Články / Reporty

Severní vítr je nahlas (Oranssi Pazuzu)

Severní vítr je nahlas (Oranssi Pazuzu)

Sabina Coufalová | Články / Reporty | 28.05.2022

Dvacátého třetího dubna 2020 píšu editorovi: „Já bych si vzala Oranssi Pazuzu, Mestarin kynsi.“ Za týden měl být koncert. V květnu téhož roku mi píše Karel Veselý: „Modlím se k bohu metalu, abychom se v září sešli ve Futuru.“ A o dva roky později do Prahy už doopravdy vtrhl oranžový démon z Finska, aby předvedl naživo svoji oceňovanou desku.

Večerní výpravu do studených zákoutí duše zahájil norský umělec Sturle Dagsland surreálnou performance a fascinující prací s hlasem. Každému dal na uvítanou loknout ayahuascy a Deaf Kids, příhodně z Brazílie, poté další hodinu dolévali. Kombinací psychrocku a tradičních jihoamerických rytmů a nástrojů za doprovodu syrové punkové kytary rozjeli šamanský rituál. Vystoupení postupně gradovalo, výbuch energie na konci. Nové a staré, elektronika pro metalisty. Kdy už se zakážou stroboskopy?

A pak skřeky ze tmy. Jedna kytara, bicí a tři pulty s krabičkama. Oranssi Pazuzu po dvou letech od vydání představili publiku živou verzi alba Mestarin kynsi, v překladu Mistrovský dráp. A udeřili halucinogenními efekty. Nebylo na místě posluchače šetřit, naopak co nejdříve je přivést na hranici šílenství. Postupně se přidávaly další kytara a basa, zpěvák Juho „Jun-His“ Vanhanen si publikum namotával na prsty a psychedelická elektro linka jela naplno. Ve Futuru se začaly dít paranormální jevy, které trvaly téměř hodinu a půl. Temnota, brutalita, nepolevující severské tornádo. A to všechno v precizním technickém provedení. Aktuální desku finští kazatelé místy okořenili blackmetalovou minulostí, abychom nezapomněli, co v sobě mají.

Oranssi Pazuzu dokázali, že posouvají hranice současného metalu a psychedelického rocku. V živém podání jednoduchá, ale výrazná rytmika, střídání repetitivních částí a použití podivných zvuků otevírají dveře do nejdivočejších snů. A nahlas. Až z toho místy drkotaly zuby.

V recenzi na Mestarin Kynsi jsem psala: „Oranssi Pazuzu znají jazyk, kterým se ovládají duše.“ Těžko říct, jaký bůh se do nich vtělil. Byla to kolektivní kontemplace.

Info

Oranssi Pazuzu (fin) + Deaf Kids (bra) + Sturle Dagsland (no)
26. 5. 2022 Futurum Music Bar, Praha

foto © Sabina Coufalová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace