Články / Reporty

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 07.11.2019

Dvojici jmen Igor Cavalera a Wayne Adams není třeba představovat. Oba zasloužilí hudebníci, jeden na poli divné elektroniky (Ladyscraper, Big Lad) a druhý tvrdé metalové hudby (Sepultura) vytvořili nasrané a hlasité duo Petbrick. Spojení, které proběhlo zhruba před rokem, vyvrcholilo albem „I“. Necelá třičtvrtěhodina industriálního groove metalu prošpikovaného harshnoiseovými kolážemi a breakcoreovými rozmary, oživené vody digital hardcore. Zvuk tvoří živé bicí a laptopové modulování s pomocí několika kontrolérů. Pro Adamse to není první projekt podobného složení (Big Lad), nicméně až tu se setkáváme s jasnou formou, která má hlavu i patu, drtí kosti a ždíme adrenalin.

Nadšení z nizozemského festivalu Roadburn, kde Petbrick hráli společně s Deaf Kids, se do Prahy nepřeneslo. Klub Underdogs‘ se nezaplnil ani z poloviny a komorní atmosféra působila zvláštně odtažitě, vyjma pařící trojice u podia. Čistá zvědavost, nic víc, nic míň.

Předskočil audiovizuální SolSol. Zarostlý cápek „dronil“ temnými zvukovými stěnami a pulzujícími basovými frekvencemi. Kouř, repetice a zacloněný projektor, který zřejmě záměrně pouštěl jen část z roztočených spirál a šrafované hmoty připomínající narůstající letokruhy. Abstraktní představení bylo spíše kulisou k hospodskému tlachání na baru nebo s Petbrick u merche.

fotogalerie z koncertu tady

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů, kteří jako by se nedokázali domluvit, kdo povede. Cavalera svými údernými a chytlavými groovy je to první, co člověka chytne, ať už se jedná o mocné tom tomy ve skladbě Guacamole Handshake nebo zuřivý d-beat při Raditional Facial. Vzorně se držel předlohy, i když tu a tam nestíhal rytmus (Crack Baby). Roztěkaný Adams naopak zkoušel improvizovat a ujíždět od studiových verzí, nestačil se ale vracet nebo vyplňovat prostor, který mu Cavalera nabízel, a spíše ho bořil. Breakcoreové tendence ulítnout si ukojil při songu Roadkill Ruby, ve kterém zazářil ostře nasekanými amen breaky a chaotickými modulacemi. Hlukové plochy držely pochmurnou atmosféru a podporovaly intenzivní bicí.

Statické publikum začalo reagovat potlesky až ke konci setu. Petbrick si toho nevšímali a nedávali jim ani prostor. Přes častou krkolomnost si koncert, který budil dojem generálky před nadcházejícím festivalem Le Guess Who?, užívali. Mají nacvičeno? Asi ano, ale do Utrechtu kvůli tomu nepojedu.

Info

Petbrick (uk) + SolSol
7. 11. 2019 Underdogs‘, Praha

foto © Lucia Banáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.