Články / Recenze

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 04.09.2019

OHODNOŤTE DESKU

„Vracím se zpět k písním, které vyprávějí příběhy,“ řekl Bruce Springsteen a vydal Western Stars, první album tvořené skutečně novým materiálem po sedmi letech. Ty vyplnila deska nevydaných či alternativních skladeb s názvem High Hopes a hlavně autobiografie Born To Run, na kterou navázala série vystoupení Springsteen on Broadway, spojující akustický koncert se životopisným vyprávěním.

Western Stars jsou návratem k sólovým Springsteenovým nahrávkám, tedy těch bez doplnění & The E-Street Band, návratem k písničkářství, vypravěčství a silným příběhům zdánlivě obyčejných hrdinů. Tedy k tomu, v čem je The Boss nejsilnější a nezáleží na tom, jestli dá příběhu formu akustické písničky nebo epicky vystavěného stadionového hitu. Soustředění se na hodnoty, které si každý nese v sobě, příběhy a situace, které tyto hodnoty buď potvrzují nebo vyvracejí.

Western Stars jsou dost možná nejameričtějším Springsteenovým albem, a přitom na něm nenajdeme žádnou vlajku s hvězdami a pruhy, žádné vietnamské trauma, žádnou politiku. Ve středu stojí jiné bytostně americké téma – cesty, pohyb osamělých hrdinů krajinou, velká auta, vlaky, ztráty a opuštění při západech slunce, naděje, již přináší jeho východy.

Typicky americká je i hudební forma, jíž se desce dostala. Album rámují dvě akustické skladby, na zbytku je jasně patrný a neskrývaný vliv kalifornského popu sedmdesátých let, jmen jako je Glen Campbell, Burt Bacharach či Roy Orbison. Tedy jasné vlivy country melodiky a aranže bohaté na smyčce, které by mohly směřovat až ke sladkobolnému kýči. Springsteenovi se ale podařilo trefit onu přesnou míru, kdy jsou funkční a nemění se v otravnou manýru. Atmosféru hudebního roadmovie (byť svým způsobem povídkového, jednotící příběh zde není) uceleně dotváří a tak nějak patří k věci. Zvuk alba působí velkolepým dojmem, dojem z celku je však intimní, nálada Western Stars se příliš neliší od kytarových nahrávek Nebraska či Ghost of Tom Joad.

recenze na desku Born to Run zde

Mění se zvuk, příběhy a jejich hrdinové zůstávají: stopující chlápek u silnice vstřebávající příběhy těch, kteří jej svezou, kamioňáci v ospalých bistrech, kaskadér, jehož drží pohromadě železné cvoky, maník hledající lásku… všechno postavy dokonale životné, uvěřitelné. Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy. A nepotřebuje k tomu domovskou kapelu, s níž je tak pevně spjatý.

Info

Bruce Springsteen – Western Stars (Columbia, 2019)
web interpreta

foto © Danny Clinch

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?

Vstříc temným zítřkům (Bahratal)

redakce 31.08.2019

Domácí krajinou táhne trojspřeží Bahratal – Lezok – Náv, pod diktátem jejichž riffů se nihilismus nejhrubšího zrna sbližuje s alternativní scénou.