Články / Reporty

Spokojení sami se sebou (Future Islands)

Spokojení sami se sebou (Future Islands)

Jakub Béreš | Články / Reporty | 31.10.2022

Američtí Future Islands se musí zažít naživo, v klubu. V minulých letech jsem je viděl utáhnout svými synthpopovými melodiemi hlavní podia Colours i Pohody, ale specifická prezentace Samuela Herringa ve festivalovém slotu úplně nezabrala. Být mu v klubu na dosah a sledovat, jak bytostně prožívá každou svou skladbu s fanoušky, je unikátní zážitek na pomezí koncertu a performance.

Future Islands v roce 2014 vládli nezávislé scéně. Virální skladbu Seasons z alba Singles označily magazíny Pitchfork i NME za píseň roku, když za sebou muzikanti z Baltimore nechali St. Vincent, Run the Jewels, Caribou a další velká jména. Pomohlo jim i vystoupení v show u Lettermana, v níž si Herring před kamerami doslova rozerval svou duši. Tenhle moment je dostal do vysněné pozice, s tlakem, který přišel poté, se vyrovnávají dodnes.

V roce 2017 dostali prominentní slot na Coachelle, třetí desku The Far Field proto skládali tak, aby naplnili všechna očekávání. První singl Ran otevřel i včerejší večer a nastolil euforickou atmosféru. Ovšem teprve až v průběhu setu s písněmi z aktuální As Long As You Are se Future Islands uvolnili. Desku sice nahráli ještě před pandemií, koncertní pauzu ale využili k tomu, aby s vydáním počkali a ještě ji vyladili.

Půlkruhové pódium Lucerna Music Baru Herringově teatrálnosti dokonala sedlo. Stage design byl vždy elegantně laděn do jedné barvy a všechna světla zářila na živelného frontmana tak silně, že byla vidět každá kapka potu záhy dopadající do prvních řad. Charizmatický nakřáplý hlas se proměnil v nabroušenou pilu, která se zařezávala do všech posluchačů společně s ostrým pohledem. Mezi skladbami pak Herring nasazoval vlídnou tvář a neopomněl téměř každou píseň krátce okomentovat. Ve tvorbě Future Islands se neřeší současný svět, ale prožívají se emoce.

K původní trojici – vedle Herringa ještě klávesák Gerrit Welmers a bas/kytarista William Cashion – se přidal bubeník Michael Lowry, aranže skladeb tak dostaly živější tvar a oproti nahrávkám tolik nesplývaly. Když v druhé půli setu zahráli skladbu King of Sweden, bylo vidět, jak si koncert společně užívají. Refrén hitu Seasons odzpíval celý vyprodaný klub, následný přídavek tvořený staršími pomalejšími skladbami představoval dokonalý fanouškovský servis.

Future Islands fungují přes patnáct let a u jejich poslechu se nejde ubránit pocitu, že skládají stále stejnou píseň. Jsou ale jména, od kterých žádnou změnu nikdo nečeká a ani nechce. Po včerejším koncertu zůstávají Future Islands komfortní kapelou začátku první dekády –⁠ pro nové posluchače téměř nepochopitelní, pro fanoušky nepostradatelní.

Info

Future Islands (us)
30. 10. 2022 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace