Články / Reporty

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 07.11.2019

Dvojici jmen Igor Cavalera a Wayne Adams není třeba představovat. Oba zasloužilí hudebníci, jeden na poli divné elektroniky (Ladyscraper, Big Lad) a druhý tvrdé metalové hudby (Sepultura) vytvořili nasrané a hlasité duo Petbrick. Spojení, které proběhlo zhruba před rokem, vyvrcholilo albem „I“. Necelá třičtvrtěhodina industriálního groove metalu prošpikovaného harshnoiseovými kolážemi a breakcoreovými rozmary, oživené vody digital hardcore. Zvuk tvoří živé bicí a laptopové modulování s pomocí několika kontrolérů. Pro Adamse to není první projekt podobného složení (Big Lad), nicméně až tu se setkáváme s jasnou formou, která má hlavu i patu, drtí kosti a ždíme adrenalin.

Nadšení z nizozemského festivalu Roadburn, kde Petbrick hráli společně s Deaf Kids, se do Prahy nepřeneslo. Klub Underdogs‘ se nezaplnil ani z poloviny a komorní atmosféra působila zvláštně odtažitě, vyjma pařící trojice u podia. Čistá zvědavost, nic víc, nic míň.

Předskočil audiovizuální SolSol. Zarostlý cápek „dronil“ temnými zvukovými stěnami a pulzujícími basovými frekvencemi. Kouř, repetice a zacloněný projektor, který zřejmě záměrně pouštěl jen část z roztočených spirál a šrafované hmoty připomínající narůstající letokruhy. Abstraktní představení bylo spíše kulisou k hospodskému tlachání na baru nebo s Petbrick u merche.

fotogalerie z koncertu tady

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů, kteří jako by se nedokázali domluvit, kdo povede. Cavalera svými údernými a chytlavými groovy je to první, co člověka chytne, ať už se jedná o mocné tom tomy ve skladbě Guacamole Handshake nebo zuřivý d-beat při Raditional Facial. Vzorně se držel předlohy, i když tu a tam nestíhal rytmus (Crack Baby). Roztěkaný Adams naopak zkoušel improvizovat a ujíždět od studiových verzí, nestačil se ale vracet nebo vyplňovat prostor, který mu Cavalera nabízel, a spíše ho bořil. Breakcoreové tendence ulítnout si ukojil při songu Roadkill Ruby, ve kterém zazářil ostře nasekanými amen breaky a chaotickými modulacemi. Hlukové plochy držely pochmurnou atmosféru a podporovaly intenzivní bicí.

Statické publikum začalo reagovat potlesky až ke konci setu. Petbrick si toho nevšímali a nedávali jim ani prostor. Přes častou krkolomnost si koncert, který budil dojem generálky před nadcházejícím festivalem Le Guess Who?, užívali. Mají nacvičeno? Asi ano, ale do Utrechtu kvůli tomu nepojedu.

Info

Petbrick (uk) + SolSol
7. 11. 2019 Underdogs‘, Praha

foto © Lucia Banáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.