Články / Sloupky/Blogy

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo. Netěšily mě v té době vlastně ani koncerty, po zběsilém začátku devadesátek, kdy jsme chodili úplně na všechno a na něco z toho několikrát, to přijít muselo. Vybíral jsem si víc, než bylo nutné, na něco jsem nakonec ani nešel a další si zase nepamatuju. Tohle nemá být 90’s „kdo si je pamatuje, ten je nezažil“ nostalgie, tak to prostě bylo. Recidiva. Koncert Beastie Boys ale v paměti zůstává, některé momenty si vybavuji zcela přesně, další bych raději zapomněl.

Beastie Boys pro mě a určitě pro mnoho dalších byli zatraceně důležitou kapelou a dodnes jí zůstávají. Licenced to Ill jsme znali nazpaměť, stejně jako Check Your Head, jenom na Paul’s Boutique bylo třeba dozrát, v té době jsem tu desku vůbec nechápal. Právě Beastie Boys (stejně jako Public Enemy) mě přivedli k rapu, stejně jako ke spoustě soulových klasik, bez nich by bylo všechno jinak. Pamatuji si, že na jejich první (a jediný) pražský koncert jsem se těšil i kvůli Luscious Jackson, jejichž Natural Ingredients jsem docela dost poslouchal. Měli jsme lístky bůhvíproč na sezení, pódium ve Sportovní hale bylo na šířku, což bylo nezvyklé. Na sraz před koncertem jsem nedorazil a s kamarády se potkal až uvnitř. Rád bych se vymluvil na to, že jsem se den před koncertem zřídil kvůli nervozitě z toho, co přijde, ale tehdy to bylo vlastně normální. Dva dny beze spánku udělaly své, koncert Luscious Jackson jsem celý prospal a probudil se až při intermezzu DJ Hurricanea. Nějakou dobu jsem ani nevěděl, kde jsem. Nástup „three bad brothers you know so well“ byl jako ostrý střih, všichni jsme ztuhli. Ale jen na moment, prvotní šok stačil a hned v půlce úvodní Sure Shot jsem už byl dole v kotli a postupně se propracoval skoro k pódiu. Nikdo z nás nečekal, že to bude takové, že budou mít kapelu, že budou na něco sami hrát, že to bude takový punk. Sabotage.

Po koncertě se samozřejmě nešlo domů, ale vlastně nebylo co rozebírat, všichni jsme věděli, že nás tenhle zážitek bude provázet celý život. Ani nevím, proč jsem se v noci s klukama pohádal, zato si moc dobře vybavuji, že do postele jsem se zase nedostal, a myslím, že ani tu následující noc. Paradoxně právě neutuchající euforie z koncertu mi pomohla v následujících dnech alespoň trochu (a na čas) zabrzdit. O Beastie Boys jsem psal hned několikrát i do Full Moonu, o povedené rozlučkové desce Hot Sauce Committee Part Two, stejně jako o famózní knize, na které pracovali osiřelí členové Mike D a Ad-Rock několik let. Včera měl na Apple TV premiéru film The Beastie Boys Story režiséra Spikea Jonzeho, film strhující, zábavný i dojemný. O co méně ho chci rozebírat, o to víc ho musím doporučit. „Už jsme měli Beastie Boys na titulce?“ ptal se mě včera Karel Veselý. Ne, neměli a myslím, že ani mít nebudeme. Některé příběhy se vypráví špatně.

We stepped into the wind – he had a gun, I had a grin
You think this story's over but it's ready to begin.

Info

foto © Ricky Powell

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 04.01.2024

Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 03.01.2024

Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace