Články / Recenze

Smutné zprávy pro vyznavače čisté rasy (Karin Bojsová)

Smutné zprávy pro vyznavače čisté rasy (Karin Bojsová)

prof. Neutrino | Články / Recenze | 16.02.2019

"Dějiny lidstva neseme každý v sobě. Náš vlastní genom lze číst jako knihu o posledních desítkách tisíc let," píše novinářka Karin Bojsová ve své práci Mých prvních 54 000 let, kterou sestavila z nejnovějších poznatků evoluční genetiky a archeologie. Motivací jí byl zájem o vlastní genealogický strom, sahající až kamsi do prehistorie, kde vznikaly první kultury lovců, zemědělců a později celá indoevropské civilizace.

Bojsová navštívila mnoho muzeí a konferencí a vyzpovídala desítky vědců, kteří došli leckdy i ke kontroverzním závěrům (např. jestli migrace byla rozhodující pro vývoj určité kultury, či nikoli). Cestou se zastavila u Sámů, Basků či na Kypru, rovněž poutavě popisuje první setkání lidí s neandrtálci, dávnou úrodnou zem Doggerland na severu Evropy, která je dnes pod hladinou moře (že by bájná Atlantida?), nebo bojovné Vikingy, kteří jako první dopluli až k břehům Ameriky či byli jedním z národů, který byl u základů prvního ruského státu. Neméně pozoruhodným střípkem k poznání lidské minulosti je i naše věstonická Venuše a lovci mamutů u Brna či proslulá megalitická observatoř Stonehenge. Jedna z kapitol dokonce nese lákavý název První pivo, které kvůli obsahu alkoholu bylo prý zásadním vynálezem lidstva, vedle objevu hudby, keramiky, kola nebo plužního zemědělství. Autorka neopomene ani naše „blízké příbuzné“ psy a kočky, které nás od pradávna následují, zajímavější je ovšem následování koní člověkem, což v důsledku urychlilo šíření genů i kulturních vzorců.

V knize si přečteme i základní středoškolské poznatky, které jsou sice všeobecně známé, ale stále zasahují do těch nejsoučasnějších společenských problémů. Evoluční teorii sice proslavil Darwin, zakladatelem genetiky však byl jeho méně známý současník, brněnský opat Gregor Mendel… Později Stalin zakázal genetický výzkum jako buržoazní pavědu a Hitler zneužil genetiku k rasové biologii, což vyústilo až k eugenice, tedy šlechtění lidí do jediné a dokonalé rasy.

Inspirativní kniha Bojsové potvrzuje názor moderní archeogenetiky, že všichni máme předky v Africe, kteří žili zhruba před 200 000 lety a postupnou migrací osídlili Evropu a další kontinenty. Analýza DNA pak dokazuje mísení napříč kulturami a jejich vzájemné ovlivňování od nepaměti. Smutná zpráva pro ty, kdo by stále chtěli věřit na nadřazené „čisté“ rasy – všichni lidé jsou si příbuzní, bez ohledu na barvu pleti či místní kulturní odlišnosti.

Info

Karin Bojsová - Mých prvních 54 000 let (Paseka, 2018)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Když se svět dusí, nejde přitopit (Post-hudba)

Sabina Coufalová 12.04.2021

Zmatení muži a vyčerpané ženy sice stále bloumají městem jako na předchozích albech Post-hudby, ale svá osobní dramata a smutky zasazují do traumat spojených s...

Po krvavých stopách velkého nivelizátora

prof. Neutrino 10.04.2021

Walter Scheidel kromě detailní analýzy nabízí i některé pokojnější recepty na splasknutí „bubliny nerovnosti“.

Another Michael a ďalšia oáza pokoja

Michal Mikuláš 30.03.2021

New Music and Big Pop je jeden krásny výtvor plynúci v intenciách najlepších indiepopových tradícií.

Nikdo nemládneme (The National)

Jiří Přivřel 21.03.2021

Zremasterovaný debut The National přináší syrovou jednoduchost nezatíženou očekáváním.

Společnost mrtvých básníků (a Milan Děžinský)

Valentýna Žišková 20.03.2021

Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie...

Pestrá místa podle Places

Filip Rabenseifner 19.03.2021

Působí velice přirozeně, nenuceně, energicky, místy až jako improvizace, čemuž napomáhá způsob, jakým byla nahrávka pořízena, což podtrhuje její živý feeling.

Drunk Tank Pink (Shame)

Veronika Jastrzembská 18.03.2021

Shame zpívají o světě dospělých, kde lidé poslušně zapadají do systému a kde je každý den stereotypní nuda, bez vyhlídky konce.

Více než důstojné sbohem (Janis Joplin)

Akana 13.03.2021

Stejně bych ale řekl, že ty skutečně zázračné chvilky na albu přicházejí tehdy, když se Janis v písních angažuje víc než „jen“ jako zpěvačka.

Kokakola stokar (Frayer Flexking)

Kristína Valachová 13.03.2021

Z reakcií je zjavné, že väčšina chápe ako žart nielen hudobný počin, ale i samotný Flexkingov zjav na poli odfarbených vlasov a vždyprítomnej zimnej bundy.

Živá archeologie (Vladimír Merta)

Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021

Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace