Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 26.03.2020
Samé lepší zprávy. Ministr kultury nám včera v rozhovoru pro Aktuálně de facto zrušil všechny letní festivaly se zahraniční účastí, ještě že je situace tak dynamická, že to může být nakonec jinak. Nebo si to můžeme nějakou dobu myslet. Ale jenom ve dvou, prosím. Přituhuje. Nejvyšší čas se podívat po nějaké oddechovce. S tou přichází kupodivu přísný a spravedlivý server The Quietus, což asi úplně nečekalo. Pokud bývá Full Moon nazýván sektářským médiem, tak John Doran, Luke Turner a spol. tuhle definici dotáhli do dokonalosti. Vkusu ani zálibám neporučíš, a tak se právě tady objevuje povedený text o výročí snímku High Fidelity, natočeném v roce 2000 podle stejnojmenné novely Nicka Hornbyho (v našich krajích díky fantazii překladatelky známé jako Všechny moje lásky). „Může to být nejlepší romantická komedie, co byla natočena?“ ptá se Adam Solomons? Ale no tak… Nicméně důvod pustit si jeden z nejlepších songů devadesátek to bezpochyby je.
V High Fidelity hraje hlavní roli majitele record storu John Cusack, a to by samo o sobě mělo sloužit jako varování. Plus třeba Jack Black, Lisa Bonnet nebo Tim Robbins, o to ale nejde. Podstatnější je, že se autoři rozhodli, kromě tradičního „zpřehlednění“ děje, z nějakého nesmyslného důvodu posunout příběh z Londýna do Chicaga. Režisér Stephen Frears někde prodal svoje britství? Možná. Změna příjmení hlavního hrdiny (z Fleminga na Gordona, křestní jméno Rob nevadilo) už je jen třešničkou na podivně splácaném dortu, který kromě několika povedených scén obsahuje dost ohavností a trapných momentů, vyvolávajících mírně řečeno nevolnost. Třeba právě scéna, kdy Cusack v obchodě nechá zaznít Dry the Rain od The Beta Band, patří k těm lepším, ale proč ji proboha pustí až od poloviny?
Dnešek (a doufejme, že nejenom) je zasvěcen iniciativě #LoveRecordStores. Ano, milujte svého prodejce, kupte si svoji desku. Objednávám z Day After rovnou tři a trochu u toho skřípu zuby, Morphine už nemají. Každý z nás má asi svého Roba Gordona. V textu na The Quietus se na film dívají úplně jinýma očima, upřímně – pohled Adama Solomonse mě zaskočil a donutil přemýšlet. Film jsem viděl asi třikrát. Prvně proto, že mám docela rád tu knihu (ano, vím, že Nick Hornby je takový Michal Viewegh po britsku, a ne, nemyslím si, že to platí i opačně), podruhé protože jsem prvnímu zážitku nemohl věřit a potřetí asi náhodou v televizi. Každopádně je to hromada let. Současná doba je složitá a situace dynamická, já se poslední týdny snažím přemýšlet nad něčím úplně jiným, jenže nové číslo Full Moonu a virus tomu brání. Tak už aspoň vím, co si pustím večer.
foto @ Wim Wenders
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?
redakce 04.01.2024
Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...
redakce 03.01.2024
Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.