Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 28.12.2018
Představuji si to asi takto. Útulná irská hospůdka blízko náměstí, na kterém se tyčí dva monumenty. Dva děsivé pomníky první světové války. Prvním je opulentní a oprýskaný The Wall z roku 1979 od Pink Floyd a druhým abstrakcí a modernismem načichlá kompozice Ypres z roku 2014 od Tindersticks. V naší nálevně je ale teplo a klid. Myšlenky hostů jsou na hony vzdáleny bojovým plynům, zákopům, masovým hrobům a umírání. Lucerničky se svíčkami osvětlují dřevěnou jizbu. Pinty piva jsou plné patosu a potulní poutníci proklamují píseň Pounding for Peace. V koutě sedí ostřílený hudební veterán Mick Harvey se spisovatelem Christopherem Richardem Barkerem a přehrávají sentimentální variace na irské lidovky a kramářské písně.
Hlavními zbraněmi jejich doprovodné kapely jsou drnčivé akustické kytary, metličky a obligátní tahací harmonika. Vše se točí okolo znovuobjevené poezie básníka a vojína Edgara Bourchiera. Celé je to ale blamáž, neboť jeho postavu si od hlavy až k patě vymyslel samotný Baker. Duo nám vnucuje další a další cajdáky a spiklenecky pomrkává nad tou habaďúrou. Iluze je dokonalá. Empatie nekonečná a prázdná. Těžkou a upovídanou textovou část jen sotva drží slabá konstrukce kolovrátkových melodií. Po pár skleničkách a s pokračujícím večerem pak oči, myšlenky i prsty hráčů těžknou. Někdo si ohulí patnáctiwattové kombíčko a všichni sborově zpívají: „I am the lost bastard son of war and I bring you death and destruction!“ Kytarista si vzpomene na basovou linku She's Lost Control od Joy Division a hraje ji jako hlavní motiv.
Po zavíračce se po podlaze a stolech válí zpití stolovníci. Všem se zdá ten samý neklidný a neuchopitelný sen I Am the Messenger o vojínu Bourchierovi, který nikdy neexistoval. Těžký sen, jenž tíží jejich těla i svědomí a z něhož se snad ani nelze probudit. Tady by deska klidně mohla skončit. Hudebníci ale přidají k dobru ještě pár dalších fláků, zatímco o několik bloků dál se za zvuků střelby a výstražných sirén k O'Malley's Baru sjíždí kordony policistů.
Mick Harvey & Christopher Richard Barker – The Fall And Rise of Edgar Bourchier and the Horrors of War (Mute, 2018)
web interpreta
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.