Články / Rozhovory

Superorganism: Jsme jen znuděné děti

Superorganism: Jsme jen znuděné děti

Jakub Béreš | Články / Rozhovory | 11.06.2018

Jen o málokteré začínající kapele se na přelomu minulého roku mluvilo tolik jako o osmičlenném kolektivu Superorganism. Jejich indiepopový koktejl totiž chutná svěžeji, než by se dalo v roce 2018 očekávat. Navíc zabodovala i jejich crazy hudební videa a malá výpomoc od Franka Oceana nebo Ezry Koeniga, kteří šířili zvěsti o mladé internacionální kapele z různých koutů světa (Japonsko, Nový Zéland, Británie, Jižní Korea). Než se Superorganism sešli v jednom londýnském domu, tak spolu komunikovali pouze po Skypu. A na něm jsem se sešel i se zpěvačkou Orono Noguchi, která odpovídala typickým znuděným hlasem.

Proč ses přidala do skupiny Superorganism, místo toho abys založila kapelu s lidmi z okolí nebo ze školy?

Nebyl to můj plán, ale nakonec to tak dopadlo. Nikdy jsem nebyla v obklopení lidí, kteří by sdíleli můj hudební vkus, natož abych měla s kým dělat muziku. Když jsem poznávala členy Superorganism online, tak jsem zjistila, že si s nimi rozumím mnohem víc než se spolužáky. Pokud by se ale někdo takový našel, byla bych tomu otevřená.

Doporučila bys takový postup mladým hudebníkům?

Nic doporučovat nechci, každý by si měl najít způsob, který mu vyhovuje. Můj případ byl ale takový, že jsem našla mnohem větší podporu a pochopení online než ve škole. Ve virtuálním světě se totiž vždycky najde někdo, kdo pro tvou osobnost bude mít větší pochopení a opravdu vám porozumí. Možná i proto, že si bude procházet podobnými věcmi. Jsem znuděný teenager a bavit se s lidmi kolem nebo ve škole je někdy otrava.

Kdy jste se rozhodli, že vylezete z virtuálního světa do toho normálního?

Náš příběh i hudba vyvolaly větší reakci, než jsme čekali. Najednou jsme dostali několik nabídek na koncerty, takže jsme se museli setkat a začít zkoušet. Skypem sice dokážu vyřešit spoustu věcí, ale společně zkoušet, vytvářet choreografii nebo ladit vizuál, to by nešlo.

Pak jste se společně sestěhovali do Londýna.

Většina kapely už tam žila. Představa toho, že bychom si každý měli platit svůj nájem, pro nás byla ekonomicky nepředstavitelná. I když jsme si všichni velmi blízcí, tak pořád trávím spoustu času za počítačem. Raději dělám na nové hudbě o samotě a spoluhráčům nápady posílám, i když jsou jenom o pár kroků vedle.

Takže způsob tvorby se moc nezměnil.

Ani ne. Pořád žijeme hlavně na internetu, protože zároveň děláme i na jiných projektech. V každém pokoji se tak ve stejnou dobu děje něco úplně jiného.

Každý pocházíte z jiné části zeměkoule. Každý vkládáte do společné tvorby něco ze své kultury?

Každý přinášíme něco specifického, jenom si nemyslím, že by to mělo co dočinění s místem našeho původu. Většina z nás pochází z rodin, které hodně cestovaly a byly neustále v pohybu. Proto pro nás není žádné místo tak podstatné, aby se vepsalo silněji do naší tvorby. Naším domovem je internet, jeho kultura se do nás vepisuje nejsilněji.

Takže si ani vzájemně neukazujete to nejzajímavější, co se děje ve vašich zemích?

To děláme neustále, pořád si něco sdílíme, já například objevila spoustu australských neznámých kapel. Jenom si nemyslím, že by to příliš ovlivňovalo naši hudbu. Uvažujeme globálněji a z každé části světa si bereme jenom nepatrné inspirace.

Překvapilo tě někdy něco, co tví spoluhráči sdíleli?

Upřímně, nejsem zrovna typ člověka, který se dá jednoduše překvapit. Jsem zvědavá a otevřená všemu novému, takže vím, že na světě je spoustu podivných věcí. Málokdy mě něco vyloženě dostane.

Vaše hudba je hodně pozitivní – interpretuju ji správně?

Spíše než pozitivní bych řekla optimistická, protože můžeš být v depresi, ale zároveň optimistický k životu jako takovému. To je i můj případ. Často přijdu po dlouhém dni večer domů a mám chuť se z toho všeho zabít. No a protože to nikdy neudělám, tak si říkám, že jsem optimistický člověk. Říkám si, že je všechno v pohodě, ale jenom tím maskuju, že to není, jak bych si přestavovala. Taková je i naše hudba, ironií se chráníme a maskujeme.

Nedávno jste vystupovali v NPR Tiny Desk Concert a své vystoupení jste pojali dost originálně. Kdo vymýšlí takové věci?

Tak nějak všichni. Naším cílem je dělat koncerty a podobné vystoupení hlavně zábavné. Chceme, aby si nás lidi zapamatovali a věděli, že jsme kapela, která jím udělá lepší náladu. Je až neuvěřitelné, že k tomu stačí vzít z domova pár náhodných věcí a vydávat s nimi zvuky. Někdy je lepší nehledat nic složitého a realizovat všechny nápady, které se nabízí.

V recenzích na vaši desku se často opakovala slova jako future pop a podobné výrazy odkazující mezi indie pop a mainstream. Vystihuje vás to?

Těžko říct. Není to nic zlého, ani dobrého. Nedokážeme ovlivnit, co o nás píší média nebo si kdo myslí. Pro nás je důležité hrát to, co nás baví, i kdyby to někomu mělo připadat směšné nebo otravné. Jsem si sebou jistá. Ale vlastně je to fajn, přinejmenším to znamená, že to děláme dobře, i když asi nebudu přemýšlet nad tím, co to znamená dělat future pop.

Info

Superorganism (uk)
web kapely

Živě:
Metronome Festival Prague 2018
22.-23. 6. 2018
Výstaviště, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vstupní prohlídka: Fred Madison

redakce 20.02.2020

V březnu Fred Madison pokřtí novou desku ve Valmezu, ale i jinde. Co si nechají donést do backstage, co je vyprudí?

Chelsea Wolfe: Budujem si svoju definíciu ženskosti

Lucia Banáková 19.02.2020

Byť na javisku sama a hrať prostý akustický song je náročné, ale je to pre mňa osobný rituál, príležitosť k rastu ako umelkyne i duchovnej bytosti, hovorí Chelsea.

Martin Mažári (Edison Filmhub): Tahle oscarová sezona byla perfektní

Jarmo Diehl 18.02.2020

Povídání s Martinem Mažárim o současné kinematografii, vnímání filmu jako takového i o tom, co ho dovedlo zrovna do filmhubu.

Pořadatelská: Kristýna Procházková (Spratek production)

redakce 17.02.2020

Dělat koncerty pro kamarády v sobě obnáší velkou dávku romantiky, ale taky spoustu práce. Kristýna Procházková vypráví o své Spratek Production.

Protokol: Scott Hansen (Tycho)

redakce 14.02.2020

Scott Hansen neboli Tycho si prošel cestu od tvrdých kytar až k snové elektronice a audiovizuálním světům, které dokáže vytvořit člověk doma s laptopem.

Tono Guth (La3nos): Hudba je rečou a rytmus jej kostrou

Daniel Hevier ml. 14.02.2020

Aký vplyv má hra na perkusie na vedomie, stres, úzkosť? Rytmus je pre Tóna Gutha prirodzeným vyjadrením tela aj mysle.

Vstupní prohlídka: Brains for Sale

redakce 13.02.2020

Brains for Sale nabízí citové výpovědi, hymny loserů i úvahy o současnosti a podobně vyznívají i jeho odpovědi níže v rámci vstupní prohlídky.

Protokol: Isaac Symonds (Half Moon Run)

redakce 11.02.2020

Kde se bere inspirace k éterické tvorbě Half Moon Run? Když vyrůstáte na heavy metalu, jde to samo.

Douška vydavatelská: Dominik Suchý (Weltschmerzen)

redakce 08.02.2020

Label Weltschmerzen se chce věnovat zajímavým a koncepčně zaměřeným nahrávkám současné hudby s dekadentním nádechem.

Protokol: Chris Stewart (Black Marble)

redakce 06.02.2020

Projekt Chrise Stewarta, podepsaný pod Sacred Bones, se poprvé představí v Praze. Při té příležitosti nahlížíme pod jeho pokličku.