Valentýna Žišková | Články / Recenze | 20.03.2021
Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie velmi milé a (pochopitelně) osamělé ohlédnutí nazpět. Čtenáře bere na projížďku poezií 20. století, přičemž tak činí velmi sofistikovaně a nápaditě. Za zmínku jistě stojí i originální formální stránka sbírky, čtenář je nucen k převracení, naklánění, což koresponduje s hravou atmosférou knihy. Básně v ní obsažené vznikaly po dobu dvaceti let.
Koncept sbírky je jasný: vzdát hold velikánům české poezie 20. století. V rámci knihy je několikrát připomínán: jak komentářem samotného autora, tak mottem na začátku sbírky, anebo také zařazením sebe sama mezi „ohlasové, názvukové, anachronické básně“. Tyto sebereflexivní počiny pokračují i v prvních verších sbírky: „Já nikdy nestanu na hoře Tchien-mu/nestihnu uhasit pyžamo Bondymu [..] nespatřím létavé ozdoby – ptáčky kolibříky/nezdržím Ortena na cestě do trafiky/Jen při každém lichém slunovratu/sednu si v lese na vývratu/s mrtvými básníky“
Vyvstává asociace na slavného Párkaře od Josefa Hiršala, Děžínského sbírka je ale v mnohem odlišná. Číst Hotel po sezóně jako jednoduchou, prvoplánovou oslavu české poezie by bylo jistě mylné. Nemáme před sebou totiž sbírku pouhých odkazů spočívajících v banálním zmiňování básníků či užívání jejich nejslavnějších obrazů/obratů, Děžinský sympaticky neopomíná ani formální stránku poezie: veršuje poctivě v pravidelných rýmových schématech, navíc typických pro zmiňované literáty, drží se i dnes opouštěného metra, využívá zvukovou stránku jazyka.
Sbírce bychom křivdili i v případě, že bychom ji vnímali pouze coby sbírku ohlasovou. Přes veškeré vrstvy přiznané i nepřiznané inspirace se totiž Děžinskému daří přicházet i s velmi nápaditými a originálně působícími obrazy „Čí byl ten první výstřel, co zavyl?/Šelma u hranic?/A tahle šelma s terči zřítelnic je podobná zažínající jiskře/na jejímž konci doutná nic“ Popřípadě autorka recenze jen nezná tuto konkrétní referenci.
Kombinuje se zde staré a nové – figury a obrazy, které buď přímo odkazují ke konkrétním básníkům, případně jsou jen typické pro jednotlivé proudy 20. století, se ve verších setkávají např. s termíny jako pluviofil, kadáver a s reáliemi jako indické sweatshopy.
„Snad jsou mé básně jenom pro básníky,“ zní incipit jedné z básní. To je otázka. Při četbě Hotelu po sezóně se jistě znalosti o české poezii 20. století velmi hodí, ale především je to kniha pro ty, kteří čas od času preferují společnost (nejen) mrtvých básníků.
Jiří V. Matýsek 23.07.2022
Knihu zpopularizoval film s Davidem Bowiem v hlavní roli natolik, až se jeho ikonická tvář dostala i na titul českého vydání. Těžko říct, jestli důvodně.
Jiří Procházka 29.06.2022
Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.
Jiří Přivřel 19.06.2022
Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...
Maria Pyatkina 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
prof. Neutrino 11.06.2022
Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...
Veronika Jastrzembská 07.06.2022
Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.