Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 22.03.2020
Taky jste si všimli, že spolu lidi posledních pár dní méně mluví? Jasně, částečně je to dáno hysterií, nezvykem a s rouškami se taky nechlubíme, co si budeme povídat. Ale stejně – zvykl jsem si poslední týden chodit do kanclu a zpět pěšky a že bych narazil na někoho ne snad v družném, jen alespoň v normálním hovoru, to se říct nedá. Stejně tak v poloprázdných dopravních prostředcích. Třeba teď všichni více čtou… A vyplatí se to, zrovna včera jsem se dozvěděl, že podle studie australských vědců obliba kávy zdaleka není tak škodlivá, jak nám tvrdili (kromě toho, že jde o dědičnou záležitost, takže za to de facto nemůžeme), a že prý pět šálků denně je v pořádku. To se mi ulevilo. Pardon, v kuchyni mi píská moka konvička.
A propos, konvička. Petr Borkovec se evidentně pročetl až k jednomu z mých sloupků a mailem mi poslal upřesnění k příběhu o konvičce. Potěšilo. Stejně jako pár, podle jeho slov „nevyžádaných“, rad k jejímu používání. „Nikdy ji nemyj!“ Nebudu. Příhodná rada v téhle době. Ale zpět k tématu, neděli se pokusíme zasvětit (sic!) lidskému hlasu, tomu, čeho se nám v poslední době nedostává. Samozřejmě existují telefony, Skypy, Face Timy, video hovory, konferenční meetingy, to je všechno přínosné, ale stejně to není ono. Možná mi chybí kouzlo nechtěného, ty náhodné střípky hovorů, které člověk zaznamená během pauz mezi písničkami, neopakovatelné útržky cizích promluv, co doprovází jakoukoliv procházku. Občas překvapí mile, jindy vyděsí a někdy mám pocit, že by se z nich dala sestavit kniha.
Dnes vybírám pár ukázek ze zpívaných desek, nečekejte žádné intelektuální pojivo, slyšet hlasy je občas potřeba. Pravda je, že slovenština u britských The Heliocentrics mi vyrazila dech, teprve za nějakou dobu jsem si vzpomněl, že už jsem to vlastně věděl – parádní nové album Infinity of Now natočili s původně bratislavskou zpěvačkou Barborovou Patkovou. Úplně jiná kategorie je v Berlíně usazená hudebnice a producentka Lyra Pramuk – debut někdejší spolupracovnice Holly Herndon nebo Majy Raktje vyžaduje opakovaný poslech, ale už první setkání s ním je naprosto dechberoucí. Hlas v hlavní roli, přímý, reprodukovaný i modulovaný, avant pop kořeněný novou klasikou nebo scatem a oživlé vzpomínky na Diamandu Galás. Tudy rozhodně ano.
Stejně je zajímavé, co takový hlas dokáže způsobit. Taky se vám stává, že si některé lidi pamatujete jen podle toho, jak zní jejich hlas? Mně často. Stejně tak se mi děje, že se kvůli zvuku nebo barvě hlasu nedokážu zbavit písničky, která by mě obyčejně ani nezaujala. Jako v případě Ren Harvieu. I když u ní mě upoutalo i tričko s nápisem This is what a Bob Dylan fan looks like, objednávejte na www.definitelydylan.com. No a pak jsou hlasy, které vás provází napořád. Včera to bylo rovných dvacet let, co vyšlo album The Covers Record. Cat Power a zcela geniální verze Wild Is the Wind. Pouštím rovnou Moon Pix, pak Jukebox, sakra, zásek. Ještě že mám tu moka konvičku.
foto @ Colita
Michal Pařízek 17.11.2023
Co vás pohání po těch letech v oboru, ptali se mě na kurzu kulturní žurnalistiky předevčírem v Olomouci. Že by to byl tenhle stres? Občas bych měnil.
Michal Pařízek 13.11.2023
Razítkem kvality je v neděli spuštěný předprodej na další ročník – dvě třetiny celofestivalových vstupenek se vyprodalo za několik hodin. Už máte ten svůj?
Michal Pařízek 12.11.2023
Na oltáři Janskerku stojí čtyři kotoučové magnetofony, tolik najednou jsem jich možná nikdy neviděl. Tolik jich nemá ani Amák v Golden Hive, napadne mě okamžitě.
Michal Pařízek 11.11.2023
„Která kapela vás zaujala nejvíc?“ Anketa, kterou spouští neznámý týpek na terase TivoliVredenburg začíná být čím dál vtipnější, zeptá se asi osmi lidí...
Michal Pařízek 10.11.2023
Kdo byl uvnitř? Otázka, která trápila první den festivalu Le Guess Who? většinu jeho návštěvníků. Groote Zaal patřil celý úvodní den projektu Anonymous.
Michal Pařízek 03.11.2023
Některé věci jsou prostě dané, dochází mi, když se před vchodem do Hybernie potkáme s Kristofem Hahnem, spontánně se obejmeme a klábosíme, jako bysme se viděli včera.
Soňa Pokorná 01.11.2023
Anglický punkový básník, hudebník a performer John Cooper Clarke napsal báseň Evidently Chickentown (Evidentně zasrané město), která popisuje marnost každodenního života na předměstí.
Magdalena Fendrychová 22.10.2023
Vizi budoucnosti, v níž stát přijde o umělecké talenty, načrtl během happeningu iniciativa Nenechme kulturu utichnout na Hlavním nádraží.
Michal Pařízek 20.10.2023
Zmačkáním se zlidšťuje. Vrtá mi to hlavou čím dál víc. Že by to všechno leželo v chybách, v poškozeních?
Zuzana Malá 10.10.2023
„Očekávejte neočekávatelné“ nebylo jen mottem setu Autechre, ale i celého festivalu, který si letos vzal za své přízvisko Dada.