Články / Sloupky/Blogy

Šejkr na doma: Návykové Mexiko

Šejkr na doma: Návykové Mexiko

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 21.03.2020

„Nechceš se zastavit na sendvič? Dostal jsem na něj chuť, kousek odsud mají skvělé.“ Psal se únor roku 2007, byl jsem v Mexiko City, kde jsme s Eduardem a Annou odpočívali po sedmnáctidenní jízdě okolo Mexika, při které jsme navštívili všechny možné ruiny a svaté kameny. A samozřejmě jedli. Edu mě provedl podél Mexického zálivu a po půlce Yucatánu, ale téměř všechny zážitky hravě překonalo malé bistro u silnice, postavené z nízké garáže, kde nabízeli jedno jediné jídlo – sendvič cochinita pibil. Mexiko zůstává v srdci natrvalo a tohle jídlo na tom má velkou zásluhu. Dneska ani slovo o karanténě, někteří z vás chtěli maso, máte ho mít.

Příprava cochinita pibil není příliš komplikovaná, ale vyžaduje nějaký čas, takže si pojďme nejdřív něco pustit. Milovaní Control Machete dávno skončili, vůbec se sem toho z Mexika moc nedostává. Před dvěma lety hrály v Underdogs’ Mint Field, zasněná kytarová lahůdka přímo z Tijuany, o kterých jsme tehdy dokonce uvažovali na Full Moon stage, ale nakonec to nějak nedopadlo, vlastně už ani nevím proč. Leč deska Pasar de las Luces se povedla velmi, nemluvě o loňském EP Mientras Esperas. Ještě víc doporučuji Silent, čtveřici z Baja California, dnes usazenou v San Diegu. Senzory na divnou hudbu (a téměř cokoli mexické) začaly vyzvánět již se singlem Prayers for Rain, ale s albem A Century of Abuse (2016) se splašily. Trochu Danzig, trochu Interpol, trochu The Cramps. Gotika kombinovaná s postpunkem i psychedelií, tajemný opar a radikalita zároveň. Od té doby je třeba aplikovat nejméně jednou měsíčně. Pouštějte od začátku a pojďme vařit.

cochinita pibil
500 g vepřového bůčku
500 g vepřové plece
500 g krkovičky
achiote pasta (koupíte leckde, třeba tady)
4 limetky
6 pomerančů

Trochu větší nálož, ale neděláte to jenom pro sebe, že ano. Maso nakrájíme na pěticentimetrové kostky a uložíme do keramické mísy. V menší misce rozmícháme pastu achiote se šťávou z limetek a pomerančů, nalijeme na maso a pořádně promícháme. Připravíme si salsu z červené cibule, což je nejjednodušší věc na světě. Cibuli nakrájíme na jemné plátky, zalijeme šťávou z jednoho pomeranče a jedné limetky, na suché pánvi si opečeme menší nakrájenou papričku (Mexičané říkají, že habanero, ale zase tak nutné to není) a přimícháme k cibuli se šťávou. Salsy si udělejte dostatek, tenhle poměr platí pro jednu cibuli. Obojí necháme přes noc uležet.

Druhý den dáme do pekáče, přikryjeme alobalem a ve vyhřáté troubě pečeme při teplotě cca 170 stupňů tři až čtyři hodiny, podle potřeby. Maso by mělo být dokonale měkké a rozpadat se. Ve chvíli, kdy je hotovo, si vezmeme obyčejnou vidličku a roztrháme celý obsah pekáče na jednotlivá vlákna. Necháme odpočinout.

Jednu plechovku červených fazolí zpěníme na polovině menší bílé cibule nakrájené na plátky se dvěma stroužky česneku, bobkovým listem a trochou soli a pepře. Zalijeme 200 ml vody, přiklopíme a necháme vařit přibližně 30 min, dokud nejsou fazole zcela měkké. Poté rozmixujeme tyčovým mixerem na hladkou pastu. Frijoles refritos, amigos.


Cochinita pibil (jinak také puerco pibil, ale Mexičani mají rádi zdrobněliny) můžete dát do tortilly nebo jíst jen tak s rýží a zeleninou, ale coby sendvič (neboli torta) je nejlepší. Bílé pečivo – housku, bagetu nebo bagel – rozřízneme, spodní polovinu namažeme pastou z fazolí, na ní dáme masové směsi podle vlastní potřeby a na vrch trochu marinované cibule. Někteří přidávají nahoru i plátky avokáda, kdo rád ostřejší, zakápne si habanero salsou. Přiklopíme druhou polovinou pečiva. Hotovo.

A nakonec ještě jeden hudební tip na dobré zažívání. Koncert La Bruja del Texcoco loni v Utrechtu byl nezapomenutelný, stejně jako pohledy okolo do částečně vyděšeného publika. Skladba Té de Malvón se ke cochinitě docela hodí, začátek je opatrný a příjemný, po několika soustech člověk té magii propadne naplno. Doporučuji celé loňské album De Brujas, Peteneras y Chachalacas. Ale pozor, je to návykové, hudba i to jídlo. Stejně jako celé Mexiko. S Eduardem jsme stále kamarádi, před pár lety navrhoval jednu kolekci triček pro Full Moon. Hned jak tahle separace skončí, musíme si zase něco uvařit. Lo prometo, pendejo.

Info

foto @ Graciela Iturbide

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Top 5 Josefstadt 2021

redakce 20.08.2021

Po tradičním epickém reportu přinášíme ještě výběr z toho nejlepšího očima našich redaktorů/fotografů a přátel ze zeleného údolí a přilehlých kasemat.

Šejkr #59: Dny, kdy nám to spolu nejde

Michal Pařízek 13.08.2021

Emoce tlučou křídly už od Kyjova, chceme tam být rychle, a to ještě netušíme, co nás čeká na místě.

Zápisky z Letní filmové školy: Jugoslávská proměnlivost a ryzí expresionistické němectví

Ondra Helar 10.08.2021

Při cold brew v budapešťském Kofein Baru sleduji první storýs na instagramu, kde se má bublina chlubí tím, že si vybírá filmy na páteční večer. Nejistý pocit, že jsem na…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace