Články / Profily/retro

Skylar Grey – kam s ní?

Skylar Grey – kam s ní?

Lenka Marie | Články / Profily/retro | 09.07.2013

Holly Brook zabila to, čím byla, aby se proměnila v komerční kopii Lisbeth Salander. Vzápětí odložila vydání desky, zmizela, nahrála diskotékový elektro singl a vrátila se jako špinavá blondýna propagující sponzory.

S Marshallem Mathersem, aka Eminemem, nahrála diskutabilní singl C’mon Let Me Ride, který znechutil většinu jejích původních fanoušků a i některé další. Kritika byla pochopitelná, laciný pouťový popěvek s několikavteřinovým hostujícím rapperem se diametrálně odlišoval od klavírních balad a lehce jazzových písní, které vydávala jako Holy Brook. Většina příznivců měla nakonec radost, že se jí daří prorazit a začíná se hudbou živit, ale proč zrovna hloupý sexuální rádoby vtipný sprostý song pro děti?

Další singl z alba Don’t Look Down, které mělo původně vyjít už na podzim v roce 2011, byl Final Warning. Píseň doznala značných změn od původního klavírního zvuku, které jí ale prospěly a zakrývají fakt, že textově není nejsilnější. Výhrůžky typu „going to the kitchen, coming back with a knife“ a „someone’s gonna get hurt, and it’s not gonna be me“ nejsou zrovna vizitkou vyzrálosti. Zpěvačka byla z finální podoby nadšená a podle ní byl tohle přesně ten zvuk, kterého chtěla docílit. V klipu se z domácí rozepře s nožem stal krátký hororový snímek, který obrazem zakrývá slabý text. Písnička není singlový materiál a je otázka, jestli nebyla rychlou úlitbou fanouškům původního stylu zpěvačky. Oficiální video nesbíralo shlédnutí na youtube zdaleka tak rychle, jak by si producenti představovali, a celý příběh byl velmi odlišný od předchozího singlu a komplikoval už tak nesrozumitelnou image Skylar Grey.

Její přerod v něco silného a temného, který mělo dokumentovat video Dance without You, písnička, která se na album nakonec vůbec nedostala (!), se asi ne zcela podařil. Po vydání původně titulního singlu Invisible (také na novém albu nenajdete) totiž zpěvačka rychle ustoupila do pozadí a přestala s propagací alba, které původně neslo název Invinsible. Název později opustila, protože jazyková hříčka všechny mátla a nedávala úplně smysl. Oficiálně uvedla, že si podobou desky není jistá a že je potřeba na ní ještě zapracovat.

Pak se ale vrátila s novou vizáží a postojem. Kam zmizela ta „nezranitelná“ Skylar Grey, kterou si vybájila? Co znamená tenhle redneck postoj, o kterém tvrdí, že jí je vlastně bližší a že tohle je opravdu ona? I když měla černé havraní vlasy, tmavé líčení a přidrsnělé oblečení, byla v rozhovorech upřímná a milá. Teď propaguje komerční aplikaci na videa, je ověšená lesklými cool náhrdelníky a její oblečení je možná redneck, ale velmi drahý design redneck. Příklon k hip hopu je srozumitelný, právě spolupráce s hip hopery ji proslavila, ale nejsem si jistá, jestli je Eminem ideální producent celého alba.

Kdo si ho koupí? Fanoušci Eminema? To asi těžko. I když se proslavila psaním chytlavých refrénů pro mainstreamový hip hop, její hudba je jinde. Love the Way You Lie, I Need a Doctor, I’m Coming Home a Words I Never Said jsou její nejslavnější písničky, ale v té první ji nahradila Rihanna, v klipu k I Need a Doctor se kdoví proč vznáší figurantka, ve třetí se pro jistotu ženský faktor neobjeví vůbec, i když Skylar může těšit, že napsala tu lepší část songu. A u skladby Where’d You Go už si nikdo nevzpomene, že tam něco zpívala. Zaujala hlasovým projevem, který není tolik podpořený technikou, místy připomíná spíš nářek. Je to dobrý základ pro balady, ale co ostatní témata, přece neudělá desku, jak vzlyká u klavíru.

Skylar Grey má potenciál psát chytlavé melodie, ale zatím zůstává na úrovni krátkého refrénu, hiphopového hooku, a písnička jako celek často pokulhává. Písničkářka u klavíru je přitom stejné klišé jako žena u klavíru už od 19. století, kdy měšťanské holčičky cvičily etudy a Chopinovy sonáty. Pro Skylar Grey je na trhu místa dost, ale stále nenabrala směr, kterým by mohla udělat větší zářez do hudební historie, jak se to podařilo neustále produkující Tori Amos nebo depresivní Fioně Apple. Na Tori Amos nemá technicky a na Fionu Apple textově. Významem má blíž k Vanesse Carlton, která kdysi proletěla MTV se singlem A Thousand Miles. Na jednoduchou veselou hudbu je tu Regina Spektor, která mnohé rozčiluje a mnozí ji zase mylně považují za moderní klasickou hudbu, ale o tom jindy. Další silnou klavíristkou je Amanda Palmer, které se může Skylar Grey svým drsným naladěním trochu blížit, ale ta je natolik svébytná, že vytváří jiný žánr, vlastní písničkářský punk. Skylar Grey bude těžko chodit s neoholeným podpaždím a odhalovat genitálie, protože jediný punk, kterého se dopustí, je právě ten vyprodukovaný a zajištěný Eminemem.

Neškodnost v kombinaci se snahou prosadit ji jako komerční interpretku ji může zabít. Lidé jsou zmatení z toho, jak Skylar Grey číst a co od alba očekávat. Ona sama se zdá být vláčená názory producentů a nejistá tím, jak chce, aby její hudba vlastně vypadala. Chce prorazit na velký trh, ale jádro je písničkářské, není popovou interpretkou, není hip hopem, není ani dostatečně výraznou písničkářkou. Je jménem, které se začalo dostávat do povědomí, ale lidi na ni mohou zapomenout stejně rychle, jak ji objevili. Mají pravdu hlasy, které mluví o tom, že by měla zůstat jen skladatelkou a psát pro jiné interprety?

Album už jednou odložené, přejmenované, koncept celý nový. Všechno špatně, vlastně jsem to chtěla jinak. A těsně před vydáním alba chrlí singly a jeden neví, co si o tom má myslet. V červnu přišla Wear Me Out, sympatická skladba, v níž se zpěvačka konečně staví do jiné než baladické polohy, kterou kalí videoklip, zpěvačkou okomentovaný jako „fucking in tents“ – vskutku zvláštní uvedení klavírního popěvku o dospívání a asi opět nová „image“. Ještě v červenci pár dní před vydáním alba přichází White Suburban, příjemná balada, ale opět ne singlová.

Po prvním poslechu alba, které vyšlo dokonce ve třech verzích s odlišnými tracklisty, je cítit kombinaci tří směrů: starších písniček, které prošly výběrovým sítem a odkazují na původní zvuk Holly Brook, hip hopu a pokusu o zcela popovou Skylar. Na iTunes verzi zahrnuté demo Love the Way You Lie prudce kontrastuje s rozjuchanou Eminemovou hitovkou a ukazuje styl, v nějž mnozí doufali. Není obvyklé zahrnout demo na desku v původní podobě (snad jako bonus), a navíc jen na jednu z verzí alba?

Opět „zcela nová“ drsňačka Skylar Grey stojí ve spodním prádle nad pračkou, na které leží sekera, její nový symbol, a v úvodní Back from the Dead se její hlas otevírá v tak silném reverbu, že nevíme, jestli náhodou neposloucháme nové album Britney Spears. Ani ryba, ani rak, plná rozporů, protimluvů a kompromisů, těžko říct, jestli ji album Don’t Look Down pošle někam dopředu. Vyšlo právě včera.

Info

Skylar Grey (usa)
www.skylargreymusic.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.

Full Moon Stage 2019: The Kill Devil Hills

redakce 14.04.2019

Australský Divoký západ v Ostravě? The Kill Devil Hills představí na Full Moon Stage svou aktuální desku.

Full Moon Stage 2019: Holy Motors

redakce 12.04.2019

Čarovnou náladu a cinematické westernové motivy násobí mohutný zvuk tří kytar, zkreslený spoustou efektů a reverbu.

Full Moon Stage 2019: Uniform

redakce 11.04.2019

O nejtvrdší koncert letošního festivalového programu, jak Full Moon Stage, tak celých Colours, se postarají američtí Uniform.

Full Moon Stage 2019: Bo Ningen

redakce 10.04.2019

Čtyři Japonci a létající kytary? Bo Ningen a jeden z vrcholů Colours of Ostrava? Na Full Moon Stage zcela nepochybně.

Full Moon Stage 2019: Tęskno

redakce 09.04.2019

Fascinace jak komorní hudbou, tak skandinávským popem? Polský projekt Tęskno druhým jménem pro Full Moon Stage na Colours.