Sabina Coufalová | Články / Reporty | 20.02.2020
Středa, party třeba. Nebo jak se říká v Brně, středa je malej pátek. Tohle zadání splnil na jedničku s hvězdičkou první ze dvou vystupujících Panther Modern, sólový projekt Bradyho Keehna z postpunkové kapely Sextile.
„Ten chlapec hral tak dobre, že som si až zabudla ísť pre pivo.“ Metoda rychlého startu zabrala, žába byla hozena do vroucí vody a čtyřicet minut sebou házela od stěny ke stěně. Zaplněný sál tančil na temné, úderné a zároveň zastřené futuristické beaty, které postupně nabírali na bpm. Rukopis masteringu Maurizia Baggia, který spolupracuje například s The Soft Moon nebo Boy Harsher, se promítl do industriálního, kovového zvuku. Na vizuál stačil jeden laser umístěný doprostřed pódia, který házel efektní duhové plochy. Interpret sám byl skrytý ve tmě ve svém černém křepčícím obrysu.
Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer. Město se mění a my s ním. Aspoň stále proudí nová inspirace.
Začaly se objevovat pochyby, zda Black Marble nastavené tempo udrží. Aktuální desku Bigger Than Life napsal po přestěhování z New Yorku do Los Angeles a popisuje na ní nové, cizí místo, kde nikoho nezná, a tak bilancuje a přemýšlí o sobě. Oproti Panther Modernovi nasadil Black Marble civilizovanější a uhlazenější projev, tak jak se to ve velkém městě sluší. S prvními tóny nás naložil do starého autobusu a vydal se s námi na dlouhou jednotvárnou cestu odcizenými ulicemi, kdy je čas a prostor na melancholii. Hledání devíz živý projev versus poslech nahrávky ale probíhalo těžce. Skladby míjely jedna za druhou v pokojném tempu a příchozí potřebovali čas na zklidnění a nastoupení do zádumčivé atmosféry z party módu.
fotogalerii z koncertu hledejte tady
Metafory ztracenosti a osamělosti podtrhovala projekce. Na plátně ubíhal černobílý, lehce poničený film s obrazy vyvolávající dojem šílenství. Záběry drobného fyzického týrání, výbuchy nebo hořící autobus nutily k přemýšlení, jaké pocity se vynořují po stěhování.
Pravidla se musí dodržovat, set se zavřel bez přídavku. Výhodou pomalejšího konce bylo, že se odcházelo spát s klidem. A po cestě v tramvaji jsem vzpomínala na šaliny.
Black Marble (us) + Panther Modern (us)
19. 2. 2020 Kasárna Karlín, Praha
foto © Romana Kovácsová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.