Články / Reporty

Smrt falešnému metalcoru! (Darkest Hour & Co.)

Smrt falešnému metalcoru! (Darkest Hour & Co.)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 01.04.2019

Dlouho očekáváný večer klasického metalcoru, kdy dorazila pětice kapel pojící silně metalické prvky s hardcorovým podkladem. Řeč je o původním metalcoru, který by se dal považovat spíše za hardcorem ovlivněnou trashmetalovou hudbu z počátku devadesátek. Tehdejší fúze připravila půdu dnešnímu, daleko vzdálenějšímu žánru plnému elektroniky, palm mutingu a škrobené špinavosti. Ať už se ale kapely sobotního lajnapu vydaly na subžánrové křižovatce kamkoliv, spojoval je stejný výchozí bod, stejný přístup.

Left Behind, pětka řízků ze Západní Virginie, hraje jeden dlouhý těžkotonážní beatdown. Kytarové riffy smrděly bažinou, z níž občas zaznělo pár melodických nápadů, ty ale celkovou jednolitost a nudu nezachránily. Zpěvák bez zápalu a sebemenšího pohybu vypadal, jako kdyby byl na pódiu za trest, a i přes znělý řev to kazil zbytku kapely, která byla mnohem sebejistější. Z desky možná, naživo už nikdy.

Hard and heavy kytary britských Malevolence předznamenávaly šťavnatější stupnice a prokreslenější zvuk a taky tomu tak bylo. Thrashová rubačka přecházela do heavy/hardcorových vod s melodičtějšími vrstvami hlavně díky častým sólům a zajímavějším postupům. První burcování, práce s publikem a správně předaná energie. Důkaz, že předkapely nejsou do počtu.

Očekávání směřovala k trojici nadcházejících kapel, počínaje Misery Signals v sestavě s původním zpěvákem Jessem Zaraskou, který se po třech albech vrátil zpět a vystřídal Karla Schubacha. Nejprogresivnější set večera plný rytmických zvratů, kytarových intrik a kontrastu krystalicky čistého zvuku s hutnými a dravými riffy. Charakteristický growl rozbíjel malebná vybrnkávání mezi chytrými breakdowny a užaslé publikum nepřestávalo zírat. První řada pod pódiem se neustále dožadovala mikrofonu, který jí byl usměvavým Zaraskou co chvíli propůjčován. Závěr v podobě nového songu Sunlifter z připravované desky ukázal, že na to pořád mají.

Kolegové Unearth nepolevovali a jakožto jedni z průkopníků metalcoru předvedli ukázkovou show, ve které uvedli loňskou nahrávku Extinction(s). Melodické hrátky obou kytaristů se proplétaly urputným řevem Trevora Phippse, prezentujícího silné texty kritizující moderní společnost, náladu polarizovaného světa a neschopnost přijímání jiných názorů.

Nejtemnější hodina s Darkest Hour a vrchol večera. Kytarové ikony s dlouhými hřívami spouštěly svá sóla i barvité harmonie za třepetajících se prstů diváků. Pod pódiem se konečně strhl pořádný circle pit, burácivé bicí a klusavá dvojšlapka pobízely ve starších, zběsilejších skladbách jako The Sadest Nations nebo Convalescence k nekalostem. Mix melodického death metalu s řízným metalcorem dával spousta prostoru pro kytarové výplně a hmatníkové maratony. Překvapením byl cover skladby Nazi Punks Fucks Off od Dead Kennedys coby vzdor narůstající extrémní pravici. Průřez pestrou diskografií nabídl i novější skladbu Knife in the Safe Room nebo klasiku Demon(s).

Nabitý večer potvrdil, že ještě existuje metalcore, kde breakdowny nejsou výsadou a kytara nástrojem o jedné podladěné struně. Žádné dlouhé děkovačky ani prosby o přídavky, jen dozvuk kvalitně odvedené práce, pokec u piva a pokora. I modly jsou jen lidi.

Info

Darkest Hour (us) + Unearth (us) + Misery Signals (us) + Left Behind (us) + Malevolence (uk)
30. 3. 2019 Futurum Music Bar, Praha

foto © martinezz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.