Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 21.05.2022
„Play Creep!“ Kartonová cedulka s tímto nápisem je jedna z prvních věcí, které si na pražské premiéře The Smile všímám. Není jediná. Kdy už si konečně přestaneme z kapel dělat živé jukeboxy a tvářit se rozmrzele, když zrovna nezahrají „tu naši“? Smysl to jakžtakž dává, pokud stojí na pódiu skutečně ta formace, jejíž hity očekáváme. Ale mávat kartonovou cedulkou s tímto nápisem a dožadovat se skladby jiné kapely, byť s Radiohead pochopitelně personálně svázané, mi přijde buď drzé nebo neuctivé.
Ti, kteří přišli na „očesanou verzi Radiohead", měli pochopitelně smůlu. A cedule a trička s tím nic neudělaly. Thoma Yorkea a Jonnyho Greenwooda, jakkoliv klíčové osobnosti kultovní britské kapely, nyní plně vytěžují The Smile. Tím třetím do party, a jak se živě ještě více než na desce A Light to Attract Attention ukázalo, klíčovým kolečkem v soukolí, je bubeník Tom Skinner. Ten večer zněl, s jednou jedinou výjimkou, Yorkeovou sólovkou Feeling Pulled Apart by Horses na úplný závěr, pouze repertoár The Smile. Zazněla tedy jen pár dnů stará deska a bylo znát, že kapela se na pódiu s novým repertoárem teprve sehrává. Reakce publika ale byla bouřlivá. Většina očividně přišla správně.
Sehrává s novým repertoárem… Ne že by za pochodu vznikaly nové verze písní – to, jak zazněly na pražské štaci, bylo studiovým verzím, i díky výbornému zvuku, velice blízké. Spíše to bylo patrné na drobných organizačních chybkách, jako byla třeba „přetahovaná“ o kytaru s technikem a úsměvně milý moment, kdy Greenwood začal hrát jinou píseň, než na kterou se chystal Yorke. Ten ho chvíli nechal vytvářet úvodní ambientní plochy Hairdryer a pak Greenwooda objal a přátelsky mu vysvětlil, že teď je na setlistu Free in the Knowledge. Bylo to bezprostřední, upřímné a ze zmíněné skladby se, možná i díky téhle neplánované vsuvce, vyklubal jeden z vrcholů čtvrtečního večera. Nové album nakonec zaznělo celé a přibyla i nová píseň, Friend of a Friend. Té ale obroušení hrubých tvarů ještě chybí.
fotogalerii z koncertu najdete tu
The Smile vsadili na jednoduchou scénografii, atmosféru dokreslovala pouze síť z vodorovně položených LED trubic. Samotná kapela pak byla rozložená v jedné linii v přední části pódia, obklopená spoustou nástrojů, které navíc technici průběžně přesouvali podle potřeb muzikantů. Ti se přesouvali po jednotlivých stanovištích, perfektně přesný bubeník Skinner (jazz se prostě nezapře) často vstával k syntezátoru, Yorke měnil kytaru za basy i elektrická udělátka, Greenwood se zase zády k publiku krčil nad pianem, ponořen do repetitivních linek. Na všech třech muzikantech bylo jasně vidět, že si společné hraní užívají. Ne, moc se nemluvilo, publikum si muselo vystačit jen s několika letmými poděkováními. Úsměvy a zamávání ale mluvily za vše.
Křehkost, uvolněnost, opravdovost. Snad je to pocitem „nového zboží“, ještě žhavé novinky, snad vazbou na magii Radiohead, která na relativně malém prostoru Fora Karlín nabývá na bezprostřednosti, pražský koncert The Smile měl v sobě punc jedinečnosti. A Creep nezahráli. Ještě že tak.
The Smile (uk)
Forum Karlín 19. 5. 2022
foto © Romana Kovácsová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.