Články / Rozhovory

Superorganism: Jsme jen znuděné děti

Superorganism: Jsme jen znuděné děti

Jakub Béreš | Články / Rozhovory | 11.06.2018

Jen o málokteré začínající kapele se na přelomu minulého roku mluvilo tolik jako o osmičlenném kolektivu Superorganism. Jejich indiepopový koktejl totiž chutná svěžeji, než by se dalo v roce 2018 očekávat. Navíc zabodovala i jejich crazy hudební videa a malá výpomoc od Franka Oceana nebo Ezry Koeniga, kteří šířili zvěsti o mladé internacionální kapele z různých koutů světa (Japonsko, Nový Zéland, Británie, Jižní Korea). Než se Superorganism sešli v jednom londýnském domu, tak spolu komunikovali pouze po Skypu. A na něm jsem se sešel i se zpěvačkou Orono Noguchi, která odpovídala typickým znuděným hlasem.

Proč ses přidala do skupiny Superorganism, místo toho abys založila kapelu s lidmi z okolí nebo ze školy?

Nebyl to můj plán, ale nakonec to tak dopadlo. Nikdy jsem nebyla v obklopení lidí, kteří by sdíleli můj hudební vkus, natož abych měla s kým dělat muziku. Když jsem poznávala členy Superorganism online, tak jsem zjistila, že si s nimi rozumím mnohem víc než se spolužáky. Pokud by se ale někdo takový našel, byla bych tomu otevřená.

Doporučila bys takový postup mladým hudebníkům?

Nic doporučovat nechci, každý by si měl najít způsob, který mu vyhovuje. Můj případ byl ale takový, že jsem našla mnohem větší podporu a pochopení online než ve škole. Ve virtuálním světě se totiž vždycky najde někdo, kdo pro tvou osobnost bude mít větší pochopení a opravdu vám porozumí. Možná i proto, že si bude procházet podobnými věcmi. Jsem znuděný teenager a bavit se s lidmi kolem nebo ve škole je někdy otrava.

Kdy jste se rozhodli, že vylezete z virtuálního světa do toho normálního?

Náš příběh i hudba vyvolaly větší reakci, než jsme čekali. Najednou jsme dostali několik nabídek na koncerty, takže jsme se museli setkat a začít zkoušet. Skypem sice dokážu vyřešit spoustu věcí, ale společně zkoušet, vytvářet choreografii nebo ladit vizuál, to by nešlo.

Pak jste se společně sestěhovali do Londýna.

Většina kapely už tam žila. Představa toho, že bychom si každý měli platit svůj nájem, pro nás byla ekonomicky nepředstavitelná. I když jsme si všichni velmi blízcí, tak pořád trávím spoustu času za počítačem. Raději dělám na nové hudbě o samotě a spoluhráčům nápady posílám, i když jsou jenom o pár kroků vedle.

Takže způsob tvorby se moc nezměnil.

Ani ne. Pořád žijeme hlavně na internetu, protože zároveň děláme i na jiných projektech. V každém pokoji se tak ve stejnou dobu děje něco úplně jiného.

Každý pocházíte z jiné části zeměkoule. Každý vkládáte do společné tvorby něco ze své kultury?

Každý přinášíme něco specifického, jenom si nemyslím, že by to mělo co dočinění s místem našeho původu. Většina z nás pochází z rodin, které hodně cestovaly a byly neustále v pohybu. Proto pro nás není žádné místo tak podstatné, aby se vepsalo silněji do naší tvorby. Naším domovem je internet, jeho kultura se do nás vepisuje nejsilněji.

Takže si ani vzájemně neukazujete to nejzajímavější, co se děje ve vašich zemích?

To děláme neustále, pořád si něco sdílíme, já například objevila spoustu australských neznámých kapel. Jenom si nemyslím, že by to příliš ovlivňovalo naši hudbu. Uvažujeme globálněji a z každé části světa si bereme jenom nepatrné inspirace.

Překvapilo tě někdy něco, co tví spoluhráči sdíleli?

Upřímně, nejsem zrovna typ člověka, který se dá jednoduše překvapit. Jsem zvědavá a otevřená všemu novému, takže vím, že na světě je spoustu podivných věcí. Málokdy mě něco vyloženě dostane.

Vaše hudba je hodně pozitivní – interpretuju ji správně?

Spíše než pozitivní bych řekla optimistická, protože můžeš být v depresi, ale zároveň optimistický k životu jako takovému. To je i můj případ. Často přijdu po dlouhém dni večer domů a mám chuť se z toho všeho zabít. No a protože to nikdy neudělám, tak si říkám, že jsem optimistický člověk. Říkám si, že je všechno v pohodě, ale jenom tím maskuju, že to není, jak bych si přestavovala. Taková je i naše hudba, ironií se chráníme a maskujeme.

