Články / Sloupky/Blogy

Šejkr na doma: Dvojitý posvátný čtverec

Šejkr na doma: Dvojitý posvátný čtverec

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 06.04.2020

O víkendu jsem konečně rozečetl Tanec reality Alejandra Jodorowského a po prvních pár stránkách bylo jasné, že tuhle knihu si budu náležitě hýčkat. Jsem velkým zastáncem znamení na první straně, věřím, že pokud vás kniha dokáže zaujmout některou z úvodních vět, tak stojí za přečtení a ve výsledku se bude líbit. I když jsou výjimky. Jodorowsky na úvod své „psychomagické biografie“ nezklamal, hned na první straně rozebere dva tarotové obrazy, mytologii indiánskou i egyptskou a jméno svého rodného městečka Tocopilla. Někteří prostě neměli na výběr: „Toco znamená v kečuánštině ‚dvojitý posvátný čtverec‘ a pilla znamená ďábel. Ne však ďábel ve smyslu ztělesnění zla, nýbrž bytost podzemní dimenze, jež vykukuje oknem tvořeným duší a tělem na svět a dělí se s ním o své znalosti. Mapučové chápou pillán jako ‚duši, lidského ducha, který dosáhl svého konečného stavu‘.“

Uvidíme, jak se bude Tanec reality vyvíjet dál, ale už nyní je zjevné, že Jodorowského umění vyprávět se neomezilo pouze na filmové, potažmo komiksové obrazy. Ostatně při vykládání tarotů, kterému se umělec a mystik familiárně řečený Jodo věnuje celý život, rozhodně představivost potřebujete. Ne snad že bych chtěl někoho přesvědčovat o tom, že si to celé vymýšlí, ke kartám chovám minimálně respekt. Spíš že se mi u čtení, a to zejména u knih, které mě zaujmou a vyžadují plné soustředění, špatně poslouchá hudba. Samozřejmě, leckdo by mohl říct, že cílenou pozornost vyžaduje každé dílo, s čímž se nedá než souhlasit, ale kdo se dnes dokáže upnout pouze na jednu jedinou činnost, aktivitu. U mě se to má s poslechem tak, že některé knihy tzv. hrají, vyžadují specifickou hudbu, na kterou přijdu po pár stránkách nebo taky za pět let, občas nikdy. U Tance reality to bylo jasné okamžitě, Yves Tumor šel na střídačku a po měsících přišel čas Fumaça Preta. Chtělo by se říct, že zrovna v jejich případě se nedá dělat nic jiného než poslouchat, ale jde to.

Na server The Quietus ve Full Moonu upozorňujeme často, zaslouží si to jejich texty i samotná existence. V sobotu vyšel další povedený článek, věnovaný tomu, co spisovatelka Sarah Elaine Smith poslouchala při psaní románu Marilou Is Everywhere. Text není pouhým výčtem skladeb, spíš úvahou nad tím „co, jak a kdy“, nad schopnostmi hudbu vnímat nebo vstřebávat. Právě tenhle text vyklíčil v téma dnešního Šejkru, zážitek se soundtrackem k Jodorowskému přišel až později. Co se mi tak pojí s oblíbenými knihami? U Kmotra sice podvědomě vyhrává Nino Rota, ale s jakýmkoli Morriconem chybu neuděláte, drsný román Očistný obřad zase nejlépe doprovází Dirty Three, Tři truchlivé tygry od Guillerma Cabrery Infanta kdovíproč cokoli od The Velvet Underground nebo Lou Reeda. Při latinskoamerické trilogii, kterou napsal Louis de Bernières, hraje Miles Davis, McCarthyho Krvavý poledník nejlépe ubíhá v rytmu 16 koňských sil a u románů Orhana Pamuka se to liší knihu od knihy. Při Sněhu mi často vyhrával Townes van Zandt, u Černé knihy jsem na správný soundtrack ještě nepřišel. Dost možná proto, že jsem ji ještě nevstřebal a bojím se ji otevřít znovu. Knihy a hudba, dvojitý posvátný čtverec trochu jinak. Každopádně pozor, tohle „pravidlo“ platí pouze pro výjimečná, zasahující díla, u většiny dalších, jakkoliv kvalitních, je mi téměř jedno, co a zda vůbec hraje. Stejně jako u čtení zpráv a oficiálních stanovisek, které v posledních dnech spíš než tanec reality připomínají podivně zkyslý magický realismus. Tady už pomohou jen Bad Brains.

Info

foto @ Akasha Rabut

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za polárním kruhem hudby (Kora et le Mechanix)

prof. Neutrino 24.06.2022

Nabízí se aluze na slavné album Eskimo (1977) konceptualistů The Residents, kteří na něm zpracovali život inuitské vesnice. Expedice: Má láska aneb Le Pole Nord.

Preview: Crime & the City Solution

redakce 21.06.2022

Tohle bude svátek. Kdy naposledy se stalo, že se během dvou dnů v Česku objevili Crime & the City Solution a Nick Cave? Správná odpověď je... nikdy.

Vstupní prohlídka: Tramhaus (nl)

redakce 20.06.2022

Anglický novinář Richard Foster (The Quietus nebo Louder Than War) mluví o rotterdamské kapele Tramhaus jako o jednom z největších tajemství místní scény.

Šejkr #81: Me miras pero no me ves

Michal Pařízek 17.06.2022

Deset dní na cestě, respektive na festivalu. Praha, Barcelona, Lublaň a zpátky. To je život, chtělo by se říct. A vlastně možná jo. Jenže ne vždycky je to tak růžové,…

Ment 2022 – To nejlepší

redakce 13.06.2022

První střípky dojmů a emocí z letošního ročníku festivalu Ment ve slovinské metropoli. Podrobnější info, historky a drby čtěte v letním dvojčísle.

Primavera Sound 2022 – to nejlepší

redakce 06.06.2022

Tradičně vybíráme to nejzajímavější z prvního víkendu, legendy i nová jména, obsáhlý report s historkami čekejte v letním dvojčísle magazínu Full Moon.

Žibafýř švrňblón

Samčo brat dážďoviek 05.06.2022

Ve Full Moonu #133 vyšel obsáhlý rozhovor se sloveským svérázem, který si říká Samčo, brat dážďoviek, nádavkem přinášíme ještě jeho aktuální povídku Žibafýř švrňblón, již vytáhl ze svého závratného klobouk…

Šejkr #80: Něco divokého

Michal Pařízek 03.06.2022

Měl jsem moc rád Raye Liottu. Mafiáni, jasně, jeden z nejlepších filmů vůbec, dodnes je nepochopitelné, že nebyl ve své době víc oceňovaný...

Šejkr #79: Tak daleko, tak blízko

Michal Pařízek 20.05.2022

Gentrifikace se nevyhýbá ani distriktu 36, majitel domu zvedl provozovatelům hostelu nájem víc než čtyřnásobně. Přemýšlím nad zážitky, co jsem tu za ta léta nashromáždil...

Šejkr #78: Potopa

Michal Pařízek 06.05.2022

Chodit pozdě může být i výhoda. Je hodina po začátku tiskovky, Rudolfinum je v podstatě prázdné...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace