Články / Sloupky/Blogy

Šejkr na letisku #2: Čau, ty tam

Šejkr na letisku #2: Čau, ty tam

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 13.07.2019

„Sedím tu pri tebe, ale ty tu nie si. Je to šialené, je to crazy.“ Takové pěkné koncerty a ráno se člověk vzbudí v hlavě s větou, kterou slyší v taxíku cestou domů. Proč? Jedna z mnoha domyšlených věcí na Pohodě je systém expedice návštěvníků z letiště do centra města, busy i taxi kyvadlovka s cenami domluvenými festivalem fungují skvěle. Čekání je někdy delší, jindy kratší, ale je skvělé nemuset se s nikým domlouvat. Majka Spirita uneseme, stejně jako Turbo, které hraje z dálky při čekání na auto. „To je také slovenské, že to snáď ani nie je možné,“ stěžuje si slečna za námi na vykutálenou dvojici, které se nechce stát fronta na vlastní vůz a zkouší se k někomu vetřít. Nejen slovenské, co si budeme povídat.

Druhý den na letišti je ve znamení čekání. S rozhovory na festivalech je to vždycky složité, čím výš v line-upu člověk cílí, tím je to komplikovanější. Ale odolejte možnosti povídat si s Questlovem o knize rozhovorů s věhlasnými šéfkuchaři, kterou vydal před několika lety, nebo o vegetariánském hamburgeru, který po něm pojmenovali v řetězci White Castle. Čím víc se blížil večer, tím bylo jasnější, že to nedopadne, ani s Questlovem, ani s Michaelem Kiwanukou. Ostatní byli naštěstí úspěšnější, tešte se na rozhovor s Dream Wife a snad i s FAKA, i když David z výsledku moc šťastný není. Začínáme s Ještě jsme se nedohodli, brněnští veteráni nastoupili ve večerních oblecích, s veselým elánem a vervou. Hned pod pódiem nadšeně přikyvuje Ventolin, se kterým se ten den nevidíme naposledy. Nervozita z možných rozhovorů a těžký vydýchaný vzduch ve stanu EUropa dělají své, po třetí skladbě odcházím na procházku areálem, která nakonec trvá, s kratšími i delšími přestávkami na koncerty, téměř čtyři hodiny.

Míjím Dream Wife, na kterých se vesele tančí, míjím davy v řadě na ruské kolo, i řadu stánků, jejichž výběr je zase o něco pestřejší než loni. Zaujme řada malých kaváren, peruánský street food i pekárna s takovým výběrem, že se mi o něm na hranicích Vršovic a Strašnic může jen zdát. Až při několikátém okruhu nacházím konečně stánek se skvělým pastrami sendvičem, na který s láskou vzpomínám už z loňska, opatrně volím klasickou verzi a dělám dobře. Kolega Ondřej se o pár hodin později dvojitou porcí totálně odrovná.

Debata o písňových textech v podání Vlada Jančeka (Saténové ruky), Lubora Benkoviče (Bez ladu a skladu) a Beneho z Modrých hor je poutavá i zábavná, zvlášť když Vlado vypráví o jednom ze svých nejlepších textů, který mu při každé veřejné produkci neomylně přivodí kyslíkový dluh. O dvě hodiny později ho vidím na Snapped Ankles, jak protáčí berli nad hlavou. Všichni, kdo se dokázali odpoutat od fantastických The Roots a zabrousili na Budiš Stage, mají o vrcholu druhého dne jasno. Nejsme moc zvyklí hrát na tak velkých scénách, říká mi po koncertě Paddy Austin, když mu předávám červnové číslo Full Moonu, s rozhovorem, který jsme spolu dělali v Brightonu. Ne, nebylo to poznat. Kousek od sebe tančí Ventolin, dramaturg Besedy u Bigbítu Pavel i neznámý kluk, kterému trochu závidím tričko s Dežem Ursinym. Jedním slovem – skvělé.

Potěší i odpolední akustický set Modrých hor, rovné piano a hlavně bicí jim zatraceně sedí. „Čau, ty tam, niekde v ďialke,“ máváme o sto šest, Café Kušnierik hlásí vyprodáno vevnitř i venku okolo, člověk by nevěřil, kolik se tam dokáže vměstnat lidí. Dneska na Vecka to bude asi podobné. Legenda karibské hudby Calypso Rose se může právem pyšnit titulem královna žánru i skvělou kapelou, na její potěšující vystoupení na druhé největší scéně má navázat zdánlivě lákavé spojení Amadou et Mariam a The Blind Boys of Alabama. To ale příliš nefunguje a vlastně k němu ani moc nedochází, oba známé soubory se na pódiu spíše střídají. To už se ale tetelí srdce při očekávání The Roots, které se naplní zcela. Filadelfský ansámbl hlavní scénu ovládne energií, kumštem i suverenitou, těžce se odchází, těžce. Po včerejším Skeptovi potvrzení toho, že áčkový hip hop na pódia velkých festivalů jednoznačně patří, snad už si to někdo brzy uvědomí i v Čechách.

fotogalerie z druhého festivalového dne ke zhlédnutí tady anebo tu

Se Snapped Ankles se po koncertě vydáváme na Death Grips, kde v moshpitu řádí i celá Full Moon crew, Paddy vypráví, že je viděl dvakrát a pokaždé si z pódia stěžovali, že je to málo nahlas. Na tyhle nářky v Trenčíně určitě nedošlo, koncert Death Grips je jako výprask devítiocasou kočkou. Frontální útok na všechny smysly všech zúčastněných. Zlo. Snapped Ankles mizí v kotli, zbývá jim poslední hodina před odjezdem na hotel, zítra další festival ve Švýcarsku. Díky neplánované absenci Lykke Li, za kterou stojí odložené a následně zrušené lety, mě čeká hodinový oddech u prosecca v Café Kušnierik, který doprovází taneční rytmy dvojice Sink Ya Teeth, jež švédskou hvězdu na poslední chvíli nahrazuje.

Závěrečný dvojboj Michael Kiwanuka a Baba Zula nakonec končí rozpačitou remízou. Na britského soulmana je asi už pozdě, a i tak energická píseň jako Black Man in a White World působí kapku unaveně, navíc je to celé nějak potichu. Možná je to únavou, možná záměrem nebo i stigmatem z dvacetiminutovky Death Grips. Přesouváme se na Baba Zula, ale ani tady to příliš nefunguje, je čas odpočívat. Dneska přijdou Kokoko!, Charlotte Gainsbourg nebo Sudan Archives, začínám u Korben Dallas, jejichž letošní Bazén už několik měsíců nemohu dostat z hlavy:

Pošepky a občas cez zuby
dávam najpevnejšie sľuby.

Info

Pohoda Festival
11. - 14. 7. 2019
letiště Trenčín, Slovensko

foto © Stanči Markovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 04.01.2024

Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 03.01.2024

Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace