Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 23.07.2022
Space opery i intimní lidské příběhy. To všechno umí science fiction. A obě roviny najdeme i v útlém románu, možná spíše novele, Muž, který spadl na Zemi od Waltera Tevise. V knize, kterou natolik zpopularizoval stejnojmenný film s Davidem Bowiem v hlavní roli, až se jeho ikonická tvář dostala i na titul českého vydání. Těžko říct, jestli důvodně.
Každopádně titulní muž, který spadl na Zemi, mimozemšťan, si s sebou ze své rodné planety nese onen velký, epický příběh zániku velké civilizace a snahy o její záchranu. Je to misionář, který přišel, aby pomohl své rodné planetě – i lidstvu. Přináší technologie a zároveň zdroje na Zemi využívá pro svoje vlastní potřeby. A pozornosti úřadů neunikne.
Tou podstatnější rovinou, která nad spíše tušeným a fragmentárním příběhem převažuje, je intimní pohled do nitra cizince, který svou cílovou destinaci zná pouze z knih a televize. Thomas Newton (jako by se v jeho lidském jméně spojovali velcí vynálezci Edison a Newton) se z mimozemšťana, který chtěl – a měl – zůstat nad věcí, stává člověkem. Přichází na Zemi jako cizinec, ale vybaven lidskou vlastností: Snahou pomoci, jakousi vnitřně zakořeněnou filantropií, byť opřenou o „postranní“ úmysly. Může tedy za to nakonec lidstvo jako takové, že Newton propadne alkoholu a na konci jej jako starého, zlomeného muže nacházíme jako štamgasta v zaplivaném baru?
Muž, který spadl na Zemi je úvaha nad tím, co vlastně dělá člověka člověkem. V tomto ohledu je text nadčasový a platný dnes stejně jako v šedesátých letech, kdy byl napsán, nebo v osmdesátých, kdy se odehrává. Vyprávění se soustředí na tři postavy, mezi nimiž se vytváří klíčové pouto. Okolní svět je nám dobře známý, a přesto působí, transformován Newtonovým pohledem, cize a při čtení příjemně znejišťuje.
Walter Tevis to s lidstvem – a lidstvím – nevidí zrovna optimisticky. Nicméně v podobě profesora Nathana Bryce a jeho manželky, jediných lidí, ke kterým dokázal Newton tak nějak přilnout, nechává doutnat jiskřičky naděje. Rozsahem je Muž, který spadl na Zemi jednohubka, v myšlenkách zůstává dlouho.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.