Staříci na cestě

Nový český film, který měl být v hlavní soutěžní sekci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, tedy podle části tamního publika. Vskutku? Nejen na to hledají odpověď filmoví dopisovatelé Full Moonu.

Veronika: V hlavním programu karlovarského filmového festivalu, ovšem mimo soutěž, se odehrála premiéra “atypické roadmovie” Staříci. Dva političtí vězňové z 50. let chtějí napravit nespravedlnost a zabít komunistického prokurátora, jenž byl českými soudy osvobozen. Film inspirovaný osudem Pravomila Raichla, který takto plánoval zlikvidovat Karla Vaše, vzbuzoval předem sympatie nejen námětem, ale i slibnou kombinací subžánru revenge filmu s fyzicky velmi omezenými hrdiny. Osobně potěšil i casting ústřední dvojice (Jiří Schmitzer i Ladislav Mrkvička), dvojice režisérská (Ondřej Provazník a především Martin Dušek) zase umožňovala doufat v zajímavý přístup a možná i humor na hraně. Výsledek je však pozoruhodně nijaký. A přitom tu Jiří Schmitzer ukáže holý zadek (a řekne prdel!).

Viktor: Když režiséři svůj film uváděli, prosili, aby publikum počkalo s potleskem (či pískotem) a během závěrečných titulků poslouchalo hudbu Miroslava Srnky. A jeho kompozice nakonec vcelku účelně vystihuje, na kolik terčů Staříci střílí a kolik jich míjejí. Samotný záměr natočit ultrapomalou road movie o pomstě, je sympatický, na zdejší poměry odvážný a ve výsledku i čas od času zdařilý. Dohromady ale nemají Staříci dostatečně nosný scénář a ani dostatečně výlučnou metodu, kterou netradiční příběh pojmout. Srnkova experimentální kompozice jako by vypadla z filmu, řekněme, Michaela Hanekeho - a jakkoliv Staříci rozhodně nejsou komedií, k čemuž některé indicie navádí, působí ve finále dosti mimózně. Jako stvrzení, že tvůrci doufali v trochu jiné, přinejmenším palčivější vyznění. Případně jako papírový punc seriózního díla, které se ale nezřídka ztrácí v překladu.

Veronika: Na mě film nejvíc zapůsobil v poměrně dlouhé části před samotným finále, kdy se hlavní hrdina infiltruje do domova důchodců a hledá cíl své pomsty. V dlouhých záběrech tu sledujeme absurdní scény, v nichž nejrůznější snahy o zabavení “klientů” domova působí spíš jako nedůstojná manipulace s těly a dušemi lidí, které se těžko brání. Při sledování terapie smíchem nebo zahradní párty s odpornou hudbou na diváka dopadne existenciální hrůza, film zároveň vykazuje i jemný a dosti temný humor.

Tohle byla jediná silná a stylově čistá část filmu. Snad je to důkaz, že se tvůrci cítí přece jen nejvíc doma v dokumentárním filmu. Každopádně celý segment relativizuje cestu hlavních hrdinů za spravedlností. Je vlastně úplně jedno, jestli se podaří naplnit vražednou misi. Dožít se takového věku je prezentováno jako trest sám o sobě a moderní dům s pečovatelskou službou je tu jakýmsi předpeklím. Relativistické vyznění filmu posiluje i závěrečná scéna...

Viktor: A je otázka, zda je to odraz bezradnosti či alibismu, každopádně to není důkaz, že by Dušek s Provazníkem s jistotou věděli, do jakého terče se chtějí trefit. Staříci působí nezkušeně, neujasněně a je málo vyzdvihávat ho jen proto, že po Teroristce s Ivou Janžurovou jde o další film na podobné téma, který však nevychází ze zvráceného morálního předpokladu. (Nemluvě o tom, že jeho název dává narozdíl od Bajgarova filmu smysl.)

Veronika: Osobně bych hlasovala spíš pro bezradnost. Obecně na mě celý film působil nedomyšleně, nedotaženě. Tvůrci se zjevně příliš nezamýšleli ani nad tím, kdy se příběh vlastně odehrává. Na počátku tisíciletí, kdy byl na Vaše plánovaný atentát, čemuž by odpovídal věk protagonistů? Nebo v současnosti, čemuž zase odpovídají filmové reálie? Jediné, co ve Stařících vykazuje promyšlenost, je motiv fyzických omezení vyplývajících z opotřebovanosti léty. Spousta času je věnována překonávání překážek, jež hrdinům kladou obnošená těla, starý automobil, zarezlý mechanismus zbraně.

Viktor: Film je sympatický i v tom, že se namísto taškařice snaží akcentovat spíše temné podtóny, které souvisí zejména - ale nikoliv výhradně - s pokročilým věkem postav. Jinak se ale zdá, jako by se tvůrci báli to opravdu přehnat, Staříci jsou navzdory námětu krotcí. Což je u road movie o vražedné pomstě přinejmenším na pováženou. Že Staříci míří do cíle jaksi lopotně, nezřídka souvisí se zvolenou (pomalou) cestou. Nemělo by to ale ospravedlňovat i nedostatky.