Články / Reporty

Stanley Kuffenheim – kostní dřeň rapu

Stanley Kuffenheim – kostní dřeň rapu

Jakub Šíma | Články / Reporty | 21.05.2018

Poslední dobou u nás platí, že ačkoli počet rapperů setrvale roste, tak počet show, které by stály za pozornost, setrvale klesá. Přitom jen v sobotu večer se v Praze odehrávaly tři koncerty, které lákaly početný zástup fanoušků. Ambiciózní Marpo hrál v O2 aréně pro ty, kteří si potrpí na fotbalové pochody městem a ohnivou show, motivační řeči a mezi nimi loví hudbu, která může, ale nemusí být přítomna. Rest křtil v Roxy novou desku, která se nese na smířlivé vlně nového životního stylu, k čemuž přistupuje množství banalit oslovujících náctileté. Třetí žánrovou nabídkou byl křest nového alba Jamese Colea. Od ostatních se lišil tím, že tady šlo o rapovou akci pro ty, kteří už překonali infantilní hledání identity a motivační kecy jim lezou krkem. Byl to koncert pro ty, co máji rádi rap, který umí být sprostý, řezat do živého i pobavit. Rap, který nemá být manuálem na život a není otrokem obehraných klišé. Rap bez přívlastků.

A přesně takový je Stanley Kuffenheim. Ten se na stagi zjevil několik chvil po půlnoci v žánrovém outfitu, se snapbackem a slunečními brýlemi. Sálem probíjela nadšená atmosféra a zároveň očekávání, jak bude nový materiál fungovat živě. Setlist kopíroval pořadí písní na albu a nástup v podobě intra Hello a singlu Kuffie rychle rozhýbal les rukou pod pódiem. Kromě toho ukázal, že Cole ještě nemá novou desku tak silně pod kůží, což v praxi vyústilo ve věrnost studiové podobě písní, zatímco se staršími tracky si pohrával. O rapových kvalitách však nemůže být pochyb. Plynulá flow, přesná dikce a intonace si během celého koncertu v ničem nezadaly s tím, jak je publikum zná z nahrávky. A že je skutečně zná i pouhé čtyři dny po vydání, ukázalo, když nemělo problém nejen doplňovat texty v záměrných výpustkách, ale často dokázalo odrapovat i několik rýmů po sobě. A to i v případě, kdy Toxxxovi vypadl text u singlu Arnold Leopard Navrátil a fanoušci sborovým odříkáním textu situaci zachránili. Právě Leopard Navrátil a dva tracky z alba Toxic Funk, které Cole s Toxxxem společně odrapovali, zaznamenaly největší ohlas. A když Toxxx vodou pokřtil desku Stanley Kuffenheim se slovy, že se jedná o „krystalické ďurechovství“ (příjmení James Colea, pozn. aut.), tak se Cole neubránil hlasitému smíchu, vzájemná chemie stále funguje. Pak už přišla jen titulní skladba Stanley Kuffenheim, která má díky vysokému hitovému potenciálu už teď jisté místo v setlistu na všech dalších koncertních štacích.

Stanley Kuffenheim je identita, Stanley Kuffenheim je deska, která naživo rozhodně funguje. Funguje jako rapový testament, který nechce o ničem přesvědčovat, ale jen dobře bavit způsobem, který sice není originální, ale díky myšlenkové poctivosti, hudebním schopnostem a nadhledu neomrzí.

Info

James Cole
19. 5. 2018 Storm Club, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.