Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 10.09.2021
Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje, vlastně tady ani není kam pořádně chodit. Ale skoro všude je to kousek a do kanclu dokonce pěšky. Ve čtvrtek si dávám po dlouhé době home office, na balkóně jde práce od ruky nečekaně dobře. Naštěstí. Hekticky finišujeme říjnové číslo a se všemi těmi „výlety“ a dalším rozptylováním to jde jen těžko dohromady. Ale nic se nemá přehánět, ani ten místní klid a tak loňský přesun festivalu 4 + 4 dny v pohybu do místní školy přišel vhod. Sousedská slavnost loni otevřela sotva na pár hodin, vlastně to byla na hodně dlouhou dobu poslední akce, na které jsem byl. A najednou je tu vernisáž dalšího ročníku. Rok utekl jako voda, přestože byl jeden z nejdelších.
Poslední týdny byly komplikované, ani nevím, jak to že už je tu půlka září. Ruské číslo je dávno venku, těsně před finišem další, které bude zase budit některé ze spaní, a do toho všechny ty festivaly. Obrazy a zážitky z Moody Moon Noize i Sharpe pořád běhají hlavou a nějakou dobu ještě asi budou, do určité míry je to nabíjející a naplňující. Jen by to chtělo si myšlenky trochu usadit, to se pro neustálý přísun dalších nedaří. Procházím plnou strašnickou školou a všechno mi v mozku cirkuluje, do čísla chybí ještě sloupky, nějaké další drobnosti a pochopitelně úvodník. Kruci. Najednou se přede mnou otevírá učebna s haldami skartovaného papíru a červeným podsvětlením. „Dovnitř pouze s návleky na boty a chrániči na kolena,“ říká nápis vedle dveří, na další cedulce je název kolektivu, který zde vystavuje. Jmenuje se Nesladim. Tohle je přesně místo pro mě, tady chci pár minut být. „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“
Brodím se haldami papíru, nějakou dobu jsem v místnosti sám, a to je ze všeho nejlepší. Klid a mír, z reproduktorů na zdi se ozývá pouze tlumený podkres a nějaká slova, která nevnímám. Soustředím se na zvuky papíru, na který šlapu, občas si vezmu nějaký ten chumáč do ruky a přehodím ho na jiné místo. Dětinská zábava? Možná, ale hlavně hezká možnost zkusit na chvilku všechno vypustit. Přichází paní s dítětem a říká něco o tom, jak jí ty haldy papíru připomínají seno. Chápu, rozumím a... okamžitě mizím. Venku si přečtu anotaci a zjistím, že jde o instalaci výtvarnice Petry Vlachynské, která „zprostředkovává pocity lidí se sebevražednými rozlady a pozůstalých“. To povídání, které jsem vypouštěl, byly autentické výpovědi klientů a rozhovory s odborníky z Ústavu duševního zdraví. A já se tady uklidňuju? Typické.
Sedíme s Karlem Veselým na zahradě strašnické školy a tlacháme o tom, jak bylo letošní léto nabité a jak nám dalo zabrat. Okolo je spousta šťastných lidí, atmosféra krásná, kousek od nás hraje swingový orchestr. Oba se cítíme tak trochu nepatřičně, v hlavě mi už zase rotuje práce, musím se zvednout a jít domů k počítači. Mám pocit, že slečna, co bude na obálce dalšího čísla, se mnou bydlí. Otáčím se naposledy na zahradu a zase si vzpomenu na Sharpe. Orchestr vyměňuji za The The ve sluchátkách, na krátkou cestu domů hraje mi I've Been Waitin' for Tomorrow (All of My Life). Ano, každý den.
Dneska večer v osm na Radiu 1 to bude hodně rozstřelené, čekejte vzpomínky na Sharpe a spoustu dalšího, například Bob Vylan, God and Eve, Něco něco, hned dvakrát Lee „Scratch“ Perry, převlečená Metallica a možná přijde i Karol Duchoň. Vlastně je na místě varování.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
foto © Tomáš Kuša
tracklist:
Irreversible Entanglements – Open the Gates
Bob Vylan – Pretty Songs
Ah! Kosmos & Özgür Yılmaz – Yarama Bastıkça
God and Eve – To bola také
Něco něco – Mezery
Marie Davidson & L’œil Nu – Persona BB
Jack Ladder & The Dreamlanders – Xmas in Rehab
New Age Doom & Lee „Scratch“ Perry – Life is an Experiment
Lee „Scratch“ Perry & The Sufferers – Different Experience
Kate NV – D D Don’t
Fotocrime – Skinned Alive
Burgr/ Štrpka – Na konci tmavej chodby
Dežo Ursiny – Dychtive ruky, cudzie mestá
Avant Garde – Pesadillas
Dark Mark vs. Skeleton Joe – No Justice
Hackedepicciotto – The Silver Treshold
The Bug – Demon (feat. IRah)
Kamasi Washington – My Friend of Misery
Edúv syn – Páte cez deváte/nočná mora
On Our Own Clock – Be the Light
Juana Molina – Paraguya
Einstürzende Neubauten – Die Interimsliebenden
Abba – Chiquitita
HTRK – Kiss Kiss and Rhinestones
Karol Duchoň – Mám ťa rád
Michal Pařízek 01.07.2022
„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se Jindřich Šídlo, smál jsem se dvacet minut.
prof. Neutrino 24.06.2022
Nabízí se aluze na slavné album Eskimo (1977) konceptualistů The Residents, kteří na něm zpracovali život inuitské vesnice. Expedice: Má láska aneb Le Pole Nord.
redakce 21.06.2022
Tohle bude svátek. Kdy naposledy se stalo, že se během dvou dnů v Česku objevili Crime & the City Solution a Nick Cave? Správná odpověď je... nikdy.
redakce 20.06.2022
Anglický novinář Richard Foster (The Quietus nebo Louder Than War) mluví o rotterdamské kapele Tramhaus jako o jednom z největších tajemství místní scény.
Michal Pařízek 17.06.2022
Deset dní na cestě, respektive na festivalu. Praha, Barcelona, Lublaň a zpátky. To je život, chtělo by se říct. A vlastně možná jo. Jenže ne vždycky je to tak růžové,…
redakce 13.06.2022
První střípky dojmů a emocí z letošního ročníku festivalu Ment ve slovinské metropoli. Podrobnější info, historky a drby čtěte v letním dvojčísle.
redakce 06.06.2022
Tradičně vybíráme to nejzajímavější z prvního víkendu, legendy i nová jména, obsáhlý report s historkami čekejte v letním dvojčísle magazínu Full Moon.
Samčo brat dážďoviek 05.06.2022
Ve Full Moonu #133 vyšel obsáhlý rozhovor se sloveským svérázem, který si říká Samčo, brat dážďoviek, nádavkem přinášíme ještě jeho aktuální povídku Žibafýř švrňblón, již vytáhl ze svého závratného klobouk…
Michal Pařízek 03.06.2022
Měl jsem moc rád Raye Liottu. Mafiáni, jasně, jeden z nejlepších filmů vůbec, dodnes je nepochopitelné, že nebyl ve své době víc oceňovaný...
Michal Pařízek 20.05.2022
Gentrifikace se nevyhýbá ani distriktu 36, majitel domu zvedl provozovatelům hostelu nájem víc než čtyřnásobně. Přemýšlím nad zážitky, co jsem tu za ta léta nashromáždil...