Články / Sloupky/Blogy

Šejkr na doma: Na viděnou

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 30.04.2020

Tak a je to, zůstáváme doma. Touhle větou začínal první Šejkr na doma, bylo to 16. března. Kolik od té doby uplynulo času, pocitově? Půl roku? Už si nepamatuju, co jsem dělal, když mě napadlo psát tenhle seriál, a upřímně, nikdy jsem si nemyslel, že mi to vydrží tak dlouho. A nejspíš nikdo z nás si tehdy nemyslel, že budeme zavření ještě dnes. Ano, zůstáváme stále jednou nohou doma, ale všechno jednou končí, i tahle série. Během té doby se toho stalo hodně, kromě uzávěrek dvou čísel nespočet mailů a telefonátů, měnily se podmínky, prognózy i výhledy, měnila se nálada. Výrazně. A na těch textech je to vidět. Vyzněním i kvalitou. Často se mě různí lidé ptali, kdy to vlastně píšu, což bylo taky různé. Původní idea (bláhová, samozřejmě) byla psát každý den hned po probuzení, zčerstva, z první. To vydrželo asi týden. Některé díly zabraly pět hodin, na jiné byl čas sotva desítky minut, další jsem rozmýšlel několik dní. Původní sada poznámek vzala brzy za své, zejména v druhé půlce těch šestačtyřiceti dní už to pak šlo většinou rovnou „na papír“. A paradoxně mi posledních pár dílů připadalo, že to jde samo. Mozek je sval. Mám z toho dobrý pocit, neúprosná pravidelnost přinesla částečný řád, i když se mi občas zoufale nechtělo. Nebo mě to přivedlo na jiné myšlenky, což také není od věci. Někteří z vás píšou, že bych končit neměl, že mi to bude chybět. Bude.

Přemítám, na jak velké množství témat nedošlo. Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru, kterou světová situace vystresovala tak, že si koupila několik střelných zbraní; jindy zase o tom, jak jdou v českých e-shopech na dračku vzduchové pistole nebo mačety. Jako bychom se dokázali ubránit útokem. Chtěl jsem psát i o rouškách, jenže ty člověk viděl během sedmi týdnů tak často, že se mu o nich i zdálo. Mně tedy ano. Jeden díl měl být věnovaný jejich motivům, po částečném ponoru do záplavy bizarností jsem to ale vzdal. Asi by to stejně vyhrál Lukáš Pollert, který si na návštěvu k Daniele Drtinové vzal roušku s fotkou vlastního úsměvu. Jak se říká, to nevymyslíš. (Navíc mu byla evidentně velká.)

Čtyřicet šest dní přineslo samozřejmě spoustu hudby, některou budu mít tak úzce spojenou s karanténou, že si na minulé dny vzpomenu, kdykoli si ji pustím. Na některá jména bych bez separace ani nenarazil, jiným bych nevěnoval tolik pozornosti. Znám se. Díky za reakce na odkazy, které každý z dílů obsahoval, zdaleka se nevešlo všechno. Několik večerů mi dělala společnost loňská deska The Livelong Day od Lankum, při irských elegiích se z balkónu koukalo mnohem lépe, stejně jako u alb Townese van Zandta, která jsem během karantény projel mnohokrát. Jeden večer patřil The Cure, další zase Donnymu Hathawayovi, většina těch pocitů je nepřenosná. Níže najdete odkaz na playlist, kterému nechci říkat karanténní, ale je. Šestačtyřicet písniček, každá za jeden den. Bez pořadí, bez pointy. Aplikujte náhodným výběrem, každý ten den byl stejně jiný. Díky za to, že jste to četli. Díky za to, že čtete Full Moon. Brzy na viděnou. Tváří v tvář.

Info

foto © Josef Koudelka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #79: Tak daleko, tak blízko

Michal Pařízek 20.05.2022

Gentrifikace se nevyhýbá ani distriktu 36, majitel domu zvedl provozovatelům hostelu nájem víc než čtyřnásobně. Přemýšlím nad zážitky, co jsem tu za ta léta nashromáždil...

Šejkr #78: Potopa

Michal Pařízek 06.05.2022

Chodit pozdě může být i výhoda. Je hodina po začátku tiskovky, Rudolfinum je v podstatě prázdné...

Sharpe 2022: To nejlepší

redakce 26.04.2022

Po reportu a fotogalerii ještě přinášíme obvyklé shromáždění vrcholů přehlídky, oslovili jsme taky další obvyklé podezřelé, kamarády a jiné celebrity.

Šejkr #77: Prokopat se ven

Michal Pařízek 22.04.2022

Nedávno mi jeden známý v baru říkal, že mu dnešní doba občas připomíná jakési „vylepšené devadesátky“. Upřímně mě to vyděsilo, hlubší definici jsem z něj nedostal, třeba ji ani neznal.

Свiт нiколи не буде колишнiм (Svět nikdy nebude stejný)

Alexander Proletarskyi 20.04.2022

Publikujeme v ukrajinštině hlavní text Full Moonu #132 od novináře, fotografa a hudebního aktivisty Alexandra Proletarského, který přispívá do magazínů Sho nebo Karabas Live a žije v Oděse.

Šejkr #76: „Almond caramel frappe pineapple root beer“

Michal Pařízek 08.04.2022

Když vás jednou nepustí do oblíbeného baru, tak to může být i výhra. Historka se váže ke středečnímu večeru, nakonec jsme s kamarádkou skončili o pár bloků níže ve Vrškách…

Šejkr #75: Znenadání

Michal Pařízek 25.03.2022

Když jsem ze schránky vytahoval pohled s obrazem mračného západu slunce nad Virginií, fakt jsem se divil...

Preview: Jeden svět 2022

Ondra Helar 20.03.2022

Téma festivalu dokumentárních filmů Jeden svět se obrací k jeho kořenům. „Cesty svobody“ přímo odkazují na lidskoprávní tematiku, která stála u jeho založení. Tipy pro vás.

Šejkr #74: „Jako všichni.“

Michal Pařízek 11.03.2022

Mířím do karlínských Kasáren na jednu z mnoha benefic. Hned při vstupu do dvora udělá člověku radost, kolik je tam lidí, nakonec se do sálu vlastně ani nedostanu.

Šejkr #73: „What the hammer, what the chain... “

Michal Pařízek 25.02.2022

S Daniellou a Alexanderem se bavíme i o tom, jak v době války budou lidé reagovat. Nemyslím státnicky, spíš v rámci společnosti, obyčejně. Čtu jim nahlas jeden z hrdě národoveckých…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace