Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 25.02.2022
Už dlouho říkám, že nechci dělat žádné další koncerty. Časy se Scrape Soundem byly skvělé, trvaly dlouho a je nejvyšší čas předat žezlo. A myslím to vážně. Jednoduše nestíháme. Jenže jak to tak bývá, řečí je spousta a pak se ozvou kamarádi. Na večer s Daniellou dePicciotto a Alexanderem Hackem jsem se ale těšil, i když času není nazbyt. Nakonec to bylo skvělé, tradičně příjemné a navíc vyprodáno. Jen to načasování, půl večera jsme se bavili o Ukrajině, zbytek o Markovi. Jak taky jinak.
„I seemed to hear the whispered cry, ,The horror! The horror!ʻ“ Ve chvíli, kdy tenhle text horečnatě a se strašným zpožděním dopisuji, přichází email od Grzegorze z Trupa Trupa. Není v něm nic jiného než tahle citace z Conradova Srdce temnoty. Jenže co taky říkat jiného? Upřímně jsem chvíli přemýšlel, zda vůbec Šejkr tentokrát vydávat, ale nakonec... konceptu je třeba se držet. Co jiného se dá dělat, než se alespoň pokusit pokračovat v práci, v činnosti? Ve skutečnosti nic. Ty zprávy jsou tak nemyslitelné, že se o nich nedá přemýšlet. Na Aktuálně píšou, že nás „zradila naše západní představivost“, což je až bolavě trefné. Samozřejmě, že jsme všichni pohodlní, zvyklí na komfort, určitou úroveň. To by asi nevadilo, pokud se to vyloženě nepřehání, jenže jak pak podobným věcem čelit? Jak o nich vůbec uvažovat, když si je nedokážeme ani představit?
Snažil jsem se tomu bránit, ale nešlo to. Od úterního večera si Marka Lanegana pouštím vlastně neustále. Jasně, jsou tu nějaké nové desky, musel jsem sestavit, respektive přestavět tracklist dnešního Šejkru, co si budeme, ale... jednou za pár desítek minut ta potřeba přijde a lovím v knihovně věci, které jsem dlouho neslyšel. Tenhle odchod bolí strašně, nejen vzhledem k jeho hudbě, ale i proto, že jsem měl to štěstí potkat se s ním hned několikrát osobně, mluvit s ním. Mark Lanegan je jedno ze jmen, na kterém jsme se ve Scrape Soundu shodli bezezbytku, je na čase pustit definitivně z hlavy jeden z našich neuskutečněných plánů (kupodivu jich zbylo docela málo). Celé to byl Ondřejův nápad, chtěli jsme vydat u Sub Popu poctu Mejlovi Hlavsovi v podání amerických muzikantů. Ondřej to domlouval s Markem Armem z Mudhoney, který se měl pochopitelně účastnit. Další nechme stranou, jde o Marka Lanegana. Ten měl zpívat Blakeova Tygra, pamatujete: „What the hammer? what the chain, In what furnace was thy brain?“ To už nedopadne.
S Daniellou a Alexanderem se bavíme i o tom, jak v době války budou lidé reagovat. Nemyslím státnicky, spíš v rámci společnosti, obyčejně. Čtu jim nahlas jeden z hrdě národoveckých tweetů, který posílá všechny Rusy okamžitě domů. „Bez výjimek,“ říká dokonce ten zmetek. Dělá se mi z toho špatně. Vzpomenu si u toho na Mášu, která si ve středu zaslouženě odnesla Vinylu – píše česky líp než já –, i na Marii, která k nám nastoupila nedávno. Vůbec bych se nedivil, kdyby se podobně nechutné nálady měly rozšiřovat. Fuj. Taky z těchhle důvodů je nutné pokračovat v práci, v drobných každodenních úkonech, radostech i problémech. V životě. Jinak se všichni zblázníme. Grey goes Black, zpíval Mark Lanegan. A měl pravdu.
