Valentýna Žišková | Články / Recenze | 20.03.2021
Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie velmi milé a (pochopitelně) osamělé ohlédnutí nazpět. Čtenáře bere na projížďku poezií 20. století, přičemž tak činí velmi sofistikovaně a nápaditě. Za zmínku jistě stojí i originální formální stránka sbírky, čtenář je nucen k převracení, naklánění, což koresponduje s hravou atmosférou knihy. Básně v ní obsažené vznikaly po dobu dvaceti let.
Koncept sbírky je jasný: vzdát hold velikánům české poezie 20. století. V rámci knihy je několikrát připomínán: jak komentářem samotného autora, tak mottem na začátku sbírky, anebo také zařazením sebe sama mezi „ohlasové, názvukové, anachronické básně“. Tyto sebereflexivní počiny pokračují i v prvních verších sbírky: „Já nikdy nestanu na hoře Tchien-mu/nestihnu uhasit pyžamo Bondymu [..] nespatřím létavé ozdoby – ptáčky kolibříky/nezdržím Ortena na cestě do trafiky/Jen při každém lichém slunovratu/sednu si v lese na vývratu/s mrtvými básníky“
Vyvstává asociace na slavného Párkaře od Josefa Hiršala, Děžínského sbírka je ale v mnohem odlišná. Číst Hotel po sezóně jako jednoduchou, prvoplánovou oslavu české poezie by bylo jistě mylné. Nemáme před sebou totiž sbírku pouhých odkazů spočívajících v banálním zmiňování básníků či užívání jejich nejslavnějších obrazů/obratů, Děžinský sympaticky neopomíná ani formální stránku poezie: veršuje poctivě v pravidelných rýmových schématech, navíc typických pro zmiňované literáty, drží se i dnes opouštěného metra, využívá zvukovou stránku jazyka.
Sbírce bychom křivdili i v případě, že bychom ji vnímali pouze coby sbírku ohlasovou. Přes veškeré vrstvy přiznané i nepřiznané inspirace se totiž Děžinskému daří přicházet i s velmi nápaditými a originálně působícími obrazy „Čí byl ten první výstřel, co zavyl?/Šelma u hranic?/A tahle šelma s terči zřítelnic je podobná zažínající jiskře/na jejímž konci doutná nic“ Popřípadě autorka recenze jen nezná tuto konkrétní referenci.
Kombinuje se zde staré a nové – figury a obrazy, které buď přímo odkazují ke konkrétním básníkům, případně jsou jen typické pro jednotlivé proudy 20. století, se ve verších setkávají např. s termíny jako pluviofil, kadáver a s reáliemi jako indické sweatshopy.
„Snad jsou mé básně jenom pro básníky,“ zní incipit jedné z básní. To je otázka. Při četbě Hotelu po sezóně se jistě znalosti o české poezii 20. století velmi hodí, ale především je to kniha pro ty, kteří čas od času preferují společnost (nejen) mrtvých básníků.
Natálie Dvořáková 07.02.2023
Deska Hey Girl je definicí hořkosladkosti – v jednotlivých písních prožíváme s autorkou bolest, zklamání, strach, ale i obyčejné radosti a velké oslavy.
Martin Šmíd 02.02.2023
Pod nánosem infantilního humoru se skrývá melodická schopnost a talent.
Julie Šafová 01.02.2023
Navzdory slabé dějové lince nechybí Babylonu technická preciznost ani živelná energie, která snímek žene kupředu.
Michal Pařízek 24.01.2023
Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit.
Richard Kutěj 18.01.2023
Mount Kimbie nedělají revoluci. Zůstávají ale sví, současní a ano, post.
Dominik Polívka 08.01.2023
S veškerou úctou a osobitostí uzavírá svou kapitolu dospívání a zvědavé generaci Z poskytuje čitelnou hudební road mapu s otevřenými cestami a jasným směrem.
prof. Neutrino 27.12.2022
Agilní vydavatelství Blue Lizard Michala Kořána vydalo jako svůj stý počin pravděpodobně jedno z nejpozoruhodnějších alb letošního roku.
prof. Neutrino 23.12.2022
V této podobě je to tedy spíš hra kreativců a jistý druh umění než skutečně aplikovaná věda, i když se odvolává na matematiku.
Riikka Hajman 21.12.2022
Otázkou je, jestli je to správná volba. Když se dobře vyváží s hudební inovací, vznikají hity, ale na albu II je jich jen pár.
Akana 20.12.2022
S přestávkami dodnes fungující a stále relevantní nahrávky produkující Wire se oficiálnímu vydání tohoto bootlegu dlouho bránili.