Valentýna Žišková | Články / Recenze | 20.03.2021
Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie velmi milé a (pochopitelně) osamělé ohlédnutí nazpět. Čtenáře bere na projížďku poezií 20. století, přičemž tak činí velmi sofistikovaně a nápaditě. Za zmínku jistě stojí i originální formální stránka sbírky, čtenář je nucen k převracení, naklánění, což koresponduje s hravou atmosférou knihy. Básně v ní obsažené vznikaly po dobu dvaceti let.
Koncept sbírky je jasný: vzdát hold velikánům české poezie 20. století. V rámci knihy je několikrát připomínán: jak komentářem samotného autora, tak mottem na začátku sbírky, anebo také zařazením sebe sama mezi „ohlasové, názvukové, anachronické básně“. Tyto sebereflexivní počiny pokračují i v prvních verších sbírky: „Já nikdy nestanu na hoře Tchien-mu/nestihnu uhasit pyžamo Bondymu [..] nespatřím létavé ozdoby – ptáčky kolibříky/nezdržím Ortena na cestě do trafiky/Jen při každém lichém slunovratu/sednu si v lese na vývratu/s mrtvými básníky“
Vyvstává asociace na slavného Párkaře od Josefa Hiršala, Děžínského sbírka je ale v mnohem odlišná. Číst Hotel po sezóně jako jednoduchou, prvoplánovou oslavu české poezie by bylo jistě mylné. Nemáme před sebou totiž sbírku pouhých odkazů spočívajících v banálním zmiňování básníků či užívání jejich nejslavnějších obrazů/obratů, Děžinský sympaticky neopomíná ani formální stránku poezie: veršuje poctivě v pravidelných rýmových schématech, navíc typických pro zmiňované literáty, drží se i dnes opouštěného metra, využívá zvukovou stránku jazyka.
Sbírce bychom křivdili i v případě, že bychom ji vnímali pouze coby sbírku ohlasovou. Přes veškeré vrstvy přiznané i nepřiznané inspirace se totiž Děžinskému daří přicházet i s velmi nápaditými a originálně působícími obrazy „Čí byl ten první výstřel, co zavyl?/Šelma u hranic?/A tahle šelma s terči zřítelnic je podobná zažínající jiskře/na jejímž konci doutná nic“ Popřípadě autorka recenze jen nezná tuto konkrétní referenci.
Kombinuje se zde staré a nové – figury a obrazy, které buď přímo odkazují ke konkrétním básníkům, případně jsou jen typické pro jednotlivé proudy 20. století, se ve verších setkávají např. s termíny jako pluviofil, kadáver a s reáliemi jako indické sweatshopy.
„Snad jsou mé básně jenom pro básníky,“ zní incipit jedné z básní. To je otázka. Při četbě Hotelu po sezóně se jistě znalosti o české poezii 20. století velmi hodí, ale především je to kniha pro ty, kteří čas od času preferují společnost (nejen) mrtvých básníků.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.