Striktně limitovaní Master's Hammer kultem mládí a mrazu

O objevení kouzla vydávání hudby na malých vinylech by mohli Master's Hammer v posledních letech doslova kázat, a je lhostejné, že první oficiální sedmipalcový singl přišel už v roce 1991. Další sice následovaly až v letech 2012 (Master's Hammer "s/t"), 2013 (Master's Hammer "Poletíme komínem" | Blackosh "Corrterrigena"), 2014 (Master's Hammer "Pod vrstvou prachu" | Blackosh "6,66 promile"), přičemž zatím poslední vyšel 15. 6. 2015 - Kult mládí a mrazu. Jak z výčtu patrno, kadence je zdánlivě neřízená a fanoušek i sběratel musí být chtěj nechtěj ve střehu a pozoru.

Obal aktuálního, v jistém smyslu koncepčního singlu vypadá velmi magicky, netradičně, halucinogeně, strašidelně až duchařsky, a zase je jinde, nyní se nabízí vyřknout, že úplně. Vzdáleně připomíná art-rockový covery ze 70. let, třeba King Crimson. Ovšem ne technikou, ale právě jistojistým duchem vznášejícím se nad obrazem. A pak ten majestátní font, jak opis křivek zámecké fontány...

Áčko nepřidá na funerálním tempu, opisujícím věčnost textem Kult mládí. Riff pomalu a vytrvale vrství jak nánosy na zkamenělinách věčnosti. Textu o vizi oživlých zkamenělin je perfektně rozumět, nicméně ortodoxní zachrochtají spíše u mrazivého béčka Kult mrazu, ovšem víceméně jenom díky o porovnání svižnějšímu, pochodovému tempu - jinak a kromě toho je dán prostor a důraz modernímu prosvětlení původního žánru, až určitému experimentu; v celku díla lehce přesahujícímu dosavadní mantinely druhé životní etapy kapely.

Na Master's Hammer je jedinečné, že v podstatě jakýmkoliv počinem, tedy aktuálně tímhle singlem, může deklarovat věci příští - nyní pravděpodobně další velkou desku - jak v experimentálnější poloze, tak jako totální blackmetalový, scénu mimoděk tradičně vyhlazující armagedon. Nesešněrovaní žánrem jej posouvají silou těch nejstarších tektonických desek, ať se vydají, kam se jim zamane.