Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 12.08.2022
Přelom července a srpna, magické období, kdy se léto láme v půli a (některé) síly docházejí. Právě v této době přišly dvě akce, které by si zasloužily jistě samostatný rozbor, jenže to není jen tak. Nejprve je třeba nechat všechno trochu usadit. Zážitky, emoce i dojmy.
Před dvěma týdny jsem se tady zpovídal z letošních Colours, tehdy pod vlivem ohně a kouře, který stále ještě doutná. A hoří. Full Moon Stage je pro nás svátek, zvlášť když teď dva roky neproběhla, jenže tak trochu kacířsky si je třeba říct: Co s tím. Když na jednoho pak dolehnou takové zážitky jako v Prachaticích nebo na Besedě… O čem vlastně vyprávět, když drtivá většina zmíněného je zcela nepřenosná. Místně i osobně. Kdo tam byl, ví, o čem mluvím, kdo ne, pochopí jen těžko. Možnost zahrát si na afterce fotbálek s Hugem Toxxxem je jedna věc – pospolitost, atmosféra a nálada spojená s oběma akcemi ale úplně jiná. Srovnávat festivaly by mě ani nenapadlo, spíš jde o to, kde se člověk cítí… doma?
Opouštím topolový hájek po prašné polní cestě, (zase) za plného slunce. Potichu. Člověk by ani neřekl, že tu ještě před několika hodinami pumpoval festival. V areálu zbývá posledních pár desítek statečných, strašně moc se mi nechce odcházet, ale musím. Z více důvodů. Je neděle ráno, hlavou mi běží, zda přece jen nejít do Veselí pěšky, což se v našem týmu tak trochu z legrace propagovalo, ale únava je zásadně proti. Myšlenkami probleskne i déjà vu, pokolikáté po stejné cestě mířím k domovu. Obrazně i konkrétně. Naneštěstí jsou ty počty jednoduché, na první návštěvu v roce 2015 těžko zapomenu, stejně jako na tehdejší Lukášův telefonát se zprávami z Kazbeku. Někde v hlavě to pořád varovně svítí, tady si na to ale vzpomínám pravidelně, možná právě ve stejném momentě. Ano, tohle je jeden z důvodů, proč se na Besedu budu vracet pokaždé, když to alespoň trochu půjde, ale zdaleka ne jediný. Každý ročník přinese něco nového a hezkého, člověk by ani neřekl, co všechno se na těch pár desítkách metrů čtverečních může odehrát.
Některé pocity si člověk nevybírá. Všechno je to o emocích, o srdci, o hlavě. O dojmech, které mohou být šálivé i sugestivní. Festival Moody Moon Noize (letos se slušivým přívlastkem Vivat) se pro nás stal návykem, srdcovkou i povinností, je pěkné vidět, jak počet těch, co to mají podobně, každým rokem roste. Moc pěkně je to shrnuto tady, mi jde spíš o to, jak nenápadně si víc z nás během poslední doby uvědomilo, nakolik jsou podobně niterné zážitky důležité. A jak naplno je právě nyní dokážeme vnímat. Někdejší setrvačnost skončila na jaře 2020, od té doby – a s letošními událostmi možná ještě o to víc – člověku dochází, jak to bylo divné a snad i nesprávné. Jde o srdce a nikoli o počet zaplněných okének v kalendáři, o množství odfajfkovaných akcí. Paradoxně o tom přemýšlím během nádherného koncertu Arooj Aftab. Tam taky vykvetl nápad na další festival, přestože jsem mnohokrát proklamoval, že Besedou pro mě letošní sezóna končí. Pokračování příště.
Dneska s Tamarou, Warhaus, The Comet Is Coming, Haiku Garden, God and Eve nebo Golden Down Orchestra. V osm večer na Radio 1.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
foto @ Andrea Petrovičová
Tracklist:
The Comet Is Coming – Code
Warhaus – It Had to Be You
Tamara – Lalala
Traams – Dry
Joe Armon-Jones & Mala – What It Is
God and Eve – Mouth Organ Playing
Golden Down Arkestra – Join As One
Kokoroko – War Dance
Meridian Brothers – Hermana necesito
Thee Sacred Souls – Weak for Your Love
DoomCannon – Times feat. Lex Amor
Rosalía – Despechá
Love Joys – All I Can Say
Haiku Garden – Loose Contacts
Oblaka – Break the Circle
James Taylor – Man in the Hot Seat
Panda Bear & Sonic Boom – Edge of the Edge
John Cale – Night Crawling
Makaya McCraven – Seventh String
Takuya Kuroda – Midnight Crisp
Old Fire – Don’t You Go feat. Bill Callahan
Kibrom Birhane – Mender
Josefina Dusk – Dark Vessel
Jimetta Rose & Voices of Creation – Operation Feed Yourself
Peter Gabriel – Biko
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?