Články / Recenze

Sen o vojínu Bourchierovi (Mick Harvey & Christopher Richard Barker)

Sen o vojínu Bourchierovi (Mick Harvey & Christopher Richard Barker)

Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 28.12.2018

Představuji si to asi takto. Útulná irská hospůdka blízko náměstí, na kterém se tyčí dva monumenty. Dva děsivé pomníky první světové války. Prvním je opulentní a oprýskaný The Wall z roku 1979 od Pink Floyd a druhým abstrakcí a modernismem načichlá kompozice Ypres z roku 2014 od Tindersticks. V naší nálevně je ale teplo a klid. Myšlenky hostů jsou na hony vzdáleny bojovým plynům, zákopům, masovým hrobům a umírání. Lucerničky se svíčkami osvětlují dřevěnou jizbu. Pinty piva jsou plné patosu a potulní poutníci proklamují píseň Pounding for Peace. V koutě sedí ostřílený hudební veterán Mick Harvey se spisovatelem Christopherem Richardem Barkerem a přehrávají sentimentální variace na irské lidovky a kramářské písně.

Hlavními zbraněmi jejich doprovodné kapely jsou drnčivé akustické kytary, metličky a obligátní tahací harmonika. Vše se točí okolo znovuobjevené poezie básníka a vojína Edgara Bourchiera. Celé je to ale blamáž, neboť jeho postavu si od hlavy až k patě vymyslel samotný Baker. Duo nám vnucuje další a další cajdáky a spiklenecky pomrkává nad tou habaďúrou. Iluze je dokonalá. Empatie nekonečná a prázdná. Těžkou a upovídanou textovou část jen sotva drží slabá konstrukce kolovrátkových melodií. Po pár skleničkách a s pokračujícím večerem pak oči, myšlenky i prsty hráčů těžknou. Někdo si ohulí patnáctiwattové kombíčko a všichni sborově zpívají: „I am the lost bastard son of war and I bring you death and destruction!“ Kytarista si vzpomene na basovou linku She's Lost Control od Joy Division a hraje ji jako hlavní motiv.

Po zavíračce se po podlaze a stolech válí zpití stolovníci. Všem se zdá ten samý neklidný a neuchopitelný sen I Am the Messenger o vojínu Bourchierovi, který nikdy neexistoval. Těžký sen, jenž tíží jejich těla i svědomí a z něhož se snad ani nelze probudit. Tady by deska klidně mohla skončit. Hudebníci ale přidají k dobru ještě pár dalších fláků, zatímco o několik bloků dál se za zvuků střelby a výstražných sirén k O'Malley's Baru sjíždí kordony policistů.

Info

Mick Harvey & Christopher Richard Barker – The Fall And Rise of Edgar Bourchier and the Horrors of War (Mute, 2018)
web interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?