Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #69: Open the gates!

Šejkr #69: Open the gates!

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 31.12.2021

A je to tady, poslední den roku. Bilancování nemám příliš v oblibě, ale nacházím na něm jednu zajímavou věc – přestože se vás nemusí nijak dotýkat, stejně se mu nevyhnete. Konec je prostě třeba nějak podtrhnout. A začít počítat. Snad i proto se v posledních pár týdnech vůbec nemohu dostat k novým deskám, pouze zpětně ohledávám terén roku 2021. Žebříčků nebo výročních anket a playlistů je spousta a začíná se s nimi čím dál dřív. Pak se má člověk přimět k nějaké prognóze. „Otevřete brány, přicházíme,“ deklamuje Camae Ayewa v tracku, který dal jméno tomuto sloupku i mému výročnímu playlistu. No jo, ale kdo vlastně přichází? Anebo co?


„Je to ryze psychologická věc, která souvisí s perspektivou, s níž se pohybuji i v běžném životě. Ani tady si často nejsem jistá, které věci jsou skutečné a které si jen představuji. Obecně mám za to, že za pomoci vyprávění si neustále vytváříme různé věci či koncepty. Všechno je jen tak skutečné, jak to potřebujeme nebo chceme mít.“ Takhle se o vnímání reality vyjadřuje britská spisovatelka Helen Oyeyemi, v posledním letošním čísle Respektu padne v rozhovoru s ní podobně zajímavých věcí daleko víc. Subjektivita reality, potažmo vnímání, je evidentní, k tomu, abychom to pochopili, nepotřebujeme nouzový stav nebo pandemii. Přesto byly v posledních dvou letech některé kontury obtaženy až příliš zjevně, rozdíly se prohlubují a lidé se mění daleko rychleji než dříve. Stejně jako jejich názory. A pokud je to dostatečně hlasité, tak vlastně není ani důležité, zda jde o skutečnost, nebo nějakou její alternativní úroveň. Slovo fikce jako by přestalo existovat.


Poslední dobou jsem na čtení neměl příliš kredit, o to víc si užívám román Perník, který Helen Oyeyemi nedávno vyšel česky. Hýčkám si každý řádek, každou stránku. Fantaskní, surreální vyprávění o učitelce Harriet, která peče perník spojující „lahodu a nebezpečí“ a jeho jedení připomíná „pojídání pomsty“, se do aktuálního dění hodí náramně. Je stejnou měrou poučné i dojemné, únikové jako podivuhodné. Podobně jako bohatý jiskřivý jazyk, kterým jeho autorka vládne. Ke koupi knihy mě přesvědčil dojem ze zmíněného rozhovoru a zejména pak pasáže, kdy Oyeyemi hovořila o Praze. Popisuje ji totiž přesně tak, jak ji vnímám já. Mám tohle město rád, žiju zde celý život a ještě nějakou dobu se to asi nezmění. Spoustu oblíbených míst navštěvuji často, v různých ročních obdobích, v různých částech dne. Vodím tam přátele a rád zjišťuji dojmy, které v nich vyvolávají. Například Grébovka působí na každého jinak, podobně jako nenápadný park jménem Sady Svatopluka Čecha. Zajímalo by mě, zda tam Helen Oyeyemi někdy byla. Ale možná je to jedno, protože už nyní, po pouhých sedmi letech života v Praze, o městě dokáže mluvit mnohem lépe než já. Respektive přesněji. Možná to bude dáno schopností náhledu do různých úrovní reality.


Obrázek k tomuto vydání Šejkru je od mexické fotografky Graciely Iturbide. Ta letos v březnu získala na Sony World Photography Awards Cenu za celoživotní přínos fotografii a v rozhovoru k této události řekla: „Snažím se ukázat to, co vidím v životě já. Jeden člověk mi řekl, že jsem ve své sérii z Juchitánu neukázala pravou podobu města. Souhlasila jsem, že ne, ukázala jsem totiž Juchitán, tak jak ho vidím já. Vždycky jsem měla za to, že by si z mých fotografií lidé měli vzít hlavně to, že jim ukazuji svou interpretaci něčeho. Nefotím ta místa proto, aby je lidé poznali. Pokud se mé snímky budou přesto líbit, budu ráda.“ Helen Oyeyemi k vyprávění příběhů přistupuje podobně. Možná tohle je klíčem k vnímání reality, odlišných úrovní, prizmat nebo signálů. Stačí jen víc otevřít oči, lépe přijímat i očekávat přijetí. Otevřít brány. Zkuste o tom při svých letošních předsevzetích přemýšlet. Pěkný Nový rok.

