Články / Reporty

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

Jan Starý | Články / Reporty | 17.10.2019

Ženský sbor The Mystery of Bulgarian Voices má za sebou fascinující historii. Jeho původním účelem bylo udržet a renovovat bulharskou lidovou tradici, a potlačit tak cizí, antikomunistické vlivy v hudbě. Časem se ale nahrávky sboru dostaly na Západ a přes Petera Murphyho z Bauhaus až ke klasickému gotickému labelu 4AD. Tam se s nimi seznámili Dead Can Dance. Pro Lisu Gerrard, polovinu tvůrčího dua, to tehdy znamenalo revoluci, inspiraci přejít od temného postpunku k něčemu pozitivnějšímu. A jak Dead Can Dance s Lisou Gerrard, tak tento bulharský sbor poté zásadně přispěli k rozvoji world music.

Oba fenomény se ale nakonec sešly. Po třech dekádách od vydání na 4AD vyšla společná nahrávka BooCheeMish Lisy Gerrard s Tajemstvím bulharských hlasů, která měla být v české premiéře představena. Večer se ale odvíjel poněkud jinak, a to vlivem úkazu jménem doprovodná kapela.

Sedmnáctičlenný krojovaný sbor, který nejprve nastoupil bez Lisy Gerrard, měl sílu. Poměrně jednoduché melodie stavěly jednak na hutnosti zvukového proudu, jednak na netradičním tónovém materiálu a harmoniích, které byly při všech různě posazených hlasech velmi působivé. Právě tady bylo skvěle slyšet, jak se v bulharské hudbě mísily slovanské melancholické melodie i skočné rytmy se zvláštně zabarvenými předovýchodními plochami.

Ve chvílích, kdy sbor dominoval, šlo o skutečně nevšední zážitek. Jenže místo aby se vedoucí souboru pokusili vytvořit situaci, kdy zvuk prostoupí prostor a vokální masa pohltí posluchače, vydali se cestou obohacení výrazových prostředků o kapelu. To v prvé řadě znamenalo rozmělnění dojmu ze sboru. Ten se jednak musel dělit o zvukový prostor, jednak došlo k narušení jeho puristického charakteru.

Flétna a dronující smyčcový nástroj gadulka lyrickým projevem sbor doplňovaly vkusně a smysluplně. V případě perkusí Davida Kuhrmanna, který jinak jezdí s Dead Can Dance, to už bylo složitější. Vynalézavý bubeník vynikal v klidnějších polohách, přímočařejší rytmika hraná porůznu na tibetskou mísu nebo africký buben djembe už ale sklouzávala do postmoderního mišmaše. Vyloženou pohromou pak byli kytarista vnášející do hudby až funkové elementy a mistr světa v beatboxu, který se při vší technické zdatnosti vracel ke čtvrtstoletí zastaralým rytmům. „Doprovodná“ kapela dostala prostor na dlouhé (zřejmě) jamy, a dokonce i sóla, se kterými se z koncertu stávalo utrpení. Celá tahle precizní etno průměrnost působila jak propad časem.

Pozdní nástup Lisy Gerrard přišel po nesoustředěné první části jako vykoupení. S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter, koneckonců stejně jako u Dead Can Dance, kteří by se bez úžasných hlasů snadno utopili v kýči. Kapela rázem začala hrát mnohem účelněji a nesourodé jednotlivosti začaly konečně fungovat jako celek. A co víc, v intenzivnějších pasážích srážel zpěvaččin sytý, výrazný kontraalt do kolen.

Ani druhá část koncertu ale nebyla dokonalá. Spojení sboru a sólistky naplno fungovalo, jen když se obě strany ve zpěvu střídaly, jinak se, možná i vlivem nazvučení, spíš rušily, než doplňovaly. A když sboristky zpívaly sólové party, působily vedle majestátu Gerrard jako Popelky. Bulharská zemitost vedle éterických eposů jaksi skřípala. A to jen dotvrzovalo celkový dojem, že sbor The Mystery of Bulgarian Voices, který byl inzerovaný jako hlavní část programu, byl Lisou Gerrard i doprovodnou kapelou tak trochu odsunut do pozadí. Večer, i přes úchvatné momenty, mohl prostě dopadnout mnohem lépe.

Info

The Mystery of the Bulgarian Voices (bg) & Lisa Gerrard (aus)
15. 10. 2019 Divadlo Hybernia, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.