So insect I'm in amber
Days go by please don’t forget
Uneven, so enamored
Days go by remember that.
Dneska večer pochopitelně s Laneganem, ale nebojte, žádná tryzna to nebude. Přijdou taky Srnka, Sinead O’Brian, Lingua Franqa, Anika nebo Nina Kohout. A po letech i Devastations.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
tracklist:
Orville Peck – Daytona Sand
Kojey Radical – Silk (feat. Masego)
Khruangbin & Leon Bridges – B-Side
Srnka – Tak už prosím ťa nevrč
Bon Voyage Organisation – Et s’éveillent
Sinead O’Brien – Holy Country
Park Jiha – A Day In…
Tinariwen – Taskiwt Tadjat
Mark Lanegan Band – Grey Goes Black
Lingua Franqa – Bellringer
A Place to Bury Strangers – Hold on Tight
Exhausted Modern – Giving Form to Chaos
Shilpa Ray – When Doves Cry
Kae Tempest – Salt Coast
Snapped Ankles – Barbecue in Brazil
l Michels Affair – Fazed Out
Binker and Moses – After The Machine Settles
Telefís & Jah Wobble – Falun Gong Dancer (Dub)
Nina Kohout – Moonlight (Autumnist Remix)
Mica Miller – Preacher Man
Bob Vylan – Health Is Wealth
Anika – Planningtochange (Planningtorock Remix)
Wesley Joseph – Cold Summer
Alabaster dePlume – Don’t Forget You’re Precious
King Garbage – Piper
The Plastic Beatniks – Harwood Alley Songs (feat. Angel Bat Dawid)
Devastations – The Night I Couldn’t Stop Crying
Mark Lanegan – Brompton Oratory
foto © Josef Sudek
Michal Pařízek 06.05.2022
Chodit pozdě může být i výhoda. Je hodina po začátku tiskovky, Rudolfinum je v podstatě prázdné...
redakce 26.04.2022
Po reportu a fotogalerii ještě přinášíme obvyklé shromáždění vrcholů přehlídky, oslovili jsme taky další obvyklé podezřelé, kamarády a jiné celebrity.
Michal Pařízek 22.04.2022
Nedávno mi jeden známý v baru říkal, že mu dnešní doba občas připomíná jakési „vylepšené devadesátky“. Upřímně mě to vyděsilo, hlubší definici jsem z něj nedostal, třeba ji ani neznal.
Alexander Proletarskyi 20.04.2022
Publikujeme v ukrajinštině hlavní text Full Moonu #132 od novináře, fotografa a hudebního aktivisty Alexandra Proletarského, který přispívá do magazínů Sho nebo Karabas Live a žije v Oděse.
Michal Pařízek 08.04.2022
Když vás jednou nepustí do oblíbeného baru, tak to může být i výhra. Historka se váže ke středečnímu večeru, nakonec jsme s kamarádkou skončili o pár bloků níže ve Vrškách…
Michal Pařízek 25.03.2022
Když jsem ze schránky vytahoval pohled s obrazem mračného západu slunce nad Virginií, fakt jsem se divil...
Ondra Helar 20.03.2022
Téma festivalu dokumentárních filmů Jeden svět se obrací k jeho kořenům. „Cesty svobody“ přímo odkazují na lidskoprávní tematiku, která stála u jeho založení. Tipy pro vás.
Michal Pařízek 11.03.2022
Mířím do karlínských Kasáren na jednu z mnoha benefic. Hned při vstupu do dvora udělá člověku radost, kolik je tam lidí, nakonec se do sálu vlastně ani nedostanu.
Michal Pařízek 11.02.2022
Taky vám přijde, že je neuvěřitelné, jak rychle problém, se kterým už dva roky žijeme, najednou zmizel? Alespoň tedy podle rétoriky a postojů jistých elit.
Michal Pařízek 28.01.2022
Připadal jsem si jako na nepovedené YouTube party, na které je člověk notabene sám. A v takové pozici být nechcete...