Články / Reporty

Španělé umí anglicky aneb Alex Clare v Madridu

Španělé umí anglicky aneb Alex Clare v Madridu

Claire Adele | Články / Reporty | 29.07.2013

„Huh? On umí španělsky?!“ divila jsem se na začátku koncertu britského singer-songwritera s pseudonymem Alex Clare. Po chvíli mi došlo, že je to místní předkapela. Organizátorům z Teatro Circo Price asi přišlo zábavné pozvat si anglicky zpívajícího Španěla podobného žánru, který měl stejně jako Clare blonďatý plnovous a byl jeho důvěryhodnou kopií – až na Clareovo poznávací znamení, čepici s kšiltíkem, kterou ani tentokrát nenechal doma.

Clareův úplně první koncert ve Španělsku padl na den výročí úmrtí jedné jeho ex přítelkyně – Amy Winehouse, což říkám jen tak mimochodem, tvorba obou autorů se značně liší. Drtivou většinu playlistu tvořily skladby z Clareovy první a zároveň jediné desky Lateness of the Hour. Je to hudba většinou energická, vysoundovaná a masivně vybeatovaná. Po pár peckách, které publikum rozjely, zahrála nejklidnější písnička z alba, pomalá a romantická I Love You. Abych tohle slyšela naživo, šla bych znova a znova klidně každý den, i kdyby měl celý zbytek koncertu stát za nic. Romantický text, Alexův zvučný hlas v nízce položené sloce a jemném, vysokém refrénu a hlavně skvělý instrumentální doprovod – kouzelné.

Celá kapela byla naprosto nenahraditelná, protože bez zvučného doprovodu by jeho hudba ztratila svou jedinečnou kvalitu. Vpravo se nemotorně kolébal baculatý basák v maskáčích s homeless-lookem, uprostřed soustředěně rytmizoval stylový blonďatý bubeník a nalevo u kláves tancoval vysmátý černoch v bílém tričku, který vypadal jako svalovec ze spotu od Abercrombie & Fitch. Nejenom že nám zprostředkovali unikátní hudební zážitek, na stagi byla i dobrá show.

Po vděčné I Love You Clare opět nahodil svižnější tempo, ale po dvou písničkách se ujal akustické kytary, aby zahrál něco nového a hned zase nahodil něco starého – kapela stála a koukala, zatímco Alex brnkal písničku, kterou uměl zahrát jenom on sám. Bylo vidět, že za uplynulých 11 let se jeho styl podstatně změnil – zatímco jeho současná hudba je velmi elektronická, tenhle akustický kousek byl velmi a folkově laděný.

Do třetice akusticky a pak to pořádně rozjel při Hands Are Clever. Následovala funky novota se zřetelným britským nádechem a když po chvíli přišla řada na Treading Water, Abercrombie černoch vylezl dopředu, poskakoval po celém podiu a tančil okolo svého příručního keyboardu. Tou dobou už byl dav roztančený. Sál sice nebyl ani zdaleka vyprodaný, ale ti, co přišli, ho svým nadšením dokázali vyplnit. Nejednou jsem z davu slyšela křičet „Olé!“ – typické vyjádření přemíry emocí, které uslyšíte z publika při koncertu andaluského flamenca, což je vždycky velmi emotivní záležitost.

Následně přišla nadupaná Up All Night, která mimochodem velmi dobře vystihuje život v Madridu. Nevím, jak na tom bylo obecenstvo s angličtinou, ale asi sílu textu vycítilo, protože při téhle skladbě už tančil úplně každý. K závěru se Alex sebral a odešel a v sále se rozpoutala instrumentální disko párty. Černoch vyměnil klávesy za bicí a čelem k bubeníkovi do nich rytmicky třískal a tančil. Zatímco bubeníci působili dost sexy, basák v maskáčích vypadal jako vytržený z kontextu. A Clare nikde.

Dal si načas, zato přišel s dobře naladěnou kytarou. Což bylo třeba, protože se nás chystal naučit písničku. „Jak jste na tom se zpíváním v angličtině?“ „Spanish!“ burácelo publikum, ale zvládlo to na jedničku. Zpívalo se Where Is the Heart. Už ani nevím, jestli větší část odzpíval Alex a nebo sbor pod podiem. Nicméně vím, že srdce jsme našli. Olé!

Info

Alex Clare (uk)
23. 7. 2013, Teatro Circo Price, Madrid

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cestopisy v podaní GenotPresents

Lucia Banáková 30.07.2020

Cez powerambient skrz vesmír, oceán a ostrov až na berlínske techno a späť do Prahy. GenotPresents ovládli Archu.

Nejlíp se tančí za deště (Okolojeles)

Michaela Peštová 29.07.2020

Je jedno, jestli máme srdce zlomené láskou nebo usychajícími lesy okolo. Potřebujeme místa, kde své vize nemusíme pořád dokola obhajovat.

Dobrá rozhodnutí (VlčkoviceFest)

Fomas 28.07.2020

První pohled na spoustu dětí, bosých nohou a žen bez podprsenek dával tušit, že opravdu půjde o hodně uvolněnou akci.

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.