Články / Sloupky/Blogy

Šejkr na doma: Receptory na pochodu

Šejkr na doma: Receptory na pochodu

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 03.04.2020

„To, co se ve světě děje, vždycky nějakým způsobem aktivuje lidské nevědomí. Když jsme příliš vtaženi do toho, co se děje ve světě kolem nás, tak si ani neuvědomujeme, co se děje v našem vnitřním světě a jak se to v něm odráží. Když se ale naše pozice ve světě hroutí, například když se zhroutí manželství, když máme problémy v práci nebo když se mění celková hospodářská situace a přicházíme o peníze, tak mají lidé pocit, že jsou ve slepé uličce. Potom se všechna energie dostane do nitra, aktivují se hlubší hladiny v nevědomí a lidé začnou prožívat velice mimořádné zážitky, které normálně nemívají.“ Ve dva roky starém rozhovoru na webu Radia Wave říká psychiatr Stanislav Grof nejen toto, ale mnoho dalších zajímavých věcí, které do dnešní situace skvěle padnou. Ne snad že by se mi uprostřed čela klubalo třetí oko, ale jistý posun ve vnímání a vědomí po týdnech separace asi cítím nejen já. Ostatně o tom je celý dnešní blog.

Nejde jen o to, nakolik se realita liší od původních představ – moje oblíbené jsou, že budu víc číst, aktuální skóre po třech týdnech je jedna dočtená a dvě rozečtené knihy, nebo že si konečně doma pořádně uklidím. (Ještě jsem nezačal.) Kupodivu jsme stihli, vlastně celkem nad poměry, připravit dubnové vydání, vůbec po pracovní stránce to funguje v pořádku. Problém nastává, když se má člověk soustředit na něco jiného, na něco, na co by třeba v obvyklém kolotoči neměl tolik času a teď by mohl nebo se dokonce těšil na to, jak začne. Podobné záměry nevychází, ne v mém případě. A když už jsme u těch spirituálních zážitků, taky nic moc, pokud do toho nebudeme počítat několik bizarních snů. Stejně se ale některé věci posouvají, jako by díky nucenému vyloučení byly receptory vnímání najednou nastaveny podle odlišných parametrů. Obvyklé hodnoty nefungují, nebo ne stejně, posouvá se zájem, vkus a možná i další pravidla. Vlastně jsem zvědavý, co se stane, až si za pár měsíců a v jiných situacích pustím nahrávky, které poslouchám nyní. Zda budu cítit něco podobného, zda mě budou bavit. Třeba fantastický debut anglických Lunch Money Life, kteří koupou elektroniku v jazzu tak jako snad nikdo před nimi.

Dnes jsem celé dopoledne poslouchal Marvina Gaye, další výročí, zrovna na tyhle nesmysly si člověk čas udělá vždycky, notabene nyní. Feedy jsou plné nejrůznějších připomínek a dat, na druhou stranu kdyby hlasem Marvina Gaye začínalo každé druhé ráno, tak by se nic špatného nestalo. Gaye patří k základní výbavě, něco podobného zaznělo dokonce i v Avengers, tak na tom něco musí být. Začínám Let’s Get It On, potom What’s Going On a nakonec zamilované dvojalbum Here, My Dear. Čistá krása, inspirovaná něčím ošklivým, ale to nechme stranou. Podstatné je, že vydání, které mám doma, se vyznačuje tím, že jsou strany jednotlivých desek prohozené. Občas se to stane, první deska obsahuje strany A a D, druhá B a C, nevím proč. Pokaždé, když si tuhle desku pouštím, tak mě to vyvede z míry. Stejně jako dnes, kdy mě ale najednou tohle drobné rozradostní. Mohou být podobné opakované prožitky známkou něčeho pozitivního? Důkazem toho, že na některých reakcích se nepodepisuje ani posun vnímání, ani aktivace nevědomí? Věřím, že ano. Možná je to trochu přízemní, ale udělalo mi to dobře.

Info

foto @ Akinbode Akinbiyi

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.