Články / Recenze

Sen o vojínu Bourchierovi (Mick Harvey & Christopher Richard Barker)

Sen o vojínu Bourchierovi (Mick Harvey & Christopher Richard Barker)

Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 28.12.2018

Představuji si to asi takto. Útulná irská hospůdka blízko náměstí, na kterém se tyčí dva monumenty. Dva děsivé pomníky první světové války. Prvním je opulentní a oprýskaný The Wall z roku 1979 od Pink Floyd a druhým abstrakcí a modernismem načichlá kompozice Ypres z roku 2014 od Tindersticks. V naší nálevně je ale teplo a klid. Myšlenky hostů jsou na hony vzdáleny bojovým plynům, zákopům, masovým hrobům a umírání. Lucerničky se svíčkami osvětlují dřevěnou jizbu. Pinty piva jsou plné patosu a potulní poutníci proklamují píseň Pounding for Peace. V koutě sedí ostřílený hudební veterán Mick Harvey se spisovatelem Christopherem Richardem Barkerem a přehrávají sentimentální variace na irské lidovky a kramářské písně.

Hlavními zbraněmi jejich doprovodné kapely jsou drnčivé akustické kytary, metličky a obligátní tahací harmonika. Vše se točí okolo znovuobjevené poezie básníka a vojína Edgara Bourchiera. Celé je to ale blamáž, neboť jeho postavu si od hlavy až k patě vymyslel samotný Baker. Duo nám vnucuje další a další cajdáky a spiklenecky pomrkává nad tou habaďúrou. Iluze je dokonalá. Empatie nekonečná a prázdná. Těžkou a upovídanou textovou část jen sotva drží slabá konstrukce kolovrátkových melodií. Po pár skleničkách a s pokračujícím večerem pak oči, myšlenky i prsty hráčů těžknou. Někdo si ohulí patnáctiwattové kombíčko a všichni sborově zpívají: „I am the lost bastard son of war and I bring you death and destruction!“ Kytarista si vzpomene na basovou linku She's Lost Control od Joy Division a hraje ji jako hlavní motiv.

Po zavíračce se po podlaze a stolech válí zpití stolovníci. Všem se zdá ten samý neklidný a neuchopitelný sen I Am the Messenger o vojínu Bourchierovi, který nikdy neexistoval. Těžký sen, jenž tíží jejich těla i svědomí a z něhož se snad ani nelze probudit. Tady by deska klidně mohla skončit. Hudebníci ale přidají k dobru ještě pár dalších fláků, zatímco o několik bloků dál se za zvuků střelby a výstražných sirén k O'Malley's Baru sjíždí kordony policistů.

Info

Mick Harvey & Christopher Richard Barker – The Fall And Rise of Edgar Bourchier and the Horrors of War (Mute, 2018)
web interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.