Mafiáni, jasně, jeden z nejlepších filmů vůbec, dodnes je nepochopitelné, že nebyl ve své době víc oceňovaný...
Michal Pařízek 20.05.2022
Gentrifikace se nevyhýbá ani distriktu 36, majitel domu zvedl provozovatelům hostelu nájem víc než čtyřnásobně. Přemýšlím nad zážitky, co jsem tu za ta léta nashromáždil...