David Čajčík | Články / Reporty | 01.05.2013
Táta dubstepu, člen supertria Magnetic Man a jeden z nejslavnějších producentů současnosti Skream přijel roztancovat pražské Roxy. Spolu s ním měl návštěvníky dostat do varu rasta MC Sgt Pokes, jehož zkušenosti ho předurčovaly k tomu, aby posunul hudební zážitek na nový level. Byl to ostatně on, kdo začal „mluvit“ do dubstepu a už u něho zůstal.
Z předkoncertních reakcí na facebookové stránce eventu se daly vysledovat dvě linie obav, které návštěvníci sdíleli. Zaprvé to byl strach z výkonu MCho, což se dá zejména po tristním představení I.D při setu Sub Focuse na Let It Roll pochopit. Jak říká Kato z Prago Union: „Většina MCs totiž střídá hovna nebo fráze a ten zbytek jsou jen různý druhy mezifáze.“ Druhá obava pramenila ze současných tendencí Skreamovy hudby, která se dubstepu vzdaluje mílovými kroky a míří do krajů houseu a techna. A říká se tomu progrese. No a jak to dopadlo?
Popravdě bych moc rád napsal, že Skream nabídl tak kvalitní set, že i ti nejzarytější fanoušci dubstepu zamáčkli slzu a vrhli se na stage. Bohužel, Skream nenabídl nic víc než hudbu srovnatelnou s rezidentními DJs pražských tanečních klubů a příznivci jeho starší tvorby znechuceně odcházeli do noční Prahy. Promo na koncert znělo: „Od jeho setu v ROXY můžeme čekat nejen dubstep, ale i moderní house, disco a další zajímavé žánrové fúze.“ Ve dvou hodinách, které měl vyhrazené, zazněl asi jeden patnáctisekundový dubstepový beat a jeho house, disco ani techno zajímavé opravdu nebyly.
Je pochopitelné, že člověk, který toho v dubstepu dokázal tolik, má nutkání hrát i jiné žánry, ale Skream se tímto totálně odřízl od minulosti, a to naprosto zbytečně. O kolik spokojenější by byli lidi, kdyby mezi remixy Prince a Donny Summer zahrál i Midnight Request Line. Jenže úplně vynechat dubstep, aniž by to bylo v konceptuální rovině typu: Skream – playing disco since 2012, to je asi na stejné úrovni, jako kdyby přijeli Faith No More a celý koncert hráli italský pop z Mondo Cane.
Co se týče MCho, u něho se obavy z otravných „povzbuzujících“ hlášek nepotvrdily. Seržant Pokes toho totiž obecně moc nenamluvil. Nechci to zbytečně přeinterpretovat, ale nemohl jsem se ubránit pocitu, že hudbě, kterou vedle něj DJ hraje, moc nevěří. Nebo to právě on nechtěl překombinovat a nechal mluvit hudbu, těžko říct. Každopádně jeho přítomnost byla minimální.
Netvrdím, že si pár stovek lidí koncert neužilo. V poslední třetině setu Skream zařadil remixy Feel the Heat, Move Your Body a několik dalších, které suverénně rozeskákaly publikum a akce končila velmi energickou diskotékou. Nicméně pocit, že Skream dělal a stále může dělat něco hodnotnějšího než 4/4 beaty, alespoň u mě přetrval.
Skream & MC Sgt Pokes
26.4.2013, Roxy, Praha
foto © Anthony Stanley
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.