Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #73: „What the hammer, what the chain... “

Šejkr #73: „What the hammer, what the chain... “

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 25.02.2022

Už dlouho říkám, že nechci dělat žádné další koncerty. Časy se Scrape Soundem byly skvělé, trvaly dlouho a je nejvyšší čas předat žezlo. A myslím to vážně. Jednoduše nestíháme. Jenže jak to tak bývá, řečí je spousta a pak se ozvou kamarádi. Na večer s Daniellou dePicciotto a Alexanderem Hackem jsem se ale těšil, i když času není nazbyt. Nakonec to bylo skvělé, tradičně příjemné a navíc vyprodáno. Jen to načasování, půl večera jsme se bavili o Ukrajině, zbytek o Markovi. Jak taky jinak.


„I seemed to hear the whispered cry, ,The horror! The horror!ʻ“ Ve chvíli, kdy tenhle text horečnatě a se strašným zpožděním dopisuji, přichází email od Grzegorze z Trupa Trupa. Není v něm nic jiného než tahle citace z Conradova Srdce temnoty. Jenže co taky říkat jiného? Upřímně jsem chvíli přemýšlel, zda vůbec Šejkr tentokrát vydávat, ale nakonec... konceptu je třeba se držet. Co jiného se dá dělat, než se alespoň pokusit pokračovat v práci, v činnosti? Ve skutečnosti nic. Ty zprávy jsou tak nemyslitelné, že se o nich nedá přemýšlet. Na Aktuálně píšou, že nás „zradila naše západní představivost“, což je až bolavě trefné. Samozřejmě, že jsme všichni pohodlní, zvyklí na komfort, určitou úroveň. To by asi nevadilo, pokud se to vyloženě nepřehání, jenže jak pak podobným věcem čelit? Jak o nich vůbec uvažovat, když si je nedokážeme ani představit?


Snažil jsem se tomu bránit, ale nešlo to. Od úterního večera si Marka Lanegana pouštím vlastně neustále. Jasně, jsou tu nějaké nové desky, musel jsem sestavit, respektive přestavět tracklist dnešního Šejkru, co si budeme, ale... jednou za pár desítek minut ta potřeba přijde a lovím v knihovně věci, které jsem dlouho neslyšel. Tenhle odchod bolí strašně, nejen vzhledem k jeho hudbě, ale i proto, že jsem měl to štěstí potkat se s ním hned několikrát osobně, mluvit s ním. Mark Lanegan je jedno ze jmen, na kterém jsme se ve Scrape Soundu shodli bezezbytku, je na čase pustit definitivně z hlavy jeden z našich neuskutečněných plánů (kupodivu jich zbylo docela málo). Celé to byl Ondřejův nápad, chtěli jsme vydat u Sub Popu poctu Mejlovi Hlavsovi v podání amerických muzikantů. Ondřej to domlouval s Markem Armem z Mudhoney, který se měl pochopitelně účastnit. Další nechme stranou, jde o Marka Lanegana. Ten měl zpívat Blakeova Tygra, pamatujete: „What the hammer? what the chain, In what furnace was thy brain?“ To už nedopadne.


S Daniellou a Alexanderem se bavíme i o tom, jak v době války budou lidé reagovat. Nemyslím státnicky, spíš v rámci společnosti, obyčejně. Čtu jim nahlas jeden z hrdě národoveckých tweetů, který posílá všechny Rusy okamžitě domů. „Bez výjimek,“ říká dokonce ten zmetek. Dělá se mi z toho špatně. Vzpomenu si u toho na Mášu, která si ve středu zaslouženě odnesla Vinylu – píše česky líp než já –, i na Marii, která k nám nastoupila nedávno. Vůbec bych se nedivil, kdyby se podobně nechutné nálady měly rozšiřovat. Fuj. Taky z těchhle důvodů je nutné pokračovat v práci, v drobných každodenních úkonech, radostech i problémech. V životě. Jinak se všichni zblázníme. Grey goes Black, zpíval Mark Lanegan. A měl pravdu.

So insect I'm in amber
Days go by please don’t forget
Uneven, so enamored
Days go by remember that.

Dneska večer pochopitelně s Laneganem, ale nebojte, žádná tryzna to nebude. Přijdou taky Srnka, Sinead O’Brian, Lingua Franqa, Anika nebo Nina Kohout. A po letech i Devastations.

Info

Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.

tracklist:
Orville Peck – Daytona Sand
Kojey Radical – Silk (feat. Masego)
Khruangbin & Leon Bridges – B-Side
Srnka – Tak už prosím ťa nevrč
Bon Voyage Organisation – Et s’éveillent
Sinead O’Brien – Holy Country
Park Jiha – A Day In…
Tinariwen – Taskiwt Tadjat
Mark Lanegan Band – Grey Goes Black
Lingua Franqa – Bellringer
A Place to Bury Strangers – Hold on Tight
Exhausted Modern – Giving Form to Chaos
Shilpa Ray – When Doves Cry
Kae Tempest – Salt Coast
Snapped Ankles – Barbecue in Brazil
l Michels Affair – Fazed Out
Binker and Moses – After The Machine Settles
Telefís & Jah Wobble – Falun Gong Dancer (Dub)
Nina Kohout – Moonlight (Autumnist Remix)
Mica Miller – Preacher Man
Bob Vylan – Health Is Wealth
Anika – Planningtochange (Planningtorock Remix)
Wesley Joseph – Cold Summer
Alabaster dePlume – Don’t Forget You’re Precious
King Garbage – Piper
The Plastic Beatniks – Harwood Alley Songs (feat. Angel Bat Dawid)
Devastations – The Night I Couldn’t Stop Crying
Mark Lanegan – Brompton Oratory

foto © Josef Sudek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #127: Jak je důležité nevyhrát

Michal Pařízek 05.04.2024

O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…

Hudba pre každého a každý pre hudbu (Žižkovská noc 2024)

Zuzana Valešová 30.03.2024

Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace