Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 21.05.2022
„Play Creep!“ Kartonová cedulka s tímto nápisem je jedna z prvních věcí, které si na pražské premiéře The Smile všímám. Není jediná. Kdy už si konečně přestaneme z kapel dělat živé jukeboxy a tvářit se rozmrzele, když zrovna nezahrají „tu naši“? Smysl to jakžtakž dává, pokud stojí na pódiu skutečně ta formace, jejíž hity očekáváme. Ale mávat kartonovou cedulkou s tímto nápisem a dožadovat se skladby jiné kapely, byť s Radiohead pochopitelně personálně svázané, mi přijde buď drzé nebo neuctivé.
Ti, kteří přišli na „očesanou verzi Radiohead", měli pochopitelně smůlu. A cedule a trička s tím nic neudělaly. Thoma Yorkea a Jonnyho Greenwooda, jakkoliv klíčové osobnosti kultovní britské kapely, nyní plně vytěžují The Smile. Tím třetím do party, a jak se živě ještě více než na desce A Light to Attract Attention ukázalo, klíčovým kolečkem v soukolí, je bubeník Tom Skinner. Ten večer zněl, s jednou jedinou výjimkou, Yorkeovou sólovkou Feeling Pulled Apart by Horses na úplný závěr, pouze repertoár The Smile. Zazněla tedy jen pár dnů stará deska a bylo znát, že kapela se na pódiu s novým repertoárem teprve sehrává. Reakce publika ale byla bouřlivá. Většina očividně přišla správně.
Sehrává s novým repertoárem… Ne že by za pochodu vznikaly nové verze písní – to, jak zazněly na pražské štaci, bylo studiovým verzím, i díky výbornému zvuku, velice blízké. Spíše to bylo patrné na drobných organizačních chybkách, jako byla třeba „přetahovaná“ o kytaru s technikem a úsměvně milý moment, kdy Greenwood začal hrát jinou píseň, než na kterou se chystal Yorke. Ten ho chvíli nechal vytvářet úvodní ambientní plochy Hairdryer a pak Greenwooda objal a přátelsky mu vysvětlil, že teď je na setlistu Free in the Knowledge. Bylo to bezprostřední, upřímné a ze zmíněné skladby se, možná i díky téhle neplánované vsuvce, vyklubal jeden z vrcholů čtvrtečního večera. Nové album nakonec zaznělo celé a přibyla i nová píseň, Friend of a Friend. Té ale obroušení hrubých tvarů ještě chybí.
fotogalerii z koncertu najdete tu
The Smile vsadili na jednoduchou scénografii, atmosféru dokreslovala pouze síť z vodorovně položených LED trubic. Samotná kapela pak byla rozložená v jedné linii v přední části pódia, obklopená spoustou nástrojů, které navíc technici průběžně přesouvali podle potřeb muzikantů. Ti se přesouvali po jednotlivých stanovištích, perfektně přesný bubeník Skinner (jazz se prostě nezapře) často vstával k syntezátoru, Yorke měnil kytaru za basy i elektrická udělátka, Greenwood se zase zády k publiku krčil nad pianem, ponořen do repetitivních linek. Na všech třech muzikantech bylo jasně vidět, že si společné hraní užívají. Ne, moc se nemluvilo, publikum si muselo vystačit jen s několika letmými poděkováními. Úsměvy a zamávání ale mluvily za vše.
Křehkost, uvolněnost, opravdovost. Snad je to pocitem „nového zboží“, ještě žhavé novinky, snad vazbou na magii Radiohead, která na relativně malém prostoru Fora Karlín nabývá na bezprostřednosti, pražský koncert The Smile měl v sobě punc jedinečnosti. A Creep nezahráli. Ještě že tak.
The Smile (uk)
Forum Karlín 19. 5. 2022
foto © Romana Kovácsová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.