Články / Reporty

Smrt falešnému metalcoru! (Darkest Hour & Co.)

Smrt falešnému metalcoru! (Darkest Hour & Co.)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 01.04.2019

Dlouho očekáváný večer klasického metalcoru, kdy dorazila pětice kapel pojící silně metalické prvky s hardcorovým podkladem. Řeč je o původním metalcoru, který by se dal považovat spíše za hardcorem ovlivněnou trashmetalovou hudbu z počátku devadesátek. Tehdejší fúze připravila půdu dnešnímu, daleko vzdálenějšímu žánru plnému elektroniky, palm mutingu a škrobené špinavosti. Ať už se ale kapely sobotního lajnapu vydaly na subžánrové křižovatce kamkoliv, spojoval je stejný výchozí bod, stejný přístup.

Left Behind, pětka řízků ze Západní Virginie, hraje jeden dlouhý těžkotonážní beatdown. Kytarové riffy smrděly bažinou, z níž občas zaznělo pár melodických nápadů, ty ale celkovou jednolitost a nudu nezachránily. Zpěvák bez zápalu a sebemenšího pohybu vypadal, jako kdyby byl na pódiu za trest, a i přes znělý řev to kazil zbytku kapely, která byla mnohem sebejistější. Z desky možná, naživo už nikdy.

Hard and heavy kytary britských Malevolence předznamenávaly šťavnatější stupnice a prokreslenější zvuk a taky tomu tak bylo. Thrashová rubačka přecházela do heavy/hardcorových vod s melodičtějšími vrstvami hlavně díky častým sólům a zajímavějším postupům. První burcování, práce s publikem a správně předaná energie. Důkaz, že předkapely nejsou do počtu.

Očekávání směřovala k trojici nadcházejících kapel, počínaje Misery Signals v sestavě s původním zpěvákem Jessem Zaraskou, který se po třech albech vrátil zpět a vystřídal Karla Schubacha. Nejprogresivnější set večera plný rytmických zvratů, kytarových intrik a kontrastu krystalicky čistého zvuku s hutnými a dravými riffy. Charakteristický growl rozbíjel malebná vybrnkávání mezi chytrými breakdowny a užaslé publikum nepřestávalo zírat. První řada pod pódiem se neustále dožadovala mikrofonu, který jí byl usměvavým Zaraskou co chvíli propůjčován. Závěr v podobě nového songu Sunlifter z připravované desky ukázal, že na to pořád mají.

Kolegové Unearth nepolevovali a jakožto jedni z průkopníků metalcoru předvedli ukázkovou show, ve které uvedli loňskou nahrávku Extinction(s). Melodické hrátky obou kytaristů se proplétaly urputným řevem Trevora Phippse, prezentujícího silné texty kritizující moderní společnost, náladu polarizovaného světa a neschopnost přijímání jiných názorů.

Nejtemnější hodina s Darkest Hour a vrchol večera. Kytarové ikony s dlouhými hřívami spouštěly svá sóla i barvité harmonie za třepetajících se prstů diváků. Pod pódiem se konečně strhl pořádný circle pit, burácivé bicí a klusavá dvojšlapka pobízely ve starších, zběsilejších skladbách jako The Sadest Nations nebo Convalescence k nekalostem. Mix melodického death metalu s řízným metalcorem dával spousta prostoru pro kytarové výplně a hmatníkové maratony. Překvapením byl cover skladby Nazi Punks Fucks Off od Dead Kennedys coby vzdor narůstající extrémní pravici. Průřez pestrou diskografií nabídl i novější skladbu Knife in the Safe Room nebo klasiku Demon(s).

Nabitý večer potvrdil, že ještě existuje metalcore, kde breakdowny nejsou výsadou a kytara nástrojem o jedné podladěné struně. Žádné dlouhé děkovačky ani prosby o přídavky, jen dozvuk kvalitně odvedené práce, pokec u piva a pokora. I modly jsou jen lidi.

Info

Darkest Hour (us) + Unearth (us) + Misery Signals (us) + Left Behind (us) + Malevolence (uk)
30. 3. 2019 Futurum Music Bar, Praha

foto © martinezz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.