Články / Reporty

Slizká růžová apokalypsa (Festival otrlého diváka)

Slizká růžová apokalypsa (Festival otrlého diváka)

Jakub Kurnas | Články / Reporty | 11.03.2019

Konec světa fascinuje. Každá doba si apokalypsu představuje po svém a vlastní představu o zániku lidstva měla i osmdesátá léta. Nejlépe a nejčastěji ji formulovala filmová béčka. Nukleární holomajzna už ale nebyla v módě - režisér Chuck Russell proto převzal námět zapadlého padesátkového hororu, přidal do něj špetku konspirace a kýbl růžového škrobu a roku 1988 natočil Sliz.

Festival otrlého diváka, jehož tématem byl právě konec světa, uvedl film jako svou poslední projekci. A pojal ji ve velkém stylu: během promítání létaly kinosálem konfety a před plátnem se několikrát mihly filmové postavy ztvárněné organizátory festivalu, české titulky byly chvílemi vtipnější než originální znění. Zatímco diváci žužlali marshmallowny, které dostali od uvaděčů, v tuctovém americkém městečku se schylovalo k perné noci. Růžová hmota, která vznikla jako nepovedený biologický experiment americké vlády, začala požírat všechno, co jí přišlo do cesty.

A dělala to s přepjatou násilností, která tvoří páteř filmu. Sliz sice v některých scénách evidentně požírá jenom plastové modely autíček, to ale jen umocňuje vizuální humornost celého snímku. Scénář plný cynických vtípků je pečlivě vystavěn, během pomalu plynoucího úvodu vykreslí několik žánrově nepostradatelných postav: šerifa, kapitána fotbalového týmu i servírku z místního bistra. Jakmile některá z nich dostane dostatek prostoru získat si sympatie diváků, čeká ji krutá smrt. Detailní záběry znetvořených a oslizlých obětí neztrácí na nápaditosti.

Čím víc nevinných maloměšťáků hmota spořádá, tím je větší, zkáza se zdá být nevyhnutelná. Každé správné hororové béčko má ale pohledného sígra, který nejenže dokáže v poslední scéně sbalit nejkrásnější roztleskávačku, ale ještě u toho zachrání svět. Ve Slizu odbojného mladíka s mulletem à la Jágr a motorkou ztvárnil Kevin Dillon, známý třeba z válečného filmu Četa. Rebel se smyslem pro spravedlnost a problémem s autoritami má sice daleko k hloubce svého deanovského předobrazu, ale Dillonova andělská tvář, pro roli zdánlivě zcela nevhodná, to bohatě vynahrazuje.

Fakt, že spásu světa zajistí občanská neposlušnost a odpor vůči vládním agentům, dává filmu roztomile nepřístojný politický přesah. Růžový horor je plný vtipu, záměrného i nezáměrného, a byl padnoucím zakončením patnáctého ročníku „Otrlce“. Můžeme jen doufat, že skutečný konec světa bude podobně vydařený jako letošní žižkovský festival.

Info

Festival otrlého diváka 2019
5. - 10. 3. 2019
Kino Aero, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.