Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 22.04.2022
Jason Pierce si prý novou desku Spiritualized vychodil. Album Everything Was Beautiful vznikalo během pandemie, inspiraci nacházel během svých procházek po prázdném Londýně, které prý byly „plné ptačího zpěvu a podivností, s oblohou prostou kondenzačních stop“. Procházky jsou samozřejmě nejlepším lékem téměř na všechno, člověk by nevěřil, z čeho všeho se dokáže vychodit. Zkuste to někdy.
Jinak s tou deskou, báječnou, dlužno dodat, která vychází právě dneska, to bylo samozřejmě složitější. Obsáhlý rozhovor na The Quietus napoví mnohem víc, Pierce se mimo jiné vyznává k lásce k Vonnegutovi (chytřejším, než jsem já, to možná došlo už u názvu desky, resp. desek, ta předchozí s ním má taky leccos společného) a řeč je třeba i o tom, jak může být občas zajímavé vrátit se ke knihám, které člověk důvěrně zná: „Chtěl jsem si ty knihy přečíst znovu, aniž bych musel coby dítě hledat něco hip. Bylo ohromné překvapení, jak odlišná to byla zkušenost, jak jsem je v téhle fázi svého života četl vlastně jinak. Odlišná byla slova i kontext.“ Sakra, tak tomuhle rozumím. Když se člověk, často v rámci více či méně vědomého hledání nějakého bezpečí, občas vrací k něčemu, co důvěrně zná, může ho odlišná zkušenost velmi snadno překvapit. Jenže pozor, vracet se je fajn, ale žít minulostí, to je úplně jiná věc.
Nedávno mi jeden známý v baru říkal, že mu dnešní doba občas připomíná jakési „vylepšené devadesátky“. Upřímně mě to vyděsilo, hlubší definici jsem z něj nedostal, třeba ji ani neznal. (Možná už ani neví, že to řekl.) Nějak mi ta slova zůstala v hlavě a mezi námi, dost rád bych se jich zbavil. Jak vůbec může někdo takhle uvažovat? Na podobná přirovnání narážím stále častěji, netuším, kde se móda stavět něco do latě s devadesátkami bere. Zvlášť v kontextu toho, co se aktuálně děje všude okolo nás. U nás. Potřeba se „vracet“ je zřejmá, asi jí občas prožívá každý z nás, ale stejně je to komické. Připomíná to trochu kocovinu – člověk tak nějak tuší, že si za to všechno může jen a jen sám, ale stejně vzpomíná, jak to bylo parádní, než na ten mejdan šel.
Spiritualized mi v zimě (původně měla vyjít už zkraje roku) při procházkách po Vinohradech a Vršovicích hráli skoro nejčastěji. Zejména I'm Coming Home Again, poslední věc z alba. Nachodil jsem toho tehdy hodně, snad až příliš. Někdy to pomáhalo víc, jindy méně, ale bylo to dobré. Člověk si toho hodně rozmyslel. Říkejte si tomu trans nebo zen nebo jak chcete, ale něco podobného v tom je. Svědčí to mozku, uvědomění si věcí, priorit i nesmyslů. Vychodit se je zkrátka fajn. Prokopat se ven. Může se pak někdo divit, že na obálce nové desky Spritualized je slušivě vyvedená krabička od léků? Jak to může být někdy jednoduché. „Všechno bylo krásné a… nic nebolelo,“ říkal pan Kurt. A měl pravdu.
Dneska večer pochopitelně se Spiritualized, Sault nebo Vikingem, staví se i Linqua Franqa, Oksana Linde, Mdou Moctar nebo Billy Nomates. A už jste slyšeli nový singl The Clash? Jako vážně.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
foto © Graziela Iturbide
Tracklist:
Broadcast – Untitled [City in Progress]
Linqua Franqa – Bellringer
Eric Copeland – Restart the Body
Lazer Viking – YR Body
Interpol – Toni
Medicine Singers – Daybreak
Sons of Kemet – Myth Science
Sault – Heart
Anna Calvi – Ain’t No Grave
Tinariwen – Arawan
McCoy Tyner – Ebony Queen
Oumou Sangaré – Sira
Adrian Quesada – Mentiras Con Cariño, feat. iLe
Mourning [A] BLKstar – We Stayin‘
Mdou Moctar – Untitled (Duma Remix)
Auntie Flo & Sarathy Korwar – Dha
Sault – Time Is Precious
Soul Glo – Spiritual Level of Gang Shit (feat. McKinley Dixon & lojii)
The Clash – Rock the Casbah (Ranking Roger)
Billy Nomates – Blue Bones
Shoko Igarashi – Cash OK
Exhausted Modern – Правда і любов переможе над брехнею та ненавистю
Theo Crocker – Jazz Is Dead (feat. Gary Bartz & Kassa Overall)
The Jam – Town Called Malice
Linqua Franqa – Necessity
Oksana Linde – Playa Caribe
Junior Marvin – Police & Thieves (single version)
Spiritualized – I'm Coming Home Again
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?
redakce 04.01.2024
Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...
redakce 03.01.2024
Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.