Nedávno jste vystupovali v NPR Tiny Desk Concert a své vystoupení jste pojali dost originálně. Kdo vymýšlí takové věci?

Tak nějak všichni. Naším cílem je dělat koncerty a podobné vystoupení hlavně zábavné. Chceme, aby si nás lidi zapamatovali a věděli, že jsme kapela, která jím udělá lepší náladu. Je až neuvěřitelné, že k tomu stačí vzít z domova pár náhodných věcí a vydávat s nimi zvuky. Někdy je lepší nehledat nic složitého a realizovat všechny nápady, které se nabízí.

V recenzích na vaši desku se často opakovala slova jako future pop a podobné výrazy odkazující mezi indie pop a mainstream. Vystihuje vás to?

Těžko říct. Není to nic zlého, ani dobrého. Nedokážeme ovlivnit, co o nás píší média nebo si kdo myslí. Pro nás je důležité hrát to, co nás baví, i kdyby to někomu mělo připadat směšné nebo otravné. Jsem si sebou jistá. Ale vlastně je to fajn, přinejmenším to znamená, že to děláme dobře, i když asi nebudu přemýšlet nad tím, co to znamená dělat future pop.

Info

Superorganism (uk)
web kapely

Živě:
Metronome Festival Prague 2018
22.-23. 6. 2018
Výstaviště, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Margaux Sauvé (Ghostly Kisses): Příběhy posluchačů ovlivňují proces psaní

Kristina Kratochvilová 29.03.2024

Kanadská zpěvačka Margaux Sauvé je středobodem Ghostly Kisses a ve snových zvukových krajinách rozpíná příběhy o lásce, touze a ztrátě. Rozhovor.

Václav Havelka (fyield): KEXP vnímám jako milník

Michal Pařízek 25.03.2024

Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.

Josef Buchta (B-Side Band): Vždycky jsem snil o tom, že budu mít big band

Jiří V. Matýsek 11.03.2024

„Spotify je skvělý nápad, uživatelsky neuvěřitelně fantastická věc. Člověk nemusí nic tahat, nic nosit. Ale všichni ti muzikanti jsou okradení," říká principál. Rozhovor.

The Bladderstones: Záskoky nevedeme

Jiří V. Matýsek 06.03.2024

Slánské artbluesové trio se po sedmi letech od debutu Without Cover vrátilo s chválenou studiovkou a zároveň slaví deset let na scéně. Rozhovor.

Boris Schubert (Skvot Czech): Tvorba úspešného kurzu je tímová záležitosť

Mariia Smirnova 05.03.2024

„... snažíme sa oslovovať naozaj zaujímavých a úspešných ľudí vo svojom obore. Základom je vzájomná dôvera, sympatie a ochota lektora s nami aktívne spolupracovať.“ Rozhovor.

Pragueshorts: Piotr Jasiński (Mimo), Natálie Durchánková (Přes střepy)

Viktor Palák 28.02.2024

Ve finálním díle ankety odpovídají Piotr Jasiński, v jehož filmu Mimo ztvárnili Josef Trojan a Jakub Kalián kamarády, kteří narazí na situaci, která může být spouštěčem revize jejich vztahu.

Julie Martinková, Anna Horáková (FAMUFEST): Nesmíme se strachem nechat odradit od růstu

Mariia Smirnova 27.02.2024

„V programové dramaturgii si hrajeme hodně s pocity či smysly a chceme, aby i diváci při návštěvě festivalu mohli více reflektovat tuto část sebe sama..." Rozhovor.

Pragueshorts: Greta Stocklassa (Bzukot Země), Marie-Magdalena Kochová (3MWh)

Viktor Palák 26.02.2024

Bzukot Země zachycuje absurdní i povědomou šarvátku o to, jak formulovat zprávu mimozemským civilizacím. V kontaktu se současnými tématy je i film 3MWh, který volí atmosféričtější cestu.

Pragueshorts: Philippe Kastner (Deniska umřela), David Payne & Tomáš Navrátil (Baroko)

Viktor Palák 25.02.2024

V národní soutěži největší domácí přehlídky krátkých filmů se potkalo ke dvěma desítkám titulů, oslovili jsme tvůrce a tvůrkyně některých z nich.

Gaika: Nechat se unášet

Nora Třísková 22.02.2024

Podobně jako kloubí různé aktivity – psaní, kurátorství a výtvarná tvorba, producentství – na desce spojuje v lecčem typické anglické žánry jako dub, postpunk nebo alt rock. Rozhovor.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace