Články / Reporty

Smrt falešnému metalcoru! (Darkest Hour & Co.)

Smrt falešnému metalcoru! (Darkest Hour & Co.)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 01.04.2019

Dlouho očekáváný večer klasického metalcoru, kdy dorazila pětice kapel pojící silně metalické prvky s hardcorovým podkladem. Řeč je o původním metalcoru, který by se dal považovat spíše za hardcorem ovlivněnou trashmetalovou hudbu z počátku devadesátek. Tehdejší fúze připravila půdu dnešnímu, daleko vzdálenějšímu žánru plnému elektroniky, palm mutingu a škrobené špinavosti. Ať už se ale kapely sobotního lajnapu vydaly na subžánrové křižovatce kamkoliv, spojoval je stejný výchozí bod, stejný přístup.

Left Behind, pětka řízků ze Západní Virginie, hraje jeden dlouhý těžkotonážní beatdown. Kytarové riffy smrděly bažinou, z níž občas zaznělo pár melodických nápadů, ty ale celkovou jednolitost a nudu nezachránily. Zpěvák bez zápalu a sebemenšího pohybu vypadal, jako kdyby byl na pódiu za trest, a i přes znělý řev to kazil zbytku kapely, která byla mnohem sebejistější. Z desky možná, naživo už nikdy.

Hard and heavy kytary britských Malevolence předznamenávaly šťavnatější stupnice a prokreslenější zvuk a taky tomu tak bylo. Thrashová rubačka přecházela do heavy/hardcorových vod s melodičtějšími vrstvami hlavně díky častým sólům a zajímavějším postupům. První burcování, práce s publikem a správně předaná energie. Důkaz, že předkapely nejsou do počtu.

Očekávání směřovala k trojici nadcházejících kapel, počínaje Misery Signals v sestavě s původním zpěvákem Jessem Zaraskou, který se po třech albech vrátil zpět a vystřídal Karla Schubacha. Nejprogresivnější set večera plný rytmických zvratů, kytarových intrik a kontrastu krystalicky čistého zvuku s hutnými a dravými riffy. Charakteristický growl rozbíjel malebná vybrnkávání mezi chytrými breakdowny a užaslé publikum nepřestávalo zírat. První řada pod pódiem se neustále dožadovala mikrofonu, který jí byl usměvavým Zaraskou co chvíli propůjčován. Závěr v podobě nového songu Sunlifter z připravované desky ukázal, že na to pořád mají.

Kolegové Unearth nepolevovali a jakožto jedni z průkopníků metalcoru předvedli ukázkovou show, ve které uvedli loňskou nahrávku Extinction(s). Melodické hrátky obou kytaristů se proplétaly urputným řevem Trevora Phippse, prezentujícího silné texty kritizující moderní společnost, náladu polarizovaného světa a neschopnost přijímání jiných názorů.

Nejtemnější hodina s Darkest Hour a vrchol večera. Kytarové ikony s dlouhými hřívami spouštěly svá sóla i barvité harmonie za třepetajících se prstů diváků. Pod pódiem se konečně strhl pořádný circle pit, burácivé bicí a klusavá dvojšlapka pobízely ve starších, zběsilejších skladbách jako The Sadest Nations nebo Convalescence k nekalostem. Mix melodického death metalu s řízným metalcorem dával spousta prostoru pro kytarové výplně a hmatníkové maratony. Překvapením byl cover skladby Nazi Punks Fucks Off od Dead Kennedys coby vzdor narůstající extrémní pravici. Průřez pestrou diskografií nabídl i novější skladbu Knife in the Safe Room nebo klasiku Demon(s).

Nabitý večer potvrdil, že ještě existuje metalcore, kde breakdowny nejsou výsadou a kytara nástrojem o jedné podladěné struně. Žádné dlouhé děkovačky ani prosby o přídavky, jen dozvuk kvalitně odvedené práce, pokec u piva a pokora. I modly jsou jen lidi.

Info

Darkest Hour (us) + Unearth (us) + Misery Signals (us) + Left Behind (us) + Malevolence (uk)
30. 3. 2019 Futurum Music Bar, Praha

foto © martinezz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Colours po úplňku #5: Nečekané úsměvy

redakce 22.07.2019

„Jaký byl váš nejlepší sobotní zážitek a proč?“ Stejně jako jiné dny pokládá Instagram Colours of Ostrava jednoduchou otázku...

Barvy jsou vrženy (Colours of Ostrava)

redakce 21.07.2019

Proč jezdíme na ten který festival? S jakým očekáváním? A naplňuje se? Co si myslíte, že organizátoři považují za úspěch?

Colours po úplňku #4: Slangy, které neznáme

redakce 20.07.2019

“Toho si musíš jít poslechnout, ještě vtipnější Xindl,” říkají mí rodiče před festivalem o Pokáčovi. Kofola stage je okupovaná davem.

Čas není gentleman (Handsome Furs)

redakce 19.07.2019

Dana Boecknera (Wolf Parade, Operators) jsem s Handsome Furs prvně viděl před deseti lety v Nodu a těžko už si teď rozvzpomenu, co bylo jinak.

Colours po úplňku #3: Pozornosť inde

redakce 19.07.2019

„Ostrava, pyčooo,“ rezonuje ešte v piatkové ráno. Bojím sa vyjadrení, že štvrtkový večer patril Kryštofovi, že som na Kryštofkempe, že Kryšof korunoval večeru a že Kryštof zářil.

Colours po úplňku #2: Bizáry okolo nás

redakce 19.07.2019

Nadechnout se čerstvého vzduchu. Přibližně tak působí hlukový průplach Uniform, kterým se letos povedl dost možná bezprecedentní majstrštyk.

Colours po úplňku #1: Cestičky kovem

redakce 18.07.2019

Cesta môže byť kľukatá alebo si ju kľukatú spravíte. Omylom si hľadáme alternatívne cestičky na najväčší festival v Čechách.

Blues optimisty (Keb‘ Mo‘)

redakce 17.07.2019

Informace o jeho koncertu v divadle Archa se objevila jako blesk z čistého nebe vlastně jen pár týdnů před jeho konáním. I tak se divadlo prakticky kompletně zaplnilo. No bodejť!

Pohoda 19, den třetí v plamenech

redakce 16.07.2019

Všechno, co vás mrzí nebo štve na podobných akcích, vás na trenčínském letišti trápit nemusí, snad jenom to uhýbaní pivnímu vozítku...

Očista a poznání (na Creepy Teepee)

redakce 15.07.2019

Noise, psychedelie, eklektická elektronika a trap jsou záchytnými body, otázkou zůstává smysl nedělní produkce, zvláště té noční.