Články / Reporty

... a sléval se do riffu Godspeed You! Black Emperor

... a sléval se do riffu Godspeed You! Black Emperor

Popluh | Články / Reporty | 14.11.2012

Přední kanadská postrocková formace Godspeed You! Black Emperor přijela do pražského Lucerna Music Baru „nepředstavit“ své poslední studiové album Allelujah! Don´t Bend! Ascend!. A povedlo se jí to dokonale. Atmosférické projekce, strhující gradace většiny skladeb, tradičně uzavřený projev a našlapaný klub připravený a ochotný naslouchat drobným nuancím hudebního hluku. Postrockový koncertní standard, dalo by se říct. Ale každá kapela má své standardy trošku jiné.

Tři věty. Přesně tolik stačilo „kytaristovi“(?) předkapely Air Cushion Finish, aby se zapsal do historie večera jako největší řečník. Jeho kapela jinak nabídla experimentální ambientní folk, který přitáhl pozornost již v tu chvíli solidně zaplněného klubu. Občas ale spíš zjevem svých hudebních nástrojů než hudbou. Tak jako tak, za půl hodiny bylo hotovo a stoly s technikou předkapely sklizeny a hlavní hvězdy večera si daly první nástup na podium, aby naladily nástroje a doladily zvuk. V tu chvíli byl klub asi nejvíc nasvícen (k osvícení mohlo dojít během koncertu), protože po zbytek večera bylo osvětlení, kvůli projekcím i atmosféře, ztlumeno na minimum a četné diskokoule pod stropem chytaly jen drobné odlesky světla. Dva bubeníci si tak museli při četných změnách bicích vypomáhat baterkou a při hře na zvonkohru dokonce i malou čelovkou. Na to, že se jedná o jednu z nejkultovnějších a nejlépe přijímaných kapel žánru, to může znít (pro neznalého) trošku zvláštně, ale takový už post-rock zkrátka je. Ber, nebo nech být. A většina diváků to vzala. I beze slov.

Druhý, tentokrát už ostrý příchod kapely, dokonale předznamenal celý večer. Ambientní bordel z „tejpu“ pozvolna rozšířily smyčce a jak se postupně zaplňovalo pódium, zvyšovala se i hustota hudby/hluku. A začalo se tesat. Úvodní bordel pomalu ale jistě ztrácel na nečitelnosti a sléval se do riffu, který postupně ovládl scénu. Dvaceti-a více-minutové songy nejsou u téhle skupiny nic neobvyklého a nejinak tomu bylo i na pražském koncertě. Epická finále každého songu hypnotizovala dav, jehož myšlenky i aktivity se během některých částí skladeb odpoutávaly od dění na pódiu, aby si je kapela zkušeně v té pravé chvíli přitáhla zpět. Drtivým riffem nebo jen melodickým, o to nečekanějším přechodem. Během klidnějších částí si někteří balili cigarety (a jiné) na uklidnění, druzí se ve vypjatějších momentech neváhali postrkovat se zjevně sjetou holkou. Všechno ale zdánlivě mimo dění kapely. Ta byla z většiny schovaná za hradbou zesilovačů a navíc v sevřeném kruhu, když někteří členové seděli k publiku natočeni přinejlepším bokem. Jediné, co z nesourodého hloučku vycházelo, byla hudba, a to úplně stačilo. Perfektní smyčce (ne vždy jen na smyčcových nástrojích, ale to už je v žánru spíše zvykem), souhra dvou až tří kytar, zdvojená basa a zdvojené bicí. Výsledek byl tak hutný, že ze sevřených prostor vyhnal i poslední zbytky vzduchu, a tak ostrý, že by dokázal oholit polovinu publika i kapely. Těžko říct, která strana by to potřebovala víc.

Jedinou slabinou celého koncertu, která by se z určitého úhlu pohledu mohla zdát zcela zásadní, byla jakási repetitivnost. Skladby byly většinou postaveny na stejném principu s vzestupnou gradací až k ohlušujícímu finále, které vám, co dvacet minut, rvalo (d)uši, a které vám, co dvacet minut, dokazovalo, proč jsou GY!BE stále špička žánru. Troufnu si říct, že většina diváků o tom nepochybovala ani před koncertem, ale i tak se nechala ráda přesvědčit. A reklamu na nové album si Godspeed You! Black Emperor udělali taky parádní - beze slov (bez mikrofonu se i na tak malém prostoru mluví blbě) a navzdory tomu, že drtivá většina publika nové skladby stejně nerozeznala od těch starších.

Info

Godspeed You! Black Emperor (can)
11. 11. 2012, Lucerna Music Bar, Praha
foto (c) Ondřej Adam

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Billie! Kuřecí! Eilish! Nugety!

redakce 21.08.2019

Billie vypálí největší hitovku hned zkraje, dívky ještě mladší než zpěvačka vřeští, až přehluší soundsystém – divím se, že zapomenou na breakdown v půlce písničky.

Hip Hop Kemp 2019: Trueschoolová orientace

redakce 19.08.2019

Ustálená dramaturgie generuje ustálená očekávání a něco, co lze označit jako programové bloky. Nejlepší koncert festivalu přitom můžete zažít kdykoli.

Dobrš bylo (Dobršská brána 2019)

redakce 19.08.2019

Moje předsevzetí bylo jasné: jet někam, kde jsem ještě nebyla. Ideálně na malý festival s netradičním line-upem, buď v horách nebo u vody. Výběr se tím dramaticky zúžil...

Sázky na (ne)jistotu aneb Top 5 Hip Hop Kemp 2019

redakce 18.08.2019

Přebíhal jsem od jedné stage ke druhé a za den stihl i deset koncertů. Při dotazu na nejlepších pět se každý dlouze zamyslel...

Čiže relax, aj búrka (Grape 2019)

redakce 13.08.2019

Tento rok som sa na letisko dostavila po dlhšom čase strávenom na juhu Anglicka, čiže samotný príchod do rodnej krajiny bol trochu kultúrnym šokom...

Aká krajina, taký Katapult. (Brutal Assault 2019)

redakce 11.08.2019

Ve vydatném dešti ale zmokla jak festivalová brožura, tak program na klíčenkách rozdávaných u vstupu. Moderní doba? Je třeba šířit poselství a čokoládovou radost.

Ztlumte ty světla, prosím. (Brutal Assault 2019)

redakce 10.08.2019

Někdo vyslyšel moje fňuky? Říkají, že třetí den bývá kritický, díry v line-upu a vedrem podpořená únava svádí k experimentu.

Their bodies are open (Brutal Assault 2019)

redakce 09.08.2019

Koncert Daughters byl definitivní. Zhudebněná cesta devíti kruhy pekla k absolutnímu zešílení a excentrický projev frontmana Alexise Marshalla, totální paralýza jedovatým potem.

Umírat budu za úsvitu! (Brutal Assault 2019)

redakce 08.08.2019

Dovolenková očista hlukem? Klišé se nevyhneme, obzvlášť na akci, který Google mapy vtipně značí jako Festival Nechutného Napadení. Brutal Assault 24, den první.

... a stejně to bylo málo (Beseda u Bigbítu 2019)

redakce 07.08.2019

Tváře, které jsem tu noc viděla já byly na správné straně. A vezmu-li v potaz fakt, že členové Algiers i australských Kill Devil Hills, o kterých ještě bude řeč, zůstali…