Články / Sloupky/Blogy

Šejkr na doma: Na viděnou

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 30.04.2020

Tak a je to, zůstáváme doma. Touhle větou začínal první Šejkr na doma, bylo to 16. března. Kolik od té doby uplynulo času, pocitově? Půl roku? Už si nepamatuju, co jsem dělal, když mě napadlo psát tenhle seriál, a upřímně, nikdy jsem si nemyslel, že mi to vydrží tak dlouho. A nejspíš nikdo z nás si tehdy nemyslel, že budeme zavření ještě dnes. Ano, zůstáváme stále jednou nohou doma, ale všechno jednou končí, i tahle série. Během té doby se toho stalo hodně, kromě uzávěrek dvou čísel nespočet mailů a telefonátů, měnily se podmínky, prognózy i výhledy, měnila se nálada. Výrazně. A na těch textech je to vidět. Vyzněním i kvalitou. Často se mě různí lidé ptali, kdy to vlastně píšu, což bylo taky různé. Původní idea (bláhová, samozřejmě) byla psát každý den hned po probuzení, zčerstva, z první. To vydrželo asi týden. Některé díly zabraly pět hodin, na jiné byl čas sotva desítky minut, další jsem rozmýšlel několik dní. Původní sada poznámek vzala brzy za své, zejména v druhé půlce těch šestačtyřiceti dní už to pak šlo většinou rovnou „na papír“. A paradoxně mi posledních pár dílů připadalo, že to jde samo. Mozek je sval. Mám z toho dobrý pocit, neúprosná pravidelnost přinesla částečný řád, i když se mi občas zoufale nechtělo. Nebo mě to přivedlo na jiné myšlenky, což také není od věci. Někteří z vás píšou, že bych končit neměl, že mi to bude chybět. Bude.

Přemítám, na jak velké množství témat nedošlo. Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru, kterou světová situace vystresovala tak, že si koupila několik střelných zbraní; jindy zase o tom, jak jdou v českých e-shopech na dračku vzduchové pistole nebo mačety. Jako bychom se dokázali ubránit útokem. Chtěl jsem psát i o rouškách, jenže ty člověk viděl během sedmi týdnů tak často, že se mu o nich i zdálo. Mně tedy ano. Jeden díl měl být věnovaný jejich motivům, po částečném ponoru do záplavy bizarností jsem to ale vzdal. Asi by to stejně vyhrál Lukáš Pollert, který si na návštěvu k Daniele Drtinové vzal roušku s fotkou vlastního úsměvu. Jak se říká, to nevymyslíš. (Navíc mu byla evidentně velká.)

Čtyřicet šest dní přineslo samozřejmě spoustu hudby, některou budu mít tak úzce spojenou s karanténou, že si na minulé dny vzpomenu, kdykoli si ji pustím. Na některá jména bych bez separace ani nenarazil, jiným bych nevěnoval tolik pozornosti. Znám se. Díky za reakce na odkazy, které každý z dílů obsahoval, zdaleka se nevešlo všechno. Několik večerů mi dělala společnost loňská deska The Livelong Day od Lankum, při irských elegiích se z balkónu koukalo mnohem lépe, stejně jako u alb Townese van Zandta, která jsem během karantény projel mnohokrát. Jeden večer patřil The Cure, další zase Donnymu Hathawayovi, většina těch pocitů je nepřenosná. Níže najdete odkaz na playlist, kterému nechci říkat karanténní, ale je. Šestačtyřicet písniček, každá za jeden den. Bez pořadí, bez pointy. Aplikujte náhodným výběrem, každý ten den byl stejně jiný. Díky za to, že jste to četli. Díky za to, že čtete Full Moon. Brzy na viděnou. Tváří v tvář.

Info

foto © Josef Koudelka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.

Šejkr na doma: Pal! Nepal!

Michal Pařízek 24.04.2020

Aktivity elit připomínají čím dál více scénu z Limonádového Joe: „Pal! Nepal! Pal! Nepal!“ Švejk se může jít klouzat a všechny další parodie také.