Poslední letošní Šejkr vyhlížejte dnes v osm večer na Radiu 1, druhé bilanční vydání roku 2021. Tentokrát s Chelsea Carmichael, Calvinem Lovem, Vellocet Roll, Xenií Rubinos, Theonem Crossem nebo Tamarou. Link na osobní výroční playlist naleznete výše, nabobtnal tentokrát na téměř čtyři hodiny. Nemám bilancování rád.

Info

Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.

Tracklist:
Springtime – Will to Power
FVLCRVM x Annet X – Do It All Again
Kojey Radical – War Outside (feat. Lex Amor)
Xenia Rubinos – Who Shot Ya?
Death Is Not the End – Kebap House
Dark Mark & Skeleton Joe – No Justice
The Bug – Demon (feat. IRah)
Ill Considered – Loosed
Mart Avi – Tides
Tamara – Re:Drowners
Anthony Joseph – Callin England Home
Death Is Not the End – Rhythms of the Universe
Amelie Siba – Smoke
Chelsea Carmichael – Myriad
Soccer 96 – Dopamine (feat. Nuha Ruby Ra)
Irreversible Entanglements – Open the Gates
Vellocet Roll – Velvet Wings
Graham Costello – Impetu
Brian Destiny – Is It Gonna Be Love?
Calvin Love – Laughin‘ in the Dark
Death Is Not the End – Opposite the Fridge
Badbadnotgood – Love Proceeding
Nubya Garcia – La cumbia me está llamando (Suricata Remix)
Sleaford Mods – Don’t Go
Theon Cross – Forward Progression II
Edúv syn – Pár pív, feat. Fvck_Kvlt
Low – Days Like These
Karol Duchoň – Mám ťa rád

foto © Graciela Iturbide

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #92: „I got too much on my mind, It got clouded in my eyes.“

Michal Pařízek 18.11.2022

Na Le Guess Who? si vzpomenu i při příchodu na Václavské náměstí, kde se objevuji zrovna ve chvíli, kdy začínají Chinaski. Koncert pro budoucnost.

Hádanky z Utrechtu #4: Weird pop

Michal Pařízek 14.11.2022

Horse Lords hráli před pár dny v Praze, pár desítek lidí v Punctu si je prý užilo náramně. Tady prodávají merch po kilech ještě několik hodin po koncertě.

Šejkr #91: Mezi řečí

Michal Pařízek 04.11.2022

Na návštěvě u mušlí mě začal vyhlašovat vedle stojící týpek s tím, že jsem moc starej a co že tam jako dělám. A že budu určitě fízl. A že pozor...

Šejkr #90: Možná jednou

Michal Pařízek 21.10.2022

Když jsem se ve čtvrtek podíval, co se děje, tak jsem zapomněl na všechno. Na nemoc, na babí léto, i na Kendricka. Události z bratislavské Teplárně mě paralyzovaly.

Konvulzivní pulz Laokoon

Viktor Hanačík 20.10.2022

Sedím na rohu a poslouchám „leden bude navždy sad“. Laokoon. Úsporná podzimní melancholie. Večer. Tváře chodců mizejí ve stínech.

Praskání bublin (Unsound 2022)

Zuzana Malá 17.10.2022

Unsound letos vstupuje do třetí dekády své existence a pro svou narozeninovou oslavu volí téma bublin. Ta festivalová vydrží sotva týden...

Šejkr #89: Někdo jiný, někde jinde?

Michal Pařízek 07.10.2022

Obviously, we’re not golfers. Jedno z hesel, které vetkla do erbu Full Moonu Apačka, a taky pochopitelně aluze na velkého zevla. Bezbřehý sarkasmus a hlavně pravda.

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Šejkr #86: Nepopsaný papír

Michal Pařízek 26.08.2022

Původně jsem zamýšlel tenhle sloupek věnovat Joe Strummerovi, minulou neděli by mu bylo sedmdesát. Nakonec z toho vylezly poznámky o smutku a růžoví delfíni